Přestřihnout pupeční šňůru

z knihy Srdce táty , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Přestřihnutí pupeční šňůry symbolicky vyjadřuje to, co otec může a má pro dobro svého dítěte udělat. Tento čin v sobě zahrnuje mnoho významů, z nichž zde uveďme alespoň některé:

– odstraňuje se tak ochranná ulita, která dítě chrání před přímým kontaktem se skutečností, s jejími pravidly a jejími požadavky, a tím je dítě nuceno čelit objektivním okolnostem, s nimiž se musí tak či onak vyrovnat, aby v životě dosáhlo úspěchu

– zamezuje se tomu, aby dítě vnímalo realitu „filtrovaně“; to se stává, když mu rodič vše přizpůsobuje a umetá cestičky, aby nenarazilo na nic bolestného nebo náročného;

– ukončuje stav, kdy mezi dítětem a reálným světem stojí vždy rodič, který uhlazuje hrany, přizpůsobuje situaci přáním dítěte a neustále usiluje o to, aby dítě mělo co nejsnadnější a nejbezstarostnější život;

– po dítěti se chce, aby začalo brát život vážně, aby si přestalo myslet, že se mu nikdy nic špatného nepřihodí, a aby si uvědomilo, že za svoje chyby a omyly bude muset platit.

Výchovná hodnota bolesti a neúspěchu

S tím, že si dítě potřