Kapitoly
11. 4. 2012
23. 7. 2002
I kdybys mě zabil…
Naděje je zdrojem radosti a radost je zdrojem síly. Henry E. Manning Jen naděje dodává člověku sílu čelit životu. Anton Täubl Naděje patří k životu až do posledního okamžiku. S nadějí se i umírá... anonym I kdyby mě Bůh zabil, a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. Vždyť on je má spása. Bible, Starý zákon | Přečíst celý článek9. 5. 2002
I když se muž a žena obracejí k témuž Bohu, dělají to každý trochu jinak (Aleš Opatrný)
Ačkoliv mnozí jaksi samozřejmě považují Boha, ve kterého věří, za muže (vždyť je to Otec!) a někdy mu přiřknou i ženské rysy matky, je tomu ve skutečnosti jinak. Naše mužsko-ženské rozrůznění se totiž trojjediného Boha netýká. Nás lidí ovšem ano. A mnohdy více, než jsme schopni připustit. I když se muž a žena obracejí k témuž Bohu, dělají to v určitých ohledech každý trochu jinak a mají-li být na své cestě k Bohu doprovázeni, bude se to v něčem - jak u mužů, tak u žen - lišit. Přičemž je jasné, že řekneme-li o něčem, že je to jiné, neznamená to hned ani "lepší", ani… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
I když se naše modlitba podobá spíš koktání, není to důležité
Není nějaká technika modlitby, není metoda, která by zaručila vnitřní ticho. I když se naše modlitba podobá spíš koktání, není to důležité. Co dělat s roztržitostí při modlitbě? Nestarat se o ni. Bůh zná naši touhu. Lépe než my vnímá naše úmysly a nejvnitřnější myšlenky. Co jen stěží dokážeme vyjádřit v modlitbě, tomu Bůh již rozumí. Když se modlíme a zdá se nám, že se nic neděje, neznamená to, že naše modlitba nebyla vyslyšena? Oheň lásky proniká i ta nejvyprahlejší místa v nás a všechny naše vnitřní protiklady. V pokojné důvěře v Boha dochází každá modlitba naplnění. Je možná jiné,… | Přečíst celý článek12. 6. 2003
I lásce je třeba se učit
Docela nedávno, jednou v neděli krátce po televizním pořadu "Zahrádkáři se ptají", jsem měl "mimosmyslový zážitek". Začalo to podivným šelestem, jako by se mi kolem hlavy třepetala křidla andělů nebo šustily nebeské řízy. Následovalo oslnivě bílé světlo před očima a pak zvuky rajské hudby. Jako první mi probleskla hlavou tato myšlenka: "To si nezasloužím, nevykonal jsem nic, co by mě k zdejšímu pobytu opravňovalo." A teprve potom mne napadlo: "Ale kde to vlastně jsem?" Pak jsem se probral z nedělní siesty a konečně mi došlo, kde se nacházím a co se to se mnou dělo. Ten podivný šelest bylo… | Přečíst celý článek1. 4. 2003
I staří lidé jsou bezbranní
Každá zkušenost křivdy je bolestná, neboť vždycky znamená nespravedlnost. Trpíme, jsme-li pokořováni, ponižováni, vykořisťováni, pokouší-li se námi někdo manipulovat, obviňovat nás, omezuje-li naši svobodu nebo porušuje-li hranice naší intimity a podobně. Každá křivda připravuje člověka o dobra, která mu právem náležejí a jichž je zapotřebí k důstojnému lidskému životu. Na křivdu si nikdy nezvykneme - může trvat celá dlouhá léta, ale vždycky bolí. Prenatální psychologie zdůrazňuje negativní vliv nepřijetí dítěte na vývoj plodu i celý pozdější život po narození. Křivda bolí od prvních dní… | Přečíst celý článek6. 2. 2003
I v nejhorších chvílích je Pán života se mnou
Poselství Kristovy smrti a vzkříšení zní takto: s vírou se dá jít v životě vždycky zas dál, využijeme-li neštěstí a ztráty jako možnosti prosit o Boží milost, která nám pomůže. V první knize Bible - Genesis zápasí v temnotě Jakub s Božím andělem. Poraněn a ochromen přijímá požehnání a jde dál svou cestou. Vychloubání svatého Pavla v jeho utrpení a zklamání krásně vyjadřuje tajemství kříže. Jediné, na co můžeme být pyšní, co můžeme zdůraznit jako svou vlastní věc, je naše slabost a naše selhání, ale chlubit se můžeme "jedině křížem našeho Pána Ježíše Krista" (Gal 6,14 a 2 Kor 11,21… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
