Kapitoly
28. 2. 2006
24. 10. 2012
Mylné představy o odpuštění
Odpustit neznamená zapomenout Rány, které nám byly v životě zasazeny, si stále neseme v sobě. Máme je vepsány ve své tělesné i duševní paměti. Často slýcháme: „Tak už na to zapomeň a obrať list,“ ale to by nebylo správné. Zapomenout totiž znamená potlačit, avšak to, co jsme potlačili, se stejně dříve nebo později začne hlásit o slovo. Naopak, abychom mohli odpustit, je nutné vybavit si vše, co s naším zraněním souvisí: co se odehrálo, kdo to udělal a co jsme postrádali, a také si uvědomit, jak nás toto zranění v životě poznamenalo. Chceme-li odpustit, měli… | Přečíst celý článek24. 5. 2011
Mys pokoje
Sestřička v hábitu u Zdi nářku nemůže být nenápadná. Účastnila jsem se mírového pochodu, který končil u Zdi nářků, kde byl prostor k modlitbě. Akce byla velmi úspěšná a sešlo se na ní mnoho lidí. Jen kolem mě se vytvořilo podivně prázdné místo. Můj řeholní hábit byl jako „skvrna” v židovském moři. Jedna paní se ke mně nicméně přiblížila. „Víte, já mám sestřičky ráda,” řekla anglicky. A vyprávěla mi, jak měla v Haifě těsně před porodem svého prvního dítěte na výběr mezi dvěma porodnicemi: izraelskou a křesťanskou, vedenou řeholnicemi. Po chvilce váhání se rozhodla… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
Mystika hříchu
Bůh, který je všecek jednota lásky, jaká vládne mezi osobami Nejsvětější Trojice, se nám sděluje. Postupně nás činí svými adoptivními dětmi. Člověk je povolán stát se Božím dítětem. Vtělené Slovo je svědectvím a zároveň svátostí tohoto povolání. My se máme askezí a cvičením ve ctnostech připravit pro působení Kristova Ducha, který nás pomalu usměrňuje a uvádí nás do této láskyplné zkušenosti, že jsme dětmi Otce. Máme napomáhat nedocenitelnému daru, který nám pán Bůh z velké štědrosti nabízí v Kristu. My křesťané jsme přes jasné učení evangelia vystaveni zásadnímu pokušení: zapomínáme, že… | Přečíst celý článek22. 1. 2002
Myšlenky moudrých o přátelství
Daleko nebo blízko, ve štěstí či v neštěstí, v druhém má přítel někoho, kdo mu věrně pomáhá být svobodný a být člověkem. Dietrich Bonhoeffer Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem. Jan Werich Přátelství je velká věc; jeho velikost nelze vyjádřit slovy, je možné ji poznat jen zkušeností. Sv. Jan Zlatoústý Věrný přítel je k nezaplacení, ničím nelze vyvážit jeho cenu. Sírachovec, Starý zákon Bůh nás miluje až do té míry, že v nás přebývá, stává se nám druhem v naší samotě, důvěrníkem a přítelem v každé… | Přečíst celý článek22. 1. 2002
Myšlenky o přátelství
- Přátelství násobí radost a dělí žalost. - Jistého přítele poznáš v nejisté věci - Věrný přítel je nejlepší lék pro naši duši. - Bez přátel není štěstí a bez neštěstí nepoznáme přátele. - Chval přítele veřejně a kárej ho mezi čtyřma očima. - Kdo hledá přítele bez chyby, zůstane bez přátel. /Mozaika sebevýchovy, str. 102/ + Přátelství s dobrým člověkem je jako přístav v bouři. Přátelství se zlým člověkem je jako bouře v přístavu. + Nezlob se, že růžový keř má trny, ale raduj se, že trnitý keř má květy. + Přítel je jako dobrý pes: bdělý, věrný a pohotový. + Přítel… | Přečíst celý článek22. 1. 2002
Myšlenky různých autorů o přátelství
Na cimře musíš mít kamarády a autoritu si získáš jedině službou. (Anton Srholec: Svetlo z hlbín jáchymovských lágrov, KON-PRESS, Bratislava 1991, 43) + Moudré přísloví k tomu říká: „Dobré ploty jsou zárukou dobrého sousedství.“ (Henri Boulad: Dimenze lásky, Karmelitánské nakl., Kost. Vydří 1995, 19) + Přátelé se jen nepotkávají, oni se setkávají. (Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 42) + Model, pravzor nabídnuté lásky je ten, který prožil Kristus, čili jeho umučení, jeho smrt na kříži, která na sebe bere… | Přečíst celý článek9. 12. 2015
Mýtus 3: Sex je vždy spontánní
Nahlédněte teď se mnou do jedné ložnice. Je půl dvanácté v noci a mezi manžely se schyluje k životní hádce. Než ale budeme svědky tohoto dramatu, pojďme se trochu vrátit v čase: Jsou tři hodiny a Carla se vrací domů z práce. Uplynulý den nebyl o nic lepší než kterýkoliv jiný, co si pamatuje, ale už brzy jí bude připadat jako ukázka nebeského míru. Cestou vyzvedne od chůvy dvouapůlročního Marka a spěchá do školky pro šestiletého Simona. Poté, s užitím grifů okoukaných z italské Grand Prix, vyždímá ze své Fiesty maximum a jede vyzvednout ze školy osmiletého Toma,… | Přečíst celý článek29. 11. 2002
Na cestě do Emaus
Téhož dne byli na cestě dva učedníci. Šli z Jeruzaléma do Emaus. Cestou mluvili o všem, co právě v Jeruzalémě prožili. Tu přišel Ježíš a šel s nimi. Ale oni ho nepoznali. Zeptal se: O čem to spolu mluvíte? Oba zůstali smutně stát. Jeden z nich, byl to Kleofáš, se zeptal: Ty opravdu nevíš, co se stalo v Jeruzalémě? Cizinec odvětil: Copak myslíš? Oba učedníci podávali zprávu: Mluvili jsme o Ježíši z Nazareta. Byl to prorok. Mluvil a působil mocně před Bohem i před lidmi. Byl odsouzen k smrti a popraven. A my jsme doufali, že je Spasitel. A nyní už je to třetí den, co se to všechno stalo. Dnes… | Přečíst celý článek25. 6. 2010
Na jménech nezáleží
„Nechci, aby tě na první návštěvě přemohl smutek, má milá. Pamatuj, že tam, kde jsou děti, najdeš vždy alespoň trochu štěstí. Štěstí se chová jako plevel – s trochou světla vyroste kdekoli.“ Vstoupily jsme do hlavní společenské místnosti. Ihned propukl velký jásot a moje nálada se o sto procent zlepšila. Asi dvě stě dětí, většinou mladších sedmi let, stálo v půlkruhu a čekalo, až mě přivítají. Sestra jim dala pokyn a všechny se rozezpívaly: Vítej milý hoste, vítej vzácný hoste, buď vítán u nás doma. Vítej milý hoste, vítej vzácný hoste, ať se tento dům stane tvým domovem. Děti… | Přečíst celý článek10. 2. 2004
Na kopec ! (Aneb: mimo mikrofon 7, 8.9.2004 )
za málo peněz málo muziky? Ve světě byznysu to platí téměř stoprocentně: za málo peněz málo muziky. A naopak - za hodně peněz, hodně muziky. Většina mých známých, kteří se v těchto dnech vrátili od moře a z různých jiných dálek, to potvrzuje. Jsou i výjimky, kdy za spoustu peněz té muziky bylo méně než očekávali a chystají se uplatnit reklamaci. Já jsem ovšem o letošní dovolené, prožité na rodném českém venkově, udělala zkušenost přesně opačnou: za minimum peněz hodně muziky. I když - dvě výhrady bych přece jen měla. Červenec byl studený a mokrý a - aspoň tam u nás - houby letos nic moc.… | Přečíst celý článek31. 5. 2006
Na počátku
Dávno, na úplném začátku Bůh stvořil náš svět. Stvořil slunce, aby osvěcovalo den. Stvořil měsíc a hvězdy, aby byly v noci. Stvořil nebe, zemi a moře. Stvořil ptáky, aby létali na nebi, ryby, aby plavaly v moři, a zvířata, aby žila na zemi. Bůh pohlédl na všechno, co stvořil, a měl radost. Bylo to velmi dobré. Svět byl připravený, aby mohli přijít lidé. A tak Bůh stvořil muže a ženu – Adama a Evu. Bůh svěřil Adamovi a Evě svůj nový svět – měli se starat o rostliny a stromy, o ptáky, ryby a zvířata. Dal jim krásné místo, kde mohli žít. Byly tam studené řeky, stromy, které… | Přečíst celý článek24. 3. 2016
Na pokraji nervového zhroucení
Byla sobota prvního ledna roku 2000. Celý svět slavil počátek nového tisíciletí, jen já jsem stála v kuchyni, bušila pěstí do stolu a dávala svému manželu Phillipovi ultimátum: „V pondělí půjdou děti do školy!“ Už jsem se rozhodla. Nedokázala jsem to dál zvládat a nikdo, ani Phillip, mě nemohl odradit. Učila jsem děti doma už asi čtyři roky, ale poslední dobou to šlo stále hůř a hůř a už jsem na to neměla sílu ani energii. Před několika měsíci se narodilo naše poslední děťátko a já jsem se od té doby cítila přímo zavalena povinnostmi, které jsem nedokázala… | Přečíst celý článek21. 12. 2011
Na pouti do Španělska
Společná pouť do Madridu Je málo vtipnějších situací, než když chodíte s partou extrovertů Barcelonou nebo Tarragonou plnou mladých lidí putujících do Madridu. Některé reakce jsou spontánní a skvělé. Potkáte skupinu Jordánců, naučíte je pár frází česky, naučíte se jejich „marh haba“ (dobrý den), hulákáte to na sebe přes ulici a hned máte o sto procent lepší náladu. Některé situace přinášejí pocit nepochopitelné radosti a veselí. Jedete metrem v Barceloně a se skupinou dvaceti Čechů zpíváte naše krásné (i ty méně krásné) písničky. Najednou vás zatahá za rukáv starší,… | Přečíst celý článek23. 8. 2005
