Kapitoly
26. 8. 2002
27. 2. 2008
Co s tím?
Jak se vymanit z vlivu zlého? Co může udělat člověk, který se (z nevědomosti nebo vědomě) otevřel zlému? 1. Odevzdat svůj život Ježíši Kristu 2. Dělat pokání z toho, co jsme udělali (vyznat hříchy ve zpovědi), odpustit ostatním 3. Odříci se toho, co jsme udělali, a Zlého, který nás svedl 4. Prosit za osvobození a zrušení prokletí – někdy musíme být z prokletí a závislosti na zlu rozvázáni někým jiným 5. Uzdravení rodinného kmene (kořene) – mše sv. za uzdravení. Jak ve svém běžném životě předcházet útokům a vlivu zlého? Standartní, běžnou a každodenní prevencí a… | Přečíst celý článek5. 11. 2007
Co s vlastní slabostí?
Mravní křehkost, která se projevuje v našich každodenních pádech, patří k lidské podstatě. Ale naše slabost nás zahanbuje. Jen těžko je s ní vyrovnáváme. Nemáme chuť pohledět jí do očí. Mylně se domníváme, že přijmout vlastní slabost by znamenalo prohrát. Místo abychom přijali vlastní křehkost a ptali se, co by se s ní dalo podniknout, spíše se ji snažíme ukrývat a využíváme při tom dostupných obranných mechanismů, naučených postupů a prostředků. Tak ukrýváme své svědomí jako malé děti pod polštář nevědomí a předstíráme, že nic nevidíme. Co si počít s vlastní slabostí?"Nevyužívej své… | Přečíst celý článek21. 11. 2003
Co se andělovi nelíbilo
Zatímco Josef s Marií putovali do Betléma, jeden z andělů svolal všechna zvířata, aby mezi nimi vybral ta nejvhodnější, která budou v chlévě pomáhat Svaté rodině. Jako první se samozřejmě hlásil lev: "Jen král je hoden sloužit Králi světa," zavrčel. ,,Já se postavím ke vchodu a každého, kdo by se chtěl k Ježíškovi jen přiblížit, roztrhám!" ,,Jsi příliš hrubý," odmítl ho anděl. Andělovi se k nohám ihned začala lísat liška. Vychytrale ho s nevinným pohledem přesvědčovala: "Nejvhodnější jsem přece já. Každého rána pro Božího syna ukradnu nejlepší med a mléko. A… | Přečíst celý článek8. 6. 2002
Co se skrývá za ´dveřmi ´
Osoba je bytím, ke kterému existuje jen jeden přístup, jen jedny dveře. Ty se dají otevřít pouze zevnitř, nikoli vylomit zvenčí. Jestliže chci poznat nějakou osobu, musím vyslat nejprve své srdce. Tím musím zaklepat. Jestliže dostatečně dlouho klepu na dveře svým srdcem (to znamená bezvýhradně nasazuji svou důvěru), dveře se otevřou. Teprve pak pozvu svůj rozum. Láska nečiní člověka slepým, nýbrž vidoucím. Kdo nasazuje srdce a rozum, ten poznává, co se skrývá za dveřmi a kým dotyčný je. To ale vyžaduje celého člověka, a proto je to velmi namáhavé. Jako učitel fyziky potřebuji pouze hlavu,… | Přečíst celý článek12. 8. 2002
Co se všechno může stát, když
To poslední a taky nejhorší, k čemu je vedena totálně řízená a manipulovaná společnost držiteli moci a jejich sofistickými jazykovými umělci, je babylónizace lidského zdebytí a života společenství. Babylón není jen historická skutečnost a zkušenost - je to i nadčasové pokušení a hrozba. Babylón je "město ničeho", jak říká Izajáš, město vertikální prostituce, totální lži, totální manipulace s člověkem, s živými a mrtvými, s dějinami a budoucností, s myšlením a cítěním. A pro babylónskou společnost je všechno to tak dokonale, téměř se chce říci tak vědecky perfektním způsobem zorganizováno,… | Přečíst celý článek3. 9. 2008
Co v kostelích je?
