Každá upřímná omluva sleduje ve vztahu dvojí cíl: aby mi bylo odpuštěno a aby došlo ke smíření. Pak může vztah dál růst. Stejně jako není snadné omluvu vyslovit, je často obtížné omluvu přijmout. Odpustit někomu, kdo se zachoval špatně, zvlášť když je to něco vážnějšího, může být velmi těžké.
Odpuštění není pocit, ale rozhodnutí
Odpuštění znamená, že se rozhodneme tomu, kdo se nás nějak dotkl, jeho špatné jednání prominout. Odpuštění není pocit, ale rozhodnutí. Rozhodnutí odstranit bariéru, aby vztah mohl pokračovat. Není to snadné. Ale Bible nám říká, že si máme odpouštět podobně, jako Bůh odpouští nám. Naše schopnost odpouštět se tedy skrývá v Bohu. Vždycky je namístě se modlit „Bože, pomoz mi odpustit“.
Někdy potřebujeme čas
Někdy je zranění tak hluboké nebo se špatné jednání opakovalo tak často, že nejsme sto emocionálně, duchovně či fyzicky skutečně odpustit. Potřebujeme čas na vnitřní uzdravení a na obnovení emocionální rovnováhy a někdy se dokonce potřebujeme uzdravit i fyzicky, abychom vůbec dokázali odpustit. Někdy chceme v hloubi srdce odpustit, jde nám o opravdový vztah a o lásku, ale zdá se, že to nedokážeme. Je proto třeba být otevřený, modlit se a čekat. Chce to čas. Mezitím je prostor na zpracování svých emocí s Bohem, aby zranění nepřerostla v hořkost a nenávist.
Důvěra může mít zpoždění
Odpuštění velká věc, neznamená to ale, že se hned vrátí původní důvěra. Odpuštění a důvěra jsou dvě různé věci. Odpuštění je rozhodnutí. Proto můžeme odpustit okamžitě, jakmile jsme přesvědčeni, že zazněla upřímná omluva. Důvěra ale není rozhodnutí. Je to emoce. Důvěra je niterná jistota, že druhý dostojí tomu, co slibuje.
Důvěru si představuji trochu jako křehkou rostlinku. Když někdo důvěru naruší, je to podobné, jako kdyby zašlápl rostlinku do bláta. Díky působení deště a slunce se možná nakonec zase napřímí, ale nestane se to přes noc.
Jak znovu vybudovat něco, co se ze vztahu vytratilo?
Jak vůbec znovu vybudovat něco, co se ze vztahu vytratilo? Upřímná omluva a opravdové odpuštění umožní, aby důvěra mohla znovu růst. Následně se důvěře nejvíc daří tam, kde se ten, kdo zklamal, rozhodne před poškozeným nic neskrývat. Důvěra se nebuduje tajnůstkařením, ale otevřeností. Pokud budete nějakou dobu takto dokazovat svou důvěryhodnost, partner vám pravděpodobně zase začne důvěřovat. Pokud budete dál jednat nedůvěryhodně, tedy lhát, podvádět, něco skrývat a vymlouvat se, důvěra se nikdy nevrátí. Důvěra má naději přežít jen za podmínky, že na ni svítí pomyslné slunce a skrápí ji déšť v podobě naprosté čestnosti. Obnovení důvěry je určitý proces a vyžaduje čas.
Někdy mi lidé říkají: „Myslím, že jsem manželce odpustil. Ale některé dny mám zase pocit, že ne, protože jí vlastně tak úplně nevěřím.“ Takový člověk pak zápasí, protože zaměňuje odpuštění a důvěru. Krátce řečeno, odpuštění je rozhodnutí upustit od trestu a pustit si provinilce zpátky do života, aby vztah mohl pokračovat. Důvěra se naproti tomu vrací postupně.