Na prahu nového věku
(...) Osvícenství přišlo s myšlenkou, že proces civilizace musí lidstvo téměř nutně nepřetržitě přivádět k stále většímu rozvoji pravdy, krásy a dobra, a nějaké barbarské činy v budoucnosti nepřicházejí v úvahu. Ovšem právě dobrodružnou složkou vykoupení je to, že se vždycky vztahuje ke svobodě člověka. Proto není nikdy jednoduše uloženo zvnějšku, není zabudováno do nějakých pevných struktur, nýbrž je vloženo do křehké nádoby lidské svobody. Věříme-li, že lidská bytost dospěla na nějaký vyšší stupeň, musíme počítat s tím, že se všechno může také zase zhroutit a zlomit. To je přesně ten… | Přečíst celý článek18. 1. 2005
Na rozloučenou
Zastihujeme dva přátele, Petra a Pavla, ve chvíli největší upřímnosti. Není divu, že k ní došlo. Petr onemocněl a jeho stav se dlouho zhoršoval. Bylo mu jasné, že odchází z tohoto světa, že se blíží chvíle, která čeká každého člověka. "Chvíle pravdy". Bohu díky, že má ještě někoho, komu by se mohl se svou úzkostí svěřit. Opravdový upřímný rozhovor - oboustranně zcela otevřený buberovský dialog - je na místě. Je darem nad perly vzácnějším. S myšlenkou, která ho trápí, bojoval dlouhou dobu. Tížila ho. Děsila ho. Nikdy však nenalezl odvahu se někomu svěřit. Teď má poslední možnost.… | Přečíst celý článek29. 7. 2002
Na samotce
Když přišli, moje sestra Anička i já jsme ležely v postelích. Odpočívaly jsme po celonočním výslechu ve Vrchlabí. Tatínek je nepustil dovnitř, mluvil s nimi jen malým okénkem u hlavních dveří. My jsme se zatím oblékly a začaly vytahovat věci ze šuplíků. Byly to hlavně různé dopisy, modlitby rozepisované na psacím stroji a také dělnický katechismus Kvas v těstě. Vše jsme nacpaly do kamen a zapálily. Co zbylo, odnesla jsem do koše ke chlévu pod seno, aby aspoň něco zůstalo pro další časy. Když je tatínek pustil dovnitř, zůstali stát u dveří v teplých kožichách a požadovali, abychom s nimi… | Přečíst celý článek10. 12. 2011
Na trhu se sirotky
Venku z nemocnice Když opouštím sterilní svět nemocnice s jeho uspořádaným životem a zavedenými rituály, v němž jsem si spředl ochranný kokon, je mi sedm a půl. Můžu celkem normálně chodit. Mám poškozené pravé oko, rozmačkané ucho, zlomený nos, zjizvené čelo. Trpím hroznými bolestmi hlavy, které mi rozdírají mozek, jako by byl ve svěráku s ostrými břity. Ale chodím a umím kreslit. Abych dosáhl úplné pohyblivosti, nastupuju do rehabilitačního centra na ostrově Ré. Jsem odtamtud brzy propuštěn kvůli své přílišné nervové podrážděnosti. Stejný výsledek a stejný důvod… | Přečíst celý článek25. 6. 2002
Na útěku před sebou, aneb v bludném kruhu
Mezi bohatými bývá velmi často mnoho duchovně chudých lidí. Nemyslím, že je těžké dát hladovějícímu talíř rýže, ale potěšit nebo odstranit hořkost, hněv či osamocenost, to je daleko těžší a trvá to delší dobu. (Matka Tereza) Kdo z nás nemá zkušenost se stavem mysli, kdy se člověk stává zatrpklý, ukřivděný, depresivní nebo agresivní, kdy se sám v sobě nevyzná a nemá si s kým promluvit. Často bývá nespokojený sám se sebou, se svou životní situací a čeká pomoc zvenčí. Někdo v těchto chvílích vyhledává psychologa nebo psychoterapeuta, jiný sahá po “utěšujících” prostředcích. Jsou… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Na vrcholu každé lidské modlitby
Ježíš je vrcholem lidské zbožnosti, dokonale se klanějící Otci. Přijímá a vyjadřuje sebou, jako hlava lidstva, celé modlitební hnutí lidí všech dob. Je zároveň syntézou vesmírného sténání, jež poslouchá a oslavuje Stvořitele, je oním “ano” stvoření vůči svému Stvořiteli, On, skrze nějž bylo všechno stvořeno. Je modlícím se člověkem v mnohotvárných vyjádřeních univerzální modlitby, která se v něm stávají synovskou modlitbou, plným vyslyšením a dokonalou chválou. I dnes má veškerá lidská zbožnost smysl v něm a skrze něj. On je také vrcholem modlitby svého lidu, onoho Izraele Božího, jenž je… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