Když vstoupíte do kostela, všimnete si, že lidé, kteří tam chodí častěji, ihned u vchodu namočí ruku do tzv. kropenky a pokřižují se. Tento symbol je na připomínku jejich křtu a touhy po očistě. Když nejste pokřtěni, nemusíte toto gesto dělat. Pro zajímavost v řeckokatolických kostelích (například když pojedete na Slovensko) nebo v pravoslavných (když pojedete do Ruska) kropenku nenajdete. Oni tento zvyk nedrží. Mají však jiný. Když přijdou do kostela, pokřižují se a ukloní. Potom totéž udělají před každou ikonou, před kterou nadto zapálí svíčku. A to klidně i uprostřed probíhajících… | Přečíst celý článek26. 8. 2003
Co vše magie může
Skutečnost magie a boj proti nebezpečím, jaká představuje, je problém, na který je třeba pohlížet ze tří úhlů: 1. Jaké jsou bezprostřední jevy (dobré nebo špatné) a jaké jsou nepřímé důsledky těchto jevů v určitém časovém odstupu, důsledky, které jsou často neblahé? 2. Jaká je úloha toho, kdo magii provozuje: jeho technika, závažnost jeho ritu, jaká je vyvolaná nadpřirozená síla? 3. Jaká je při rozlišování role „neviditelného strojvůdce“? Tato upřesnění se mohou zdát zbytečná, zastaralá, a přesto je jedna skutečnost zjevná. Moderní magie prosperuje a její úspěch má… | Přečíst celý článek26. 7. 2002
Co znamená být vděčný
Vděčnost je pamětí srdce. JeanBaptiste Massieu Cti toho, kdo ti prokázal dobro. Poděkuj mu nejen slovy, jimiž vyjádříš vřelost své vděčnosti, nýbrž chop se také každé příležitosti, abys mu prokázal službu a byl mu také užitečný. Adolph von Knigge Co nepoví tisíce slov a nesplatí žádný dar, řeknou šťastné oči: "Děkuji ti!" Friedrich Reiser Být vděčný znamená přiznat, že jsme obdrželi dobrodiní, pamatovat na ně, vyjádřit uznání slovy a pokud možno se odvděčit skutkem. sv. Tomáš Akvinský Blažený, kdo uznává a přijímá jako dar,… | Přečíst celý článek22. 2. 2023
Co znamená křest?
Křest dítěte je nadpřirozenou milostí, kterou nabízí Bůh – Kristus – těm, kdo o to stojí, a z nich se tímto znamením stávají křesťané, jeho následovníci, děti Boží, patřící do rodiny církve. Je v tom skryto mnoho tajemného, což jsme buď ochotni přijmout vírou a více se nad vším zamyslet, nebo může jít jen o prázdnou zvyklost. Křest můžeme přiblížit jako bránu do křesťanského života, v němž se postupně nabízejí další jeho posily, kterým říkáme svátosti (biřmování, smíření, eucharistie, manželství, posila nemocných), a ty teprve křest naplňují do skutečného následování… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Co znamená rozjímat, meditovat?
...Rozjímání se nevztahuje pouze k intelektuální aktivitě a už vůbec ne k pouhému přemýšlení. Rozjímání zahrnuje nejen mysl, ale i srdce, v podstatě celou naši bytost. ... Sv. Tomáš Akvinský a sv. Bernard z Clairvaux popisují meditaci (consideratio) jako "hledání pravdy". Rozjímání v jejich pojetí je však něco zcela odlišného od studia, které je také "hledáním pravdy". Meditace a studium spolu mohou samozřejmě úzce souviset. Studium je ve skutečnosti duchovně neplodné, pokud nevede k určitému rozvažování. Studiem hledáme pravdu v knihách či v jiném zdroji mimo naši mysl. Při rozjímání se… | Přečíst celý článek22. 9. 2009
Ctnosti stáří
Aby se naše stárnutí zdařilo, je k tomu zapotřebí některých ctností. Německé slovo „ctnost“ (Tugend) vychází ze slovesa „být k něčemu vhodný“ (taugen). Stáří samo o sobě není „vhodné“. Je proto třeba nacvičovat postoje, které nás i ve stáří udrží v tom správném směru. V biblické knize Sirachovcově, která v sobě obsahuje zrnka židovské i řecké moudrosti, jsou vyjmenovány rozličné ctnosti, které mají zdobit starého člověka: „Jak sluší soudnost šedinám a starcům schopnost poradit! Jak sluší moudrost starcům, rozvaha a rada váženým lidem! Bohatá… | Přečíst celý článek13. 11. 2012
Cuketa grilovaná
Cuketu nakrájíme na asi centimetrová kolečka, osolíme a dáme pod gril do trouby. Nebo posypeme nějakým kořením. | Přečíst celý článek13. 11. 2012
