Svatá Františka

Příběhy několika žen s tímto jménem

Sv. Františka Římská

Život

Narodila se v Římě na počátku roku 1384 v rodině pocházející z Anagni. Františka měla jednoho bratra, Simeona, a sestru Pernu. Otec byl správcem Římského senátu. Doma měli spoustu knih, do nichž se Františka již jako velice mladá zamilovala. Četla mnišské legendy a Dantovu Božskou komedii. Víme to z častých odkazů v jejich pozdějších spisech.
Její touhou bylo vstoupit do kláštera, ale rodiče jí to kvůli nízkému věku nedovolili. Provdala se proto za Vavřince Ponzianiho a přestěhovala se do římské čtvrti Zátibeří nedaleko basiliky sv. Cecílie. Rod jejího manžela byl velice zámožný a vlivný. Františka porodila svému muži Vavřincovi tři děti: Evangelistu (dožil se pouze sedmi let), Anežku (ta jen šesti let) a Battistu, který se dožil čtyřiceti čtyř let.
Františka žila ve velice pohnuté době, ve které církev trpěla dvojpapežstvím. Situace v Římě byla drásající. Chrámy byly pobořeny, římská fóra pohřbena pod sutinami, sloupy povalené. Bylo to maličké město bez hradeb. Během několika málo let (1404-1410) okupována cizími vojsky. Římem prošly vlny moru a hladomoru. Manžel Františky, Vavřinec, byl též raněn mnohými ranami, z nichž se jen těžko léčil. Na vlastní oči viděl, jak mu konfiskují majetek. Františka se snažila zmírnit bídu těch nejchudších, se kterými se dělila o obilí a víno. Sama chodila do hospiců v Zátibeří. Roku 1425 založila společnost Oblátů benediktýnské kongregace z Olivetské hory při kostele Santa Maria Nuova na Fóru Románu. Vybrala si jeden z osmi římských konventů a to Olivetánů, protože se u nich setkala s obvzláštní zbožností a moudrým duchovním vedením. Charismatem řádu byl duch samoty a usebrání, duch míru a plodné lásky, duch pokání a oběti. Společnost, kterou Frnatiška založila, se zaměřila na úsilí o křesťanskou dokonalost podle řehole sv. Benedikta. Členové žili ve svých vlastních rodinách podobně jako mniši žijí pod ochranou svých klášterů. Též byly i klusurované sestry v klášteře Tor de´Specchi které žijící ducha modlitby, zdrženlivosti, pokání a dobročinnosti. Františka přebývala ve svém domě až do smrti svého manžela Vavřince roku 1436. Přestěhovala se pak do kláštera, který založila. Několik dní před svou smrtí si ji vzali její příbuzní zpět do domu v Zátibeří, kde zemřela 9. března roku 1440.
Svatořečil ji papež Pius V. roku 1608 a roku 1925 ji Pius XI. jmenoval spolu se sv. Kryštofem a Eliášem za patrona automobilistů. Důvodem je pověst, která vypráví o velice intenzivním světle vycházejícího od, stále přítomného, anděla strážného. Toto světlo dovolovalo Františce číst knihy a modlit se i v nočních hodinách. Nebo jiná legenda vypráví, že v dobách morové epidemie byla světice povolána, aby vysvobozovala duše z očistce.
Život sv. Františky je protkán mnohými viděními a extázeni, kdy zůstávala neschopna pohybu, nelyšela a neviděla. Byly to chvíle, kdy zažívala mystické sjednocení s Bohem. Velice trpěla, protože se jí často zjevoval zlý démon, který se jí zjevoval jako anděl světla, aby ji uvedl do pokušení. Její anděl strážný ji však byl vždy nablízku, aby ji chránil. Modlila se velice intenzivně za hříšníky, trpělivě snášela tíhu povinností starat se o vlastní rodinu i chudé, kterých bylo (a dodnes je) dostatek. Její velkou bolestí byla smrt svých dvou dětí a manžela. Tuto bolest však dokázala ve víře unést.

Dílo

Dílo světice je vyprávění o viděních a duchovních bojích. Napsala ho pro svého zpovědníka Jan Mattiottiho, faráře od basiliky Panny Marie v Zátibeří. Nejstarší je spis o sto čtyřiceti listech, bohatě zdobený, kde na první straně je znázorněna Františka v hábitě svých oblátů s otevřenou knihou v ruce, kde můžeme číst heslo genuisti me (zrodil jsi mě) a poblíž je vykreslen anděl strážný. O čem kniha je se dočteme v krátkém shrnutí: Je to pojednání o zázracích a viděních, pojednání o zápasech, které blažená svedla s zlými duchy, dojemné pojednání jak blažená byla vzata v duchu andělem Rafaelem do pekla, dojemné pojednání jak blažená byla vzata výše zmíněným andělem Rafaelem, aby viděla místo očistce, pojednání o štastné smrti blažené a chvály blahoslavené Františky.
Literární důležitost tohoto díla je veliká, protože, jak jsme již zmínili na začátku, Františka se často odkazovala na Dantovu Božskou komedii. Žhnoucí mysticismus tohoto díla Františku řadí vedle osobností sv. Kateřiny Sienské nebo Brigity Švédské.

