Sekce: Knihovna

Philip Gulley

Čas hledat

Tiché uspokojení

z knihy Vše má svůj pravý čas , vydal(o): Vyšehrad

Jedním z těch hezčích životních potěšení je pocit nadřazenosti. Teď nemám na mysli onu ošklivou nadřazenost, kdy se domníváme, že naše rasa či národnost je lepší než nějaká jiná. Mluvím o tichém uspokojení, jež člověk cítí po usilovné práci na tom, aby zvládl nějaké konkrétní povolání, předmět či sport.

Nejsem moc šikovný, pokud jde o opravování různých věcí, ani si nedokážu udělat ve věcech příliš dobrý pořádek. Ale můj soused Joe je v tomto směru ještě méně zdatný než já, což ve mně vyvolává pocit nadřazenosti. Je to báječné. Mám-li být k Joeovi fér,musím dodat, že ve všem ostatním exceluje. Je to báječný člověk, milující otec a manžel, dokáže mě porazit v basketu, pro svou matku je hotový poklad a chodí každý týden do kostela. K mé nesmírné radosti je však naprosto neschopný, pokud jde o běžné opravy v domácnosti a organizaci pracovních nástrojů. Tráví nesmírné množství času hledáním různého nářadí. A když ho najde, neví vlastně, co s ním.

Mám v garáži dřevotřískovou desku s dírkami, na niž si s pomocí háčků věším svou sadu nářadí, kterou tvoří tři hasáky, dvě kladiva, pila, šest šroubováků a hoblík na paprsky k dřevěným kolům, jejž jsem dostal od svého dědy pro případ, že bych si někdy potřeboval vyrobit kolo k povozu. Zašel jsem do železářství, koupil si půlkilovku černé barvy a malý štětec a vyznačil si na tu desku obrys každého kusu nářadí. Když si Joe přijde něco vypůjčit, aniž by se mě dovolil, tak aspoň na první pohled poznám, že se vplížil dovnitř a vzal si to.

I Joe má ve své garáži dřevotřískovou desku s dírkami. Visí mu na ní pět lopat a tři mopy. Nač člověk potřebuje pět lopat a tři mopy, to mi Joe nikdy pořádně nevysvětlil. Příruční nářadí má naházené v lepenkové krabici vedle zahradního kolečka. Navrhl jsem mu, ať dá ty mopy a lopaty pryč a pověsí si na desku svoje nářadí. Poradil jsem mu, ať si kolem jednotlivých kusů vyznačí jejich obrysy, aby na první pohled poznal, zda má všechno nářadí na správném místě. Dokonce jsem mu na to dal svou černou barvu a štětec, ale on je ztratil dřív, než si ty obrysy vůbec stačil namalovat.

Joe si už chce jistou dobu postavit za domem kůlnu na staré krámy, i když se to v naší čtvrti nesmí. Žádné samostatně stojící budovy s výjimkou zahradních altánů, praví vyhláška. Jelikož si Joe nemůže zbudovat kůlnu na harampádí, chce si postavit zahradní altán a uložit si ty krámy v něm. To pro mě zůstává záhadou. Joe má totiž garáž pro čtyři auta. Pokud si člověk není schopný uskladnit věci v garáži pro čtyři auta, má zřejmě příliš mnoho starých krámů a měl by uspořádat výprodej. Joe tvrdí, že za to může jeho žena, která nosí domů věci rychleji, než je on dokáže zorganizovat. Joe se staví ke svým problémům jako pravý muž; viní z nich svou manželku.

Jednou v sobotu jsme se s Joem snažili nastartovat jeho traktor a hledali jsme nabíječku. "Někde tu je," prohlásil a odsouval přitom nohou různé krabice. "Za moment ji najdu."
Měl jsem o tom určité pochybnosti. Pak Joe pravil: "Kdyby mi dovolili postavit si kůlnu, tak bych věděl, kde tu nabíječku mám."
I o tom jsem měl určité pochybnosti.

Právě tehdy jsem se rozhodl, že z Joea udělám člověka, který si umí všechno zorganizovat - i kdyby mě to mělo stát život. U dělat z nějakého muže člověka, co si umí všechno organizovat, není žádná maličkost a nemělo by se k tomu přistupovat lehkovážně či povrchně. Obnáší to nutnost odstranit celoživotní zlozvyky. Osoba, jež potřebuje pomoc, musí být ochotná podstoupit velice vyčerpávající proces. Joe se naštěstí ocitl v koncích, připustil, že by měl něco změnit, a byl ochotný snášet dřinu nezbytnou k tomu, aby se z něj stal člověk, který si umí všechno zorganizovat. "Už toho mám po krk, jak věčně zakopávám o nějaké krabice a trávím celé hodiny hledáním obyčejné baterky," svěřil se mi. Při svém vyznání plakal; muž zlomený nepořádkem.

"Nemohl bys mi s tím nějak pomoct?" žadonil a po tváři mu stékala osamělá slza.
Nejdřív jsme se pustili do garáže.