Cuketa plněná
Mleté maso podusíme, okořeníme – třeba česnekem, oreganem. Cuketu podélně rozkrojíme, vydlabeme, vydlabané přidáme k masu. Do směsi přidáme kečup a nastrouhaný tvrdý sýr. Naplníme vydlabané lodičky z cukety a dáme zapéct do trouby. | Přečíst celý článek13. 11. 2012
Cukety smažené
Cuketu nakrájíme na kolečka, osolíme a potřeme prolisovaným česnekem – mažu to přímo lisem na česnek, jak ho vytlačuji… Uděláme těstíčko z vejce, mléka, hladké mouky, soli. V něm namáčíme kolečka a na oleji na pánvi smažíme. Podáváme s bramborami, příp. tatarkou. | Přečíst celý článek16. 7. 2009
Čas
Vánoční dárky lze hodnotit podle mnoha kritérií. Můžeme je dělit podle toho, jak dlouho nám připomínají Vánoce. Některé dárky zazáří jako prskavky a zhasnou. Potěší, možná pobaví, pak je někam uklidím a při příštím jarním úklidu vyhodím do koše. Jiné dárky spontánně začlením do běžného provozu, stanou se součástí šatníku, vybavení domácnosti nebo knihovny a jejich souvislost s Vánocemi se vytratí. Příště mě při čtení knížky už nenapadne, že byla původně vánočním dárkem. Častým způsobem hodnocení dárků je porovnávání jejich finanční hodnoty. Ti, kdo používají tohoto kritéria, jsou… | Přečíst celý článek2. 6. 2005
Čas bořit
Když děda s babičkou překročili osmdesátku, naše rodina začala spekulovat, kdo z nich odejde z tohoto světa jako první. Dospěli jsme k závěru, že děda, protože celých padesát let kouřil dýmku a umře na rakovinu. Proto nás překvapilo, když babička v osmaosmdesáti spadla ze zadní verandy jejich domu, zlomila si kyčel a podlehla komplikacím svého úrazu. Jeden týden upadla, a příští jsme už byli v Gardnerově pohřebním ústavu a přijímali kondolence. Jsou to už čtyři roky a my ještě pořád nemůžeme uvěřit, že není mezi námi, a nezřídka se přistihneme, jak se těšíme na nedělní obědy a babiččin… | Přečíst celý článek2. 6. 2005
Čas hledat
Jedním z těch hezčích životních potěšení je pocit nadřazenosti. Teď nemám na mysli onu ošklivou nadřazenost, kdy se domníváme, že naše rasa či národnost je lepší než nějaká jiná. Mluvím o tichém uspokojení, jež člověk cítí po usilovné práci na tom, aby zvládl nějaké konkrétní povolání, předmět či sport. Nejsem moc šikovný, pokud jde o opravování různých věcí, ani si nedokážu udělat ve věcech příliš dobrý pořádek. Ale můj soused Joe je v tomto směru ještě méně zdatný než já, což ve mně vyvolává pocit nadřazenosti. Je to báječné. Mám-li být k Joeovi fér,musím dodat, že ve všem ostatním… | Přečíst celý článek2. 6. 2005
Čas mlčet
Čím jsem starší, tím víc si vážím třech věcí. Jednou z nich jsou pohodlné boty. Další staří přátelé. A tou třetí je ticho. Vážím si i jiných věcí, ale dobré boty, staří přátelé a ticho mi připadají jako základní předpoklady kvalitního života. Vždycky jsem nosil dobré boty, i v době, kdy jsem nevydělával moc peněz. To proto, že mě matka naučila, abych nikdy neškudlil na věcech, jež se nacházejí mezi mnou a zemí. Kdykoli si kupuju boty nebo pneumatiky, nikdy na tom nešetřím. Můj přítel Jim je moudrý muž, pokud ovšem nedojde na boty. Dřív se vychloubal, jak lacinou má obuv. Jelikož nosil… | Přečíst celý článek2. 6. 2005
Čas plakat
Když jsme si koupili náš první dům, bylo našemu staršímu synu Spencerovi pět let. Samovi byly tři. Kluci mu říkali červený dům, kupříkladu když se ptali: "Budeme dneska pracovat v červeném domě?" nebo "Jsou dneska v červeném domě dělníci?" Slovo dům bylo jen zřídkakdy proneseno jinak než ve společnosti výrazů pracovat či dělat. Naše první jídlo v červeném domě byla pizza, kterou jsme jedli studenou, usazení na krabicích s věcmi. Požádali jsme Spencera, aby pronesl modlitbu před jídlem. Sklonil hlavu, sepjal ruce, pevně stiskl víčka k sobě a zpěvavě pronesl: "Chlév náš vezdejší dejž nám… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
