Kapitoly
27. 7. 2005
10. 10. 2001
Poznámky
1 - J. Behm, matanéo = metanoia in: GLNT VII, 1178-1181. 2 - S. Vitalini, La nozione di accoglienza nel NT, Friburgo, Edizioni universitarie 1963. 3 - J. Ph. Ramseyer, Repentance in: Vocabulaire biblique, Neuch2tel-Paris, Delachaux et Niestlé 1954; jako i Pénitence- Conversion ve Vocabulaire de théologie biblique, Paris, Cerf 1962. Zejména viz B. Maggioni, Peccato, misericordia di Dio e conversione in: La penitenza. Quaderni di rivista liturgica Torino, LDC 1968, 27-89; týž, Salvezza di Dio e peccato dell'uomo. Temi biblici per la comprensione della Penitenza in: La Penitenza, Torino, LDC… | Přečíst celý článek11. 1. 2008
Poznámky a literatura
Poznámky - dle číselného označení v textu: 1. Slovo „zjevení“ zde užíváme výhradně ve smyslu latinského revelatio. 2. „Mou knihou je stvořený svět. Tato kniha leží stále přede mnou, kdykoli se chci zahloubat do Božího slova“ (sv. Antonín poustevník, Praktikos 92, citováno podle [1]). „Stránkám Boží knihy naslouchejte a knihu vesmíru pozorujte. Stránky Písma svatého mohou číst jen ti, kdo umějí číst a psát, ale knihu vesmíru může číst každý, i negramotný“ (sv. Augustin (354-430), [2]). 3. „Deum non vides, tamen deum adgnoscis ex operibus eius“ (M. T. Cicero, [3]). 4.… | Přečíst celý článek15. 3. 2005
Práce jako seberealizace
Práce patří k člověku. Práce je zkrátka tu, aby si člověk vydělal na živobytí, a tím se vnitřně oprostil od závislosti na druhých. Práce má též význam sociální, je to něco tvořivého, co člověka těší. V práci může člověk realizovat sám sebe. Kdo rád pracuje, má z toho radost. Nepociťuje tíhu práce, nýbrž radost z toho, co jeho prací vzniká. To se netýká pouze řemesla, kde člověk může plody své práce vidět na vlastní oči. I v oblasti obchodu nebo administrativy mohou mít lidé radost, když se jim něco podaří. Něco dobře zorganizovat, vytvořit atmosféru, ve které každý rád pracuje, vést hovor,… | Přečíst celý článek20. 3. 2007
Práce, práce... A kde v tom všem jsem já?
Mnozí vedoucí pracovníci mají pocit, že se neustále pohybují v kruhu. Pořád jsou zapřaženi do práce. Nikdy nejsou hotovi. Jedna schůze stíhá druhou. Jeden projekt střídá jiný. Všude musí být v pohotovosti, jakmile něco neklape. Cítí se uštvaní a pronásledovaní. Ptají se sami sebe: „A kde v tom všem jsem vlastně já? Žiji ještě vůbec?“ Připadá jim, že jejich osoba přichází zkrátka. Na jejich potřeby se nikdo neptá. Kdo se ocitá na zodpovědném místě, jistě nemůže chtít uspokojit všechny své potřeby. Přijal odpovědnost za druhé. Vyjadřuje to také jeho duchovní postoj: jsem tu pro… | Přečíst celý článek17. 12. 2009
Práce. Ježíš strávil více let prací, než kázáním...
V bibli se opakovaně vyskytuje výraz „Ježíš, syn tesaře z Nazareta“ (Mt 13,55). Josefovo povolání je tedy způsob, jak Ježíšova adoptivního otce pojmenovat, přikládá se tím důležitost jeho profesi. Ježíše nevychovávala řeholnice a mnich, ale manuálně pracující otec a matka v domácnosti. Ve Starém zákoně je zmíněna prorokyně Chana, které říkali „neplodná“. Chana dala Hospodinu tento slib: „Daruješ-li mi dítě, zasvětím ti ho.“ A tak byl malý Samuel, dítě zrozené zázrakem, už od útlého věku svěřen chrámu, kde sloužil knězi Élímu. Mohli bychom si… | Přečíst celý článek21. 8. 2003
Pracuj kousek po kousku
"Obdělej denně jenom tolik půdy, kolik pokryje tvé tělo když ležíš. Kousek po kousku tak budeš pokračovat kupředu a nebudeš malomyslný." Když to mladík slyšel, řídil se podle toho a v krátké době bylo pole vypleto a obděláno. Dělej to také tak. Pracuj pozvolna a nebudeš klesat na mysli. (Apo 1. 151) Při pohledu na množství práce nás už dopředu opouštějí síly Před sebou máme obraz mladíka, který malomyslní při pohledu na pole plné bodláků, které dostal za úkol vyplet a zúrodnit. Ani nemá sílu začít, připadá mu, že to nemá smysl a že to nikdy nemůže… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Praktické příklady lectio divina
