Sekce: Knihovna
Je odpočinek právem, anebo povinností člověka? (aneb: mimo mikrofon 6, 23.6.04)
z knihy Jak to vidí Marie Svatošová
Je odpočinek právem,
anebo povinností člověka?
Bylo by velice zajímavé nechat studenty tento námět zpracovat třeba při maturitních písemkách z češtiny. A ještě zajímavější by pak bylo po večerech si ta jejich slohová cvičení pročítat. Nepochybuji o tom, že by ti mladí lidé dokázali snést obrovskou hromadu argumentů jak ve prospěch práva, tak ve prospěch povinnosti odpočívat. Psát o tom teoreticky je totiž něco docela jiného, než se s tím vypořádávat v každodenním životě. V něm už to tak jednoduché není.
Neoblíbené spaní ve školce
Problémy začínají často už v peřince - proč jinak by vynalézaví dospělí vymýšleli ukolébavky nebo vyráběli kolébky a podobné další pomůcky. Nevím, kdo a kde jako první použil výraz "po o". S údivem jsem ale zjistila, že ho běžně používají předškoláci ve všech koutech republiky, když vyjednávají s babičkou, aby je vyzvedla ze školky před povinným spaním. Prostě po obědě, ve snaze vyhnout se nedobrovolnému odpočinku. Dodnes si pamatuji, jaká to byla úleva, když tehdy naše paní učitelka netrvala na spánku, ale stačilo jí, že máme přivřené oči a nebudíme ostatní děti.
Není moudré odpočinek odkládat na dobu,
kdy na něj budeme mít čas
O pár let později by si člověk rád po obědě schrupnul, ale už to nešlo. Přišly povinnosti, nejdřív školní, pak pracovní a když konečně přišel i důchod, potvrdily se předpovědi starších, že v důchodu je času ještě méně. Z toho plyne, že není moudré odpočinek odkládat na dobu, kdy na něj budeme mít čas, protože ten budeme mít až v hrobě. A do něj bychom se paradoxně mohli dostat předčasně právě proto, že jsme potřebu odpočinku dlouhodobě podceňovali.
Naštěstí je svět uspořádán tak, že se střídá den a noc, světlo a tma, a už to samo o sobě člověka nutí, aby se podřídil nějakému řádu. I když to - tak jako v té školce - zkouší v rámci možností ošulit. Vymyslel žárovku, aby si prodloužil den a zkrátil noc. Někdy se to hodí, ale když je toho moc a je to často, tak už to škodí. Nejenom člověku, který se nevyspí, ale i těm kolem, protože nevyspalý a unavený člověk je mrzutý a protivný a druzí tím trpí.
Vím, o čem mluvím, protože se mi to stalo. Řádila chřipka a mou ordinací prošlo ke stovce lidí za den. Po téhle šichtě následovala noční pohotovostní služba s mnoha výjezdy a ráno opět rovnou do práce, kde čekala další stovka nemocných. Mezi nimi pacient, který řekl nahlas, co si myslel: "Paní doktorko, vy se na mě zlobíte? Proč? Co jsem vám udělal?" Naštěstí to vyslovil nahlas a tak se nedorozumění dalo snadno vysvětlit. Bez problémů pochopil a uznal, že při takové únavě už nemám sílu přinutit se k úsměvu, který ode mne právem očekával. Ale kolik lidí si asi za ten den pomyslelo totéž, nic neřekli a tak odcházeli s nepříjemným pocitem, že mezi námi není něco v pořádku.
Odpočinek je životní nutností
Krátké každodenní (aspoň ty noční) odpočinky jsou životní nutností. Tomu se v určité míře musí podřídit každý, ať chce nebo nechce. Na dobrovolnosti jednotlivce však je, zda bude nebo nebude "sedmého dne odpočívat", jak doporučuje Bible. Vlastně zde nejde o pouhé doporučení, ono tu jde o přikázání. Jeho účelem není jenom obnovit tělesné síly, ale také "světit neděli". To je něco víc, než pouhá regenerace sil. Člověk, má-li být hoden toho jména, by se měl taky občas zastavit, uvědomit si odkud kam putuje (nebo se žene), měl by projevit vděčnost (je za co děkovat) a měl by si ujasnit, co a jak dál. Jednou za čas je žádoucí udělat i větší inventuru, zastavit se trochu déle, korigovat chyby, vyprosit si vedení i sílu pro další etapu a teprve pak, odpočatý a svěží vykročit na další úsek své jedinečné životní cesty. K tomu se výborně hodí prázdniny nebo dovolená. Dopřejme si je všichni, vy i já, a dá-li Pán Bůh, tak v září na tomto místě nashledanou.
(Titulek a mezititulky: redakce)
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- Jak je v Česku rozšířena domácí péče o dlouhodobě nemocné či umírající?
- Záznam rozhovoru z ČRo Hradec Králové 26.2.2006
- Kdo je pro Boha V.I.P.?
- Aby bílá byla bílá
- Anděl s botami
- Bílé vrány
- Štěstí? Smůla? Kdo ví?!
- Stačí opěrný bod, páka a hej rup
- Nebojte se!
- Dva lotři těchto dnů,
- Všechno je naopak
- Naše pusa je jako hlaveň kulometu
- Dvě mouchy jednou radnou
- Rošťák hodný následování
- Poslanecký plat – Jidášův měšec?