"Potřebuješ police," řekl jsem mu. "Spoustu polic." Chlap nikdy nemůže mít dost polic.
Joe neměl žádné. Zato měl kredenc, kterou přivlekla domů jeho žena. V kanceláři by ta almara nepochybně našla využití, ale v garáži pouze zbytečně zabírala místo. "Ven s ní," řekl jsem Joeovi. "Zbav se jí, prodej ji, spal, vyhoď ji někam do škarpy, ale tady nebude." Za normálních okolností nebývám pánovitý, ale když se rozhodnete udělat ze svého přítele člověka, který si umí všechno zorganizovat, musíte být přísní.

Zavolal jsem Billovi Eddymu, jenž přijel příští sobotu a odvezl si tu kredenc, aby si do ní mohl ukládat rybářské náčiní. Billovi zanedlouho dojde, že kredenc je dost mizerné místo na ukládání rybářského náčiní, ale to už ji bude mít na krku on. Když se rozhodnete udělat z někoho člověka, který si umí všechno zorganizovat, morálka a skrupule musejí jít stranou.

Odhadl jsem, že na to, aby byla Joeova garáž obyvatelná, padne takových sedm set dolarů, jelikož bylo potřeba zakoupit dvanáct polic, tři držáky na kola, pracovní stůl, třímetrový žebřík a barevnou televizi, aby tam mohl sledovat basketbalové zápasy týmu Indiana University. Nejdřív jsme ale museli přesvědčit Joeovu manželku, což bylo jednoduché.
"Vyjde to levněji než altán," řekl jsem jí.

Začali jsme jednou v úterý. V rohu garáže měl Joe hromadu starých krámů. Zeptal jsem se ho, co to je. "No, někde pod tím by měl být oranžový gauč," pravil.

Nechci být neskromný, ale kromě silně vyvinutých organizačních schopností mám i pronikavý smysl pro styl. Navrhl jsem Joeovi, ať si dá tu pohovku na přední verandu, kterýžto krok považuji za ztělesnění vkusného a pohodlného života. Během následujících dvou dní jsme rozvěsili dvanáct polic, sestavili pracovní stůl, zavěsili tři jízdní kola, dali do pořádku Joeovu sekačku na trávu, uložili jednotlivé kusy nářadí na dřevotřískovou desku s dírkami a černou barvou kolem nich vyznačili jejich obrysy. Krmení pro psy a kočky a zrní pro ptáky jsme uskladnili do umělohmotných kontejnerů, zavěsili Joeův odstraňovač plevele, nalevo od pracovního stolu jsme připevnili elektrický šroubovák a napravo hasicí přístroj. Televizor spočívá na druhé polici, v úrovni očí, a zahradní lehátka jsou zavěšená vedle výlevky.

Teď je to pěkná garáž, a kdykoli ji vidím, nafukuju se pýchou, neboť vím, že na tom mám svůj podíl. Joe značně zkrátil čas nezbytný k nalezení různých věcí. Potřebuje-li kupříkladu hasák, přesně ví, kam sáhnout. Z nově objeveného smyslu pro pořádek čerpá neskrývané potěšení a dokonce začíná být zdatný, i pokud jde o různé opravy v domácnosti.
"Proč jsem to neudělal už dřív?" zeptal se mě. "Teď vím, kde co mám, a nemusím zuřivě pobíhat kolem a pořád něco hledat."

Řekl jsem Joeovi, ať nelituje let strávených hledáním, protože si díky nim alespoň váží své nové spořádanosti. Hledání nás totiž učí věcem, jaké nacházením nikdy
nepoznáme.

Kdysi, když jsem byl pastor, se přede mnou lidé často zmiňovali, jak litují, že nenašli Boha dřív. Vždycky jsem je upozorňoval na požehnání skrytá ve víře, jež nebyla objevena jen tak snadno, jak příliš rychle nalezená víra obvykle nestojí za to, abychom si ji podrželi. Jeden můj přítel, pastor Scott Wagoner, napomíná"své věřící, ať nikdy nepohrdají svým hledáním posvátného, neboť lítost ten svatý proces zneucťuje. Místo abychom si zoufali nad časem stráveným hledáním bez nacházení, měli bychom si připomenout, že díky hledání je nacházení o to sladší. Takže, ať už chceme najít hasák nebo Boha, neměli bychom svým hledáním opovrhovat.

Když si moje žena stěžovala, že nemůže najít klíčky od auta, vysvětlil jsem jí, že by neměla pohrdat hledáním. Joan o tom chvilku přemýšlela, načež se mě zeptala: "Proč jsem si musela vzít zrovna teologa?" "Protože jsi nemohla najít nikoho lepšího," odpověděl jsem jí. "Možná jsem jenom nehledala dostatečně dlouho," řekla mi na to. Třeba má pravdu.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Čas umírání
• Čas bořit
• Čas plakat
• Čas mlčet