Úcta

Pověst svatosti proběhl Římem již za doby jejího života. Ve chvíli smrti se pozdvihl mocný sbor chvály za její život od bohatých i chudých. Vzpomeňme například na sv. Bernardina Sienského nebo sv. Jana Kapistránského či Roberta Bellarmina, který osobně požadoval na papeži její svatořečení. První proces svatořečení trval tři měsíce a jako svědci vystoupili kněží, zpovědníci Františky, spolubratři Olivetáni, její duchovní dcery oblátky, příbuzní, šlechtici i chudí, kteří na vlastní oči viděli gesta milosrdné lásky světice. Proces svatořečení trval s přestávkami až do roku 1604, kdy byl uznán kult sv. Františky za oficiální pro celou všeobecnou církev. Svatá byla uznána za spolupatronku Říma.

Odkaz

Druhé čtení denní modlitby církve z její památky je věnováno životu světice. “Protože si ji Bůh nevyvolil, aby byla svatá jen pro něho, ale aby všechno dobré, co jí Bůh dal, využila pro duchovní i tělesné blaho bližních, dal jí takový půvab a roztomilost, že ať s ní přišel do styku kdokoli, vždycky byl okamžitě uchvácen její láskou a úctou a ochotně přijal jakékoli její rozhodnutí. V jejích slovech byla taková boží moci...”
Láska k Bohu nás obrací k bližnímu a zvláště k těm nejpotřebnějším. Jako Františka jsme i my prostředníci Boží lásky, jejímž plodem je pokoj, útěcha, radost, uzdravení. Od sv. Františky si můžeme vzít příklad její touhy po boží blízkosti. Chtít do nebe a snažit se nedojít tam sám, ale ruku v ruce se všemi, kdo mi jsou v dosahu. Tak žila ona a do nebe přišla. Nyní je řada na nás. Sv. Františka byla matka, manželka, pro mnoho lidí sestra a nakonec i řeholnice. Jako by nám Bůh chtěl ukázat, že ať ho následujeme v jakémkoli stavu, jsme povoláni ke svatosti prostřednictvím milosrdné lásky k druhým lidem.
Kromě sv. Františky Římské si církev připomíná další světice téhož jména:

Bl. Františka d´Amboise

Šlechtického původu. Vyrůstala po boku Jany, dcery francouzského krále Karla VII.. Provdala se již ve čtrnáci letech za Petra pozdějšího vévodu Brataňského (1450). Sedm let vlády bylo charakterizováno jako “časy blažené vévodkyně” takový vliv měla Františka na lid po boku svého manžela. Po roce 1457 zůstává vdovou. Její rodiče i samotný král ji tlačil do nového sňatku, ale ona se oddala zasvěcenému životu. Stala se kamelitkou. Založila nejeden karmelitánský klášter ve Francii.
Zemřela v Nantes 4. listopadu 1485. Papež Pius IX. ji svatořečil roku 1863. Je znázorňována jak se dívá na kříž držící v rukou, v hábitu karmelitky s hermelínoou mozetou, která symbolizuje její šlechtický původ.

Bl. Františka di Clermont

Vstoupila do kláštera klarisek jako osmileté děvčátko z bohaté rodiny. I samotný klášter nechal postavit její bratr kardinál František z Clermont. Dvacet sedm let po vstupu složila slavné sliby. Františka se zasloužila o duchovní i materální rozkvět svého kláštera.Byla po třicet let abatyší. Zemřela 13 srpna v pověsti svatosti.

Bl. Františka zvaná Suor Santa, mučednice

Narodila se roku 1756 v Tulette (Francie). Byla členkou dvou konfraternit než vtoupila mezi voršilky. Zde ji zastihla Francouzská revolice (1792) a sestry byly rozpuštěny. Vrátila se do rodného domu, kde i nadále žila řeholním způsobem. Často navštěvovala kostely, a proto byla nařknuta z fanatismu a uvězněna. Ve vězení se setkala s mnoha dalšími řeholnicemi, s nimiž i za mřížemi žili klášterním životem. Strala se zvlátě o staré a nemocné sestry. Při lidovém procesu neodvolala své sliby, a taky byla odsouzena k trestu smrti stětím gilotinou. 13. črvence 1794 se jí otevřelo nebe. Blahořečená byla 10. května 1925.

Sv. Františka Xaverie Cabrini

Zakladatelka misionářek Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Narodila se roku 1850 jako třináctá nejmladší mezi sourozenci v Lombardii. Stala se učitelkou. Společnost sester, do které vstoupila neuspokojovalo její potřeby. Mnoho se modlila hledala Boží vůli. Její biskup si ji jednou zavolal a vedl s ní tento rozhovor: “Chceš být misionářkou; uzrál čas; já neznám Institut msionářek; vybuduj jeden!” Odpověď byl jednoduchá: “Najdu dům.” A tak založila novou kongregaci, která se rozšířila nejen po Evropě, ale i do Číny, Ameriky, Afriky a Austrálie. V roce 1963 bycho napočítali 2 100 řeholnic kongregacea 74 domů. Že jí byl svět malý, o tom vypovídá jedno z hesel Františky: “Svět je příliš malý... já jej chci obejmout celý a dosáhnout všude.” Zemřela v Chicagu 22. prosince 1917.

Bl. Františka, japonská mučednice

Vdova svatého života. Nabídla útočiště misionářům a proto byla odsouzena k trestu smrti. Zemřela 17. srpna 1627. O dvě stě let byl svatořečena spolu s dalčími 204 mučedníky Japonska.

Bl. Františka z Assisi

Vstoupila do kláštera sv. Kláry. Nic víc se o ní neví. Byla jednou z mnoha svatých žen, které jako nevěsty Ježíše, bděly na modlitbách a čekali jeho příchod..

Bl. Františka da Coldimezzo, Františkánka 13. stol. v Itálii, Sv. Františka zvaná Franceschina z Gubbia