- Ohlášená neohlášená inventura (29. 12. 2004)
- Možná i to slunce v duši se objeví (15.12.2004)
- Čert nikdy nespí (1.12.2004)
- Různé motivy k emigraci (17.11.2004)
- Leží štěstí za kopečky? (3.11.2004)
- Původně jsem chtěla zvolit veselejší téma (20.10.2004)
- Je problém rozlišit, které z knih přicházejí na pult z Boží vůle a které z Božího dopuštění... (6.10.2004)
- Živý odkaz zavražděného kněze (aneb: mimo mikrofon 8, 22.9.2004)
- Na kopec ! (Aneb: mimo mikrofon 7, 8.9.2004 )
- Když Bůh mlčí (aneb mimo mikrofon 5, 9.6.2004)
- Letnice - svátek skutečné plnosti života (záznam rozhlasového pořadu 26.5.2004)
- Jestli jsi, Bože, dej se mi poznat ! (aneb: mimo mikrofon 4, 12.5.2004)
- Nezbytná podmínka štěstí (aneb: mimo mikrofon 3, 28.4.2004)
- Co je to štěstí (aneb: mimo mikrofon 2, 14.4.2004)
- Kdo hledá, najde, aneb POKRAČOVÁNÍ pořadu (ale MIMO MIKROFON 1, 31.3.04 )
- Kde se stala chyba? Aneb proč Dr. Svatošová JIŽ NENÍ ZVANÝM HOSTEM do pořadu Host do domu (17.3.2004)
- Sodoma a Gomora a desítka spravedlivých (3.3.2004)
- Internet a senioři / Modlitba Tomáše Mora (18.2.2004)
- Záznam internetového rozhovoru na www.vira.cz z 10.2.2004
- Krása stáří / Modlitba dříve narozeného (4.2.2004)
- O modlitbě (21.1.2004)
- Věda a víra / Interview s Bohem (7.1.2004)
- Vánoce / Porod o půlnoční v africké buši (17.12.2003)
- Advent / Kde se vzala radost (3.12.2003)
- Svoboda a odpovědnost / modlitba sv. Františka z Assisi (19.11.2003)
- Vnitřní svoboda / Odpuštění (5.11.2003)
- Dobrá kniha / Dušičky (22.10.2003)
- Jak ten čas letí / Přítomný okamžik (8.10.2003)
Autor: Marie Svatošová
Související texty k tématu:
Odpočinek, rekreace:
- Můžeš si odpočinout a nebude ti to chybět Neočekává od nás Bůh čím dál větší výkony, nechce nás úplně vyždímat?
- Všichni potřebujeme vypnout. Ale jak? Když se potýkáme s únavou a tíha starostí nám sedí za krkem, můžeme mít chuť hodit všechno na chvíli za hlavu a prostě vypnout.
- Únavné dny odpočinku Neděle dnes už není dnem odpočinku, ale jen dalším dnem tvrdé dřiny. Neděli si nevychutnáváme, ale doháníme resty.
- Proč neděle? Napříč stoletími, napříč generaceni, napříč sociálními vrstvami, napříč politickými názory, v dobách zlých i dobrých se po celé zeměkouli vždy v neděli setkávali naši bratři a sestry, aby oslavovali vzkříšeného Krista, i své vlastní budoucí vzkříšení a aby čerpali sílu do životního putování na cestě do našeho domova u Boha.
- V době „zábavního průmyslu“ není lehké si odpočinout Odpočinout si dnes není jednoduché.
Existuje totiž i falešný, při keterém si neodpočineme... - Rekreace a odpočinek - tipy jak ne/odpočívat Slovo rekreace pochází z latiny a znamená: re - creatio, neboli znovu - stvoření. Život člověka má rytmus práce a odpočinku. Má odpočívat a dovolit i druhým, aby si mohli oddechnout.
- Dovolená není jen přestávka od práce Většině z nás je uhoněnost a vystresovanost nepříjemná a hledáme příležitost, jak z toho kolotoče na chvíli vypadnout. Ale o dovolené nás pak mnohdy straší představa, že až se vrátíme, všechno se rozběhne nanovo...
- Dovolená: vystoupit z kolotoče pro křečka Nedávno jsem ukončil jeden kurs s manažery jedné velké firmy. Svěřovali se mi, že touží po vnitřní svobodě a po úniku z ubíjejícího života – po úniku jakoby z kolotoče pro křečka.
- Odpočinek z donucení ? Pokud si neodpočineme, donutí nás k tomu naše tělo (násilím).
- Odpočívat? Proč? Jak? Někteří lidé mají tolik práce, že volný čas vůbec nemají. Někdy je to vlivem životních okolností. Často si to však v životě zařídili tak, aby volný čas neměli.
MUDr. Marie Svatošová (* 1942)
www.vira.cz/svatosova
Do roku 1990 praktická lékařka. 1990 opouští ordinaci, aby realizovala myšlenku hospice, kterou zná ze samizdatové literatury. Roku 1993 zakládá Sdružení Ecce homo pro podporu domácí péče a hospicového hnutí. 8.12.1995 je pak otevřen první český hospic v Červeném Kostelci. Marie Svatošová je ale známa nejen jako iniciátorka hospicového hnutí, ale také jako autorka řady článků a publikací. Čtenářsky nejúspěšnější je její knížka "Hospice a umění doprovázet", která vyšla v několika vydáních v nákladu několika desítek tisíc výtisků... Další dostupné tituly Marie Svatošové naleznete zde.
- Na webu vira.cz proběhl s Marií Svatošovou i online rozhovor na téma: Může mít život smysl i v nemoci a umírání?. - Na webu vira.cz naleznete i její zajímavý text o eutanazii...
- 15-ti minutové představení Marie Svatošové na ČT 24 ke shlédnutí on-line