3. neděle velikonoční, rok A Lk 24,13-35 Cesta k moudrosti Ježíš vede dva učedníky pomalou, bolestnou cestou k moudrosti. Bůh nás zve k tomu, abychom si s vděčností uvědomili chvíle, kdy nás vedl k hlubšímu porozumění životu. Zaměřme se na Krista jako učitele, a mějme na paměti, kdo pro nás v našem životě hraje podobnou úlohu Příběh se vyvíjí v několika etapách: V 13-16: Ztotožněme se s učedníky, kteří jdou bez cíle a skleslí, nechápající smysl toho, co se stalo. Ježíš kráčí diskrétně a trpělivě s nimi. V 18-24: Ježíš zve učedníky, aby mu vyprávěli svůj příběh.… | Přečíst celý článek15. 1. 2002
Pramen lásky
Na světě je hodně lidí, kteří se o Boha příliš nezajímají. Neexistuje však člověk, jenž by se nezajímal o lásku. Tento zájem bývá občas obrácený naruby: hledáme ji tam, kde ji nelze nalézt. Přesto se tímto citem zabýváme ve všem, co děláme, nejvíce. Literatura, umění, divadlo, film, všechno se točí krouží kolem ní a jinak to být nemůže. Touha po ní nám byla vrozena, prahneme po ní. Bůh je láska. Kde je láska, je i Bůh. Právě on probouzí hlad po ní a on jediný jej dokáže utišit. I tam, kde Bůh zůstává neznámý, může být láska mezi lidmi hluboká, pravdivá a věrná. Tehdy je skutečně božská… | Přečíst celý článek11. 2. 2010
Pravá a falešná pokora
Člověk, který je v pokušení napsat knihu Pokora a jak jsem jí dosáhl, by nepsal knihu o pokoře. Kniha by se měla jmenovat spíše Jak zamaskovat pýchu. Pokora je především postoj, nikoli jednání. Pokora vyvěrá z naší touhy milovat. Podívejte se na mě! Když pozorujete děti v mateřské školce, můžete zachytit pohled, jímž se na vás zadívá dítě, které druhému půjčí pastelku nebo vrátí hračku, aniž by mu někdo domlouval. Beze slov se vás tímto pohledem ptá: Viděl jsi to? Co za to dostanu? Děti vědí, že za správné jednání bývají zpravidla odměněny. Rosteme-li v pokoře, jednáme správně již z… | Přečíst celý článek3. 6. 2002
Pravá láska nevylučuje nikoho
Nemůžeme se zříci Krista; nemůžeme zpochybňovat dosah jeho vykoupení; nemůžeme z něho vyloučit žádnou část lidstva, minulého, přítomného nebo budoucího. Nemáme prostě právo to udělat. Nemůžeme přestat hlásat evangelium celému tvorstvu. "Kristus je týž včera, dnes i navěky!" Čeho máme zanechat, není hlásání kříže, ale nanejvýš jisté chybné způsoby, jak se to dělalo v minulosti. Představit se světu jako ukřižovaní, ne jako křižáci. Nikdo, ani v jiných vyznáních, ať se necítí ohrožen Ježíšem Kristem, když je hlásán tak, jak jej hlásal papež před očima celého světa v týdnu od 20. do 26. března… | Přečíst celý článek3. 3. 2004
Pravdivost života
Pravdivým nazýváme člověka ryzího, bezelstného. Ježíš praví o Natanaelovi: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti" (Jan 1,47). Není vypočítavý, žije ze své vnitřní pravdy. Je prost intrik, diplomacie a úvah o tom, jak sebe druhým lépe prodat. Žije v harmonii sám se sebou. Je ryzí. Říká, co si myslí, a jedná podle toho, co cítí v srdci. Vždycky víme, na čem s ním jsme. Své myšlenky a city před námi netají. Nemá strach, že ho prokoukneme. Je sám sebou, protože stojí za vším, co je v něm. Nic neskrývá, protože nemá co, protože všechno v něm smí být. Pravdivý člověk je zároveň vždycky… | Přečíst celý článek18. 9. 2001
Pravdivý a falešný pocit viny
Dokážeme-li objektivně uznat vlastní chybu a vyhnout se přitom nástrahám obranných mechanismů, neznamená to ještě, že se cítíme být hříšníky. Subjektivní zkušenost s vlastní špatností má několik možných rezonancí: můžeme mít jednoduše pocit viny, nebo můžeme poznat, že jsme hříšníky. To je proces postupného zrání našeho zdravého svědomí, které by nám mělo dovolit přejít od pocitu viny k vědomí, že jsme hříšníky. Ve skutečnosti však tento přechod vždycky nenastane: ne každý pocit viny je počátkem tohoto zrání. K zakoušení viny můžeme zaujmout dva různé postoje. Jednak konstruktivní… | Přečíst celý článek17. 12. 2009
Pravidlo spojky „a“
