Svatá Lucie

Několik příběhů nositelek tohoto jména

LUCIE

Sv. Lucie, mučednice ze Syrakus

Tato je asi nejznámější Lucií, kterou si připomínáme i my. V breviáři je o ní toto: Byla umučena v prvních letech krvavého pronásledování za císaře Diokleciána, pravděpodobně 13. prosince 304. Při průzkumu katakomb v Syrakusách byl objeven její hrob. Jméno bylo spolu se sv. Agátou zařazeno do mešního římského kánonu.
V 6. stol. existoval v Syrakusách klášter, který jí byl zasvěcen. Útržky ze spisu o jejím umučení můžeme nalézt dokonce i v Summa Theologica od sv. Tomaše Akvinského (IIa IIae, q. LXIV, a. 5, ad 3; Supplementum, q. XCVI, a. 5, ad 4)
Lucie byla bohatou obyvatelkou Syrakus. Rodiče ji prvdali. Během pouti ke hrobu sv. Agaty se jí světice zjevila a předpověděla jí, že dojde mučednické palmy. Lucie se vrátila doSyrakus, zřekla se manžela a rozdala svůj majetek chudým. Její manžel ji udal. Lucie byla odsouzena za víru k trestu smrti. Než ji popravili, přijala eucharistii a předpověděla smrt císaře a konec pronásledování církve.

Ikonografie

Lucie se stala znamením příslibu světla ať již materiálního, které otvírá oči lidí na stvořené věci, tak i světla svítícího ze svítilen prozíravých panen nebo symbolu prodlužování dní během zimy. Atributy mohou být: oči, které světice drží v rukou na podnose, s palmovou ratolestí, se svítilnou, s knihou, kalichem, mečem, který ukončil její život, s ohněm. Bylo by velice zajímavé pustit se do bádání nad lidovou zbožností, která se rozšířila po celé Evropě.

Sv. Lucie Filippini z Montefiascone:

Narodila se jako páté dítě 13. ledna 1672 Cornetu (Tarquinia). Po jednom roce jí zemřela máma a její otec ji opustil. Již jako mladá vynikala při hodinách katechismu, které ji vyučoval místní farář. Dvě beneiktýnské řeholnice z kláštera, kam často chodila ji popisují jako andílka, pokornou, spravedlivou, prozíravou a širokého srdce. Založila pak jako již řeholnice, výchovný institut pro dívky, který se oddělil od již stávajícího založeného jednou boatou šlechtičnou. Neusilovala ani tak o intelektuální vzděláni, jako spíš o náboženské. Po vyučování a zvlášť v sobotu a něděli kolem sebe shromažďovala mladé dívky a navštěvovala s nimi nemocnice, chudé lidi. Své svěřenkyně se snažila vést i náročnými životními zkouškami. Mnoho z nich se stalo vzornými manželkami a matkami početných rodin. Lucie byla za tuto horlivost ještě pronásledována závistí mnoha i výše postavených církevníků. Veškeré urážky a protivenství nesla s velkou trpělivostí a klidem. Založila několik dalších škol své spirituality (Instituto pontificio delle maestre Pie „Filippini“)- dokonce i v Římě. Těžce onemocněla. Jednoho dne svým sestrám řekla, že si pro ni přijde archanděl Gabriel. Přijala poslední pomazání a spolu se shromážděnými sestrami zpívali hymny. Zemřela 25. března 1732. Luciiny relikvie jsou uchovávány dodnes v katedrále v Montefiascone. Její dílo vydrželo dodnes jako diecézní kongregace.

Sv. Luceia (Lucie), římská mučednice

Důkazy o existenci jsou značně nejisté. Zamřela asi spolu s dalšími křesťany (bylo ji ch buď šedesát dva, nebo dvacet dva, nebo jen osm.). Uvádí se např. sv. Auceia. Den jejich narození pro nebe je 25. ledna. Byla to zbožná římská panna, unesena barbarským králem. Po dvaceti letech vězení dostala vidění, aby se vrátila do Říma podstoupit tam mučednickou smrt. Lucie je však v římských liturgických a hagiogafických knihách úplně neznámá - odtud pochybnosti o jejím životě.

Bl. Lucie z Caltagirone

Její rodiče ji vedli k hluboké úctě ke sv. Mikuláši z Bari, který se jí jednou zjevil. Asi ve svých třinácti letech opustila rodné město, aby následovala jednu zbožnou terciářku ze Salerna. Ona zbožná žena však záhy zemřela a Lucie vstoupila do františkánského kláštera v Salernu. Byla věrná, zbožná, měla zalíbení v pokání, hluboce byla oslovována bolestmi Krista. V klášteře se stala novicmistrovou a mnoho lidí se s ní chodilo radit, nebo hledat útěchu, či přímluvu u Boha. Zemřela kolem roku 1400. Její tělo našlo odpočinutí v klášteře sv. Máří Magdaleny. Je uctívána 26. září.

Bl. Lucie z Settifonti

Byla řeholnicí posléze snad prý i abatyší kamaldulského řádu ve městě Settefonti nedaleko Bologni v polovině 12. stol. Zemřela pravděpodobně roku 1156. Její ostatky přeneli z klášterního kostela do kostela nově postaveného ve městě. Dnes se nachází v kostele sv. Ondřeje a Ozzana. Vypráví se, že do jejího kláštera chodil pravidelně jeden mladý voják, který po nějakém čase odjel do Svaté země na křižáckou výpravu. Byl zajat a uvržen do vězení. V žalu zvolal: „Lucie, Kristova panno, mášli mějakou moc u Boha, pomoz mi.“ Dořekl to a usnul. A když se zase probudil, ocitl se ve své vlasti nedaleko Settifonti s přeťatými okovy. Pro připomínku jsou uchovávány v hrobě sv. Lucie, která mezitím byla povolána do nebe. Tato sv. Lucie se slaví 7. listopadu.

Bl. Lucie la Gobba, mučednice korejská, Bl. Lucie z Narni, Sv. Lucie, římská mučednice, Sv. Lucie: mučednice, Sv. Lucie: mučednice z Kyrény