Křty

K čemu je křest dobrý?

z knihy Pane Bože, co mám (v kostele) dělat? , vydal(o): vlastním nákladem, Pardubice 2005

Od té doby, co člověk zjistil, že je moudré se čas od času vykoupat, je voda chápána jako prostředek očisty. Vešla tak do symbolické mluvy nejednoho náboženství. Když je někdo rituálně obmyt i jeho nitro se stává čisté. Tak se umývali na Velikonoce naši pohanští předkové, aby tak vyjádřili, že nový hospodářský rok chtějí začít v plné síle a svěžesti. Židovský kult znal rituální očistu před sobotní slavností (říká se jí mikve). Muslimové před vchodem do mešity sundávají boty a myjí si nohy.

Pro křesťany znamená voda viditelné znamení neviditelné moci Boží, který dává v životě novou jedinečnou šanci. Stejně tak, jako se rodíme z plodové vody své matky, tak se rodíme duchovně z vody a Ducha svatého.

Křest se tak přirovnává k novému narození, naroubování na kmen ušlechtilé vinné révy, kterou je Ježíš Kristus nebo se nazývá očištěním, osvícením. Křest je branou k ostatním svátostem, jakými jsou biřmování, mše, zpověď, pomazání nemocných, svatba.

Křest je nevyčerpatelný poklad, který Bůh vkládá do srdce člověka. Ne do jeho rukou, protože z těch se bohatství může rozkutálet, ale do srdce, odkud ho nikdo nevezme. Proto je křest neopakovatelný. Nelze nikoho překřtít. A pokud někdo mluví o vypsání se z církve, křtu ho nikdo nezbaví. Je to podobné jako s očkováním. Památku na ně také nejde odstranit z kůže.

K ČEMU JE KŘEST DOBRÝ?

Jak jsem již řekl, křest je pokladnicí. Pokladnicí v tom smyslu, že niterně spojuje s Tvůrcem, který se nazývá Otec. A žádný otec přeci nedá synovi do rukou štíra, když ho prosí o chléb. Křtem jsme spojeni s mnoha miliony křesťanů na celém světě. Kdo nezkusí, neuvěří. Mohu-li si dovolit osobní svědectví, tak já jsem se pro křest rozhodl ve svých patnácti letech. Dnes ničeho nelituji. Můj život je opravdu jedním velkým pokladem, který jsem dostal bez vlastních zásluh.

CHCI POKŘTÍT DÍTĚ

Pokud byste chtěli dát pokřtít dítě, oslovte nějakého kněze. Nejjednodušší je, aby křest šli dojednávat přímo rodiče. Jistě mi dáte za pravdu, že důležité okamžiky v životě vyžadují uměřenou přípravu. Neexistuje však jednotná praxe. Rozhodně se připravte na to, že si s vámi kněz domluví minimálně jednu, maximálně třeba i pět schůzek, na kterých vás seznámí s povinnostmi, které vás čekají.
Církev nekřtí děti jen tak. Aby byl někdo přijat mezi křesťany a rozhodl se pro víru v Krista, vyžaduje se osobní souhlas. Pokud přinášejí rodiče své děti, aby byly pokřtěny, tak jen v tom případě, když se za ně někdo zaručí, že jim víru předá. Konkrétně rodiče musí dovést své dítě alespoň na práh kostela, kde je od okamžiku křtu jeho místo a má na ně právo.
Zplodit dítě jde mnohým velice snadno a je u toho i zábava. Ale vychovat dítě již dá větší námahu, která ale k plození dětí nutně patří. Podobně je to i se křtem. Pokřtít dítě je velice jednoduché, příležitost, aby se setkala rodina, velká slavnost, ale lámat si hlavu nad tím, jak předám dítěti víru, je opravdu oříšek.

MOHU BÝT POKŘTĚN JAKO DOSPĚLÝ?

Samozřejmě. I kdybyste byl stařec či stařenka a zatoužili byste být pokřtěni, tak i na smrtelné posteli vás kněz může pokřtít. Na druhou stranu nemusíte být nutně stařec a nemusíte čekat na smrtelnou postel. Jestliže toužíte být blíž Pánu Bohu, tak neváhejte a zeptejte se kteréhokoli věřícího. Nebo jděte rovnou na faru. Nemusíte si připravovat, co řeknete. Jen, že chcete být pokřtěn.
Když se křtí malé děti, víru jim mají nejen životem, ale i slovem předat rodiče. Vám bude předána během období, které může být různě dlouhé. Od šesti měsíců do dvou let. Přijmout křest totiž znamená přijmout křesťanský styl života. Křest není vyvrcholením náboženského života člověka. Je teprve začátkem úžasné a dobrodružné cesty života s Bohem. Mluvím z vlastní zkušenosti a zkušeností mnoha lidí, kteří křest přijali jako dospělí. Gratuluji vám, jestliže jste se pro křest rozhodli. Vytrvejte, i přes nějakou tu bolest, například když vám někdo z křesťanů nedá dobrý příklad. Na druhé straně existuje mnoho lidí, kteří jsou hodni následování. Křesťanský život se neomezuje na pár omezenců.

Být pokřtěn neznamená být fanatikem. Fanatismus je sebevraždou rozumu. Křest nezbavuje člověka jeho existenciálních otázek. Naopak je probouzí. Také jsem si myslel, že „z každého náboženství kousek, ale fanatikem se nestanu“. A byl jsem mile potěšen, když jsem potkal v křesťanech normální lidi.