Když podnik takto vpadne do života manželů, reagují na to některé ženy zprudka. Když už nemohou snést, že jsou odsunuty až na druhé místo, vyhlásí ultimátum: „Buď tvá práce nebo já!“ Takové prohlášení vede přímo do slepé uličky. Manželka se bouří oprávněně, ale vyjadřuje se nepřiměřeně, protože pro muže je nemožné, aby si takto vybral. Ženy, které jsou zvyklé klást ultimáta, se musí naučit ono pravidlo spojky„a“, které se dá vyjádřit následovně: „Miláčku, nemohli bychom nějak skloubit tvou práci a náš manželský život?“ Postavíme-li problém tímto způsobem, muž bude mnohem víc nakloněn hledat… | Přečíst celý článek21. 1. 2002
Prázdný hrob, vzkříšení
Na této stránce najdete omalovánku s biblickým odkazem Stránka je určena k vytištění. Když kliknete na obrázek, zobrazí se vám samostatně v prohlížeči a pak si jej můžete vytisknout. | Přečíst celý článek21. 6. 2010
Prchání ze svatebních hostin
Svatby jsou krásné. Krásné jsou, pokud snoubenci myslí obřad upřímně, není nic hezčího než lidé, kteří se mají rádi, a chci říci, že oddávám velmi rád. Venku před kostelem přichází legrácky, jakýsi druhý obřad, i tento s pevnými pravidly, bohoslužebnými předměty a kultickými pomůckami. Mnohokráte jsem byl posypán rýží a přihlížel, jak je ženichovi na nohu připevněna koule a na krk chomout. Jsem suchar a po nesčíslných reprízách se už ani neusmívám. V některých vesnicích bývá majetkem společenství kufr, ve kterém jsou uschovány všechny nezbytnosti: koule s řetězem, klíč k řetězu, chomout,… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Pro člověka není dobré, aby umíral sám
... Všichni ti, kdo umírají, by měli vědět o onom hlubokém spojení mezi všemi muži a ženami této planety. My lidé patříme všichni k sobě, ať to jsme my, kteří žijeme teď, nebo to jsou lidé, kteří žili před dávnou dobou, ať to jsme my, kteří žijeme blízko, nebo lidé, žijící v dáli, ať máme na sebe biologické vazby nebo ne. Všichni jsme si bratry a sestrami navzájem a naše umírání je skutečně umíráním ve vzájemné jednotě. Podíváme-li se však na svět kolem nás, vyvstává naléhavě otázka: Žijeme však opravdu jako bratři a sestry? Denodenně nám noviny a televize připomínají, že spolu lidé válčí,… | Přečíst celý článek3. 5. 2010
Proč bychom měli chtít privilegia?
Nemáte ani tušení, jak pozoruhodné dopisy a telefonáty dostávám. Jednou mi například do Říma telefonovala jedna paní z Bavorska a říkala, že její manžel umírá, jestli bych nemohl přemluvit Svatého otce, aby mu ještě rychle, než umře, napsal dopis. Jiní mě prosí, abych jim zařídil u papeže audienci. Nebo abych jim od něj alespoň sehnal autogram. Anebo ještě ztřeštěnější nápad, abych jim zajistil přístup do vatikánských muzeí, aniž by museli čekat tu dlouhou frontu u pokladny. Všichni tito lidé zkrátka chtějí něco, o čem dokonce i prominenti pouze sní, a já jim k tomu mám dopomoci. Mohu tu… | Přečíst celý článek24. 6. 2011
Proč děti vraždí?
Masová konzumní společnost, co do vlastní budoucnosti bezradná, která se navíc nechá ochotně masírovat televizí, se na chvíli zarazila: přibývá dětí, které vraždí. Stává-li se zprvu ojedinělý zavrženíhodný jev hromadným, je to významné sdělení o společnosti samotné. Jak bude přijato? Ještě donedávna to byly novinářsky vděčné „kauzy“, které dokázaly vzrušit, ale odezněly. Pamatujeme ještě případy z raných 90. let, třeba pražského mladíka Pomahače, který si objednal vraždu rodičů? Byl sice dospělý, ale šlo o rodiče, titul dítěte mu tedy přísluší. Nebo mladíka Popelky z Kolínska,… | Přečíst celý článek26. 2. 2007
Proč do toho zatahují doktory?
I z jiných průzkumů veřejného mínění bohužel vyplývá, že část našich klientů, v této chvíli možná ještě mladých a zdravých, by pro eutanazii hlasovala. Při hledání chyby je však vždycky dobré začít od sebe. Přiznejme si, že nás nikdo na fakultách nepřipravoval na konfrontaci se smrtí pacientů, natož se smrtelností vlastní. Takto nepřipravený lékař se pak v léčbě snadno dopouští dvou chybných extrémů. Jedním je terapeutický nihilismus, kdy nevyléčitelně nemocného "odepíše", snaží se mu vyhnout, nekomunikuje s ním buď vůbec a pokud ano, tak obvykle chybně. Uchyluje se k tzv. milosrdné lži apod.… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