I. Antropologické obrácení.
Kdo sleduje vývoj a dozrávání lidské osoby, všimne si jejího povolání k pomalému, ale základnímu obrácení. Člověk přechází od přijímání lásky, která je cele obrácená do sebe, k lásce obětavé, která se projevuje službou druhým. Lidské "já" přistupující k životu jakoby uzavřené v touze vlastnit lidi a věci k vlastnímu prospěchu se musí obrátit k sebedarování pro společenství. Stát se dospělým v afektivní oblasti znamená přijmout další tvůrčí zdokonalení: získat od Boha dar nového života. Lidské životy vyvěrají z Boha, který je jejich pramenem (1 Jan 4,16). Stvořené bytí může růst v lásce,… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
I. Pokání a kajícník: zmínky v Písmu
Ježíš začíná své kázání voláním: "Obraťte se a věřte evangeliu" (Mk 1,15). Obrácení je velký osobní a společný návrat. Předchůdce opakuje plasticky prorokovu zvěst vyhnancům, kteří prahnou vrátit se do vlasti: "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán, kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu" (Lk 3,4-6; Mt 3,3). A protože spása, království, je nyní zde, je uprostřed nás, je nutné změnit cestu, vrátit se zpět, změnit smýšlení… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
I. Společensko-kulturní kontext.
1. Situace Po šedesátce se vstupuje do tzv. "třetího věku". Není dosud jisté, zda pokrok v lékařství posune maximální délku lidského věku, která se pohybuje kolem sta let. Stále větší počet lidí však dosahuje vysokého věku.Vytváří se proto vzhledem k předcházejícím generacím odlišné proporce mezi počtem lidí, kteří přesáhli šedesát let věku, a mladšími. Tento společenský jev je stále patrnější především v nejvyspělejších zemích v souvislosti s pozvojem lékařské vědy a se snižováním porodnosti. K problému většího počtu starých lidí se řadí problém společenský a psychologický,… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
Identita ženy ve světle stvoření (prof. dr. Miroslav Zedníček)
Existují dohady, že příštím tisíciletím začne epocha ženy. Chápu tuto vyhlídku v tom smyslu, že se ženě dostane konečně plného uznání a uplatnění jejích předností ve společnosti. Přednášku zaměřím hlavně na umožnění navození nového porozumění ženě, které jí dlužíme po tolika společenských změnách. Neskromně poznamenávám, že na obdobné téma jsem měl svého času přednášku na pasovské universitě a chci hlavně využít poznatků z tamní dosti střetové, ale tím zajímavější diskuse. Struktura naší přednášky: Co je žena – její podstata, především její duševní a duchovní bytostné… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
II. Obrácení pohanů.
Každý člověk je povolán k obrácení k Bohu, k napojení na něj ve víře a lásce a k započetí důvěrného rozhovoru s ním. Není však možné setkat se s Bohem, nevyjde-li nám on sám vstříc. Možnost poznávat a milovat ho je dar Ducha svatého. Prorok Jeremiáš pokorně žádal: "Obrať nás, Hospodine, k sobě, a my se navrátíme" (Pláč 5,21). Dar víry, který nás uvádí do společenství s Bohem, má různé stupně. Boží slovo připomíná některé hlavní způsoby daru obrácení k Bohu. Lidská omezenost je příčinou roztržky mezi námi a Bohem. "Bloud v srdci říká: 'Bůh tu není'" (Ž 14,1; 53,1). K prvnímu obrácení dochází… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
II. Pokání a kajícníci: zmínky v dějinách
1. Kajícníci před církví. V prvotní církevní praxi křest nejen odpouštěl v nitru každý hřích, ale současně uváděl věřícího do účasti na kajícím tajemství Kristových velikonoc, jak ho prožívá církev. Každý křesťan se jistým způsobem stával kajícníkem v duchovním smyslu. Jestliže si po křtu zatížil svědomí určitými ničemnými skutky, býval vyloučen z obvyklého církevního společenství jak kajícího, tak eucharistického. Stal se kajícníkem nejen před Bohem, ale i před církví. Potřeboval se s ní oficiálně smířit. Věřícímu, veřejnému hříšníkovi, nabízela církev možnost, aby se zúčastnil… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
II. Spiritualita starého člověka.
1. Příprava na stáří. Pohled na život, založený na osobní, společenské a náboženské soběstačnosti, vede k psychologickému odmítání úvahy o více či méně vzdáleném vlastním stáří. Je takový pohled na život realistický a lidský, jestliže nedokáže dát smysl pozemské existenci jako celku? Má smysl tato frenetická honba za požitky, snaha o sebeprosazení? Vždyť dříve, než člověk dosáhne těchto cílů, zjišťuje, že se mu rozplývají. Proto je třeba si osvojit ještě v mládí pohled na život a spiritualitu, který by dával hlubší smysl naší existenci v každém věku. Křesťan nemá hledět na svůj věk, ale… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
III. Obrácení křesťana.
U vyvoleného národa zahrnovalo obrácení vzdát se špatné cesty a podřídit se přikázáním Zákona. Židé prosívali: "Přiveď nás znovu, náš Otče, ke své tóře a dokonale nás obrať k sobě." SZ nabádá k obrácení (shub) spočívajícím především ve změně současné cesty. NZ však chápe obrácení (metánoia) jako úplnou změnu vlastního smýšlení a jednání, jako naprostou obnovu vlastního já. Obrácení ve SZ (jako u sv. Jana Křtitele) bylo žádáno z důvodů vlastního nesprávného jednání (např. hřích modloslužby), v NZ se žádá, abychom v nitru uzavřeli důvěrnou smlouvu s Bohem. Bylo-li u Jana Křtitele k uniknutí… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
III. Smíření a společenství
1. Hříšník přetrhává společenství. Člověk je tvor pozemský, ale je povolán a pozván Bohem, aby se stal jeho partnerem, aby s ním žil v přátelství a společenství. Je to možné, protože člověk je stvořen podle jeho obrazu a podoby. Tento obraz v člověku vážně narušuje pýcha a zdánlivá soběstačnost, které jsou kořenem hříchu: Člověk už nechce uznat svou závislost na Bohu, necítí už potřebu zaměřovat se na Boha jako obraz na svou předlohu. Ale Boží povolání a pozvání se v něm nedají zrušit, i když on o tom neví nebo když přímo odmítá skutečnost, že se stává lidským v té míře, v jaké je… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
III. Starý člověk a společenství víry.
1. Potřeba doplňování. Dynamismus, který pomáhá člověku k dozrávání a k pokroku v soužití, spočívá ve vědomí vzájemného doplňování (komplementarity) mezi osobami různého pohlaví [Sexualita IV], věku, charakteru, zaměření a názorů. Čím více kontaktů přináší společný život, tím více se uskutečňuje lidská přirozenost a vzájemné povzbuzování. Geneze ukazuje, že zákon komplementarity byl zamýšlen samotným Stvořitelem, aby nás učinil ke svému obrazu (Gn 1,27; 2,18-23), "protože Bůh je láska" (1 Jan 4,8). Jistým způsobem cítí každý z nás, že mu něco chybí (význam žebra odejmutého Adamovi), a… | Přečíst celý článek18. 9. 2001
Iluze o vlastní spravedlnosti
Řekněme si hned zkraje, aniž bychom se tomu příliš divili nebo se uráželi, že žijeme v podivném vztahu ke zlu. Tento vztah bychom snad mohli definovat jako fenomén láska-nenávist (náklonnost-odpor). Nenápadně – často podvědomě – jsme zlem přitahováni a pokoušeni, nechceme připustit svou omylnost a sklony, jimiž jsme téměř polekáni. Utíkáme se k tisíci úskoků, jen abychom se zbavili dojmu, že jsme se spletli. Jako by omyl byl nějakou hanbou. Zvláštní je, že tohle všechno často chápeme jako upřímnou touhu po dokonalosti. Ale přihlédneme-li k následkům, nemůžeme tak usuzovat.… | Přečíst celý článek18. 11. 2008
Iluze, že český komunismus bude jiný než sovětský
Komunisté záhy po válce (1946) vyhráli volby. Překvapilo vás to? Věděl jste už tehdy, jaké nebezpečí tu hrozí? Samozřejmě jsem věděl, že komunismus je nebezpečný, ale nevím, zda většina lidí měla všechny potřebné informace – možná je jenom nehledala. My byli informovaní, protože jsme dění v Rusku sledovali už ve třicátých letech. Věděli jsme, že první sovětská tajná policie se jmenovala Čeka, jaké praktiky užívala, četli jsme knížku Deník ruské studentky – studenti, láska, Čeka a smrt, v níž Alja Rachmanová vzpomíná na ruskou revoluci. Navíc v Československu bylo už před válkou… | Přečíst celý článek28. 8. 2003