Sekce: Knihovna

Co je to křesťanská iniciace a katechumenát

Dospělí lidé, kteří slyšeli hlásat Kristovo tajemství, otevřeli své srdce Duchu Svatému, vědomě a svobodně hledají živého Boha, nastupují cestu víry a obrácení. Církev je přijímá a oni nastupují cestu přípravy, tj. katechumenátu.

z knihy De sanctis - O svatých

Křesťanské iniciace, tzn. uvedení do křesťanského života, je spojená především s učením církevních otců o tajemstvích víry, které se hlavně během pronásledování v prvních třech století bedlivě střežila. Křest, biřmování a eucharistie je trojlístek svátostí, kterými se vchází do plné účasti na životě církve. Do období iniciace spadá i katechumenát.

Co je katechumenát dnes?

Kodex církevního práva definuje v kánonu 206 katechumeny takto: Zvláštním způsobem jsou s církví spojeni katechumeni, kteří totiž vedeni Duchem Svatým výslovně žádají o včlenění do ní, a proto tímto přáním a také životem z víry naděje a lásky se spojují s církví, která se již o ně stará jako o své.
Dospělí lidé, kteří slyšeli hlásat Kristovo tajemství, otevřeli své srdce Duchu Svatému, vědomě a svobodně hledají živého Boha a nastupují cestu víry a obrácení. Církev je přijímá a oni nastupují cestu přípravy, tj. katechumenátu.
Katechumeni jsou uváděni do křesťanského života postupně uprostřed společenství věřících. Společenství věřících, například farnost, má, jak praví dokument o uvedení do křesťanského života, veliký a nezastupitelný význam. Pokřtění mají jít katechumenům příkladem, mají spolu s nimi obnovovat své obrácení, mají společně prohlubovat hloubku velikonočního tajemství. A to není málo.
Na této cestě čekají každého katechumena určité stupně, po nichž katechumen postupuje, jako by procházel branou a stoupal po stupních.
První stupeň je obrácení k Bohu, člověk projeví přání stát se křesťanem a je církví přijat za katechumena. Začíná období, ve kterém je katechumen připravován vhodnou katechezí. Toto období může trvat i několik let. Závisí to na milosti Boží a na vyzrálosti katechumena.
Velice důležitý je obřad „přijetí do katechumenátu“. Tímto obřadem Bůh dává svou milost, jejich touha se stává zřejmou a církev jim naznačuje jejich přijetí.
Od této chvíle tedy katechumeni, které už matka církev objímá svou láskou a péčí, jsou s ní spojeni a patří do Kristovy rodiny; vždyť církev je živí Božím slovem a při liturgii se za ně modlí.
Na druhém stupni katechumen, který pokročil ve své víře, je připuštěn k hlubší a bezprostřednější přípravě na přijetí svátostí. Stává se čekatelem křtu. Toto období splývá s postní čtyřicetidenní přípravou na Velikonoce. Je to období očišťování a zasvěcování do křesťanské praxe.
V postním období probíhá intenzivnější příprava duše čekatele křtu. Směřuje k očistě srdce, k pokání, k hlubšímu poznání Krista Spasitele. Toho se dosahuje různými obřady:
Skrutinia, neboli zkoušky, jsou zaměřena k osvobození od hříchu a ďábla a posilují v Kristu. Při nich se má objevit to, co je v srdci katechumena slabé, nemocné a nepravé, aby se to mohlo uzdravit.
Dalšími obřady v postní době je předávání pokladů víry, tj. Vyznání víry a Otčenáš.
Na třetím stupni se přijetím svátostí stává křesťanem. Po křtu, během velikonoční doby, probíhá další úsek a to období mystagoie (z řečtiny uvádět do tajemství), doba doprovázení novokřtěnce, který má novou zkušenost se svátostným životem a životem v křesťanském společenství.
Rád bych ještě jednou podtrhl účast nás pokřtěných na přípravě katechumenů. Dokument o uvedení do Křesťanského života praví:
Ať si Boží lid, jenž představuje místní církev, vždycky uvědomuje a dává najevo, že uvedení dospělých do křesťanského života je jeho věcí a záležitostí všech pokřtěných.
Věřící má být katechumenům nápomocen v duchu družnosti a otevřenosti. Mají se za ně modlit, a je doprovázet i po křtu. A to není málo a není to jen tak.

Jak vypadal vývoj křesťanské iniciace v dějinách?

V období apoštolů je jistých dat, která nám může nabídnout Nový zákon, málo. Můžeme pouze vytušit ze druhé kapitoly Skutků apoštolských, tento proces křesťanské iniciace: Hlásání spásy darované Kristem (Sk 2, 22-36), žádost o pokřtění a odpověď obsažená v požadavku obrácení, křest ve Jménu Ježíšově a dar Ducha Svatého (Sk 2, 37-41), přijetí do komunity věřících, vyučování, bratrská jednota, modlitba a lámání chleba (Sk 2, 24-48).
Od II. stol. do V. stol. nacházíme asi nejdůležitější svědectví této doby v učení Hypolita Římského v první polovině 3. stol. Hypolit popisuje iniciaci vlastně tak, jak ji známe my: tj. Představení kandidátů; Katechumenát; Svátostná iniciace a období mystagogie.
Od VI. stol. do X. stol. se iniciace začíná praktikovat během jediného obřadu. Žadatel, který se připravil je pokřtěn, biřmován a přijme eucharistického Krista. Křest se děje ještě trojím ponořením. Začíná období, kdy se více křtí děti než dospělí.
Od X. stol. do II. Vatikánského koncilu křest přestává být spojený s Velikonocemi. Od 12. stol. se křest novorozeňat stává jedinou křestní praxí. Katechumenát prakticky mizí ze scény. Objevuje se a rozšiřuje křest politím. Biřmování se od křtu definitvně odděluje.
Až II. Vatikánský koncil v konstituci Sacrosanctum concilium reformuje průběh křesťanské iniciace a zavádí znovu instituci katechumenátu.
Když jsem postavil do popředí sv. Perpetuu a Felicitu, dvě katechumenky, které vydali svědectví Kristu, přál bych si, aby na jejich přímluvu rostla církev jak do počtu duší, tak do hloubky poznání Boží lásky, která je nad všechny poklady světa.
Rád bych vybídl všechny pokřtěné k zodpovědnosti za hlásání evangelia a za doprovázení zvláště katechmenů při jejich prvních krůčcích ve víře.
Zakončil bych modlitbou liturgie hodin z dnešní památky sv. Perpetuy a Felicity:
V lásce k tobě, Bože, nacházely svaté mučednice Perpetua a Felicita sílu, aby se nezalekly svých mučitelů a překonaly smrtelná muka; na jejich přímluvu posiluj i naši lásku, aby stále rostla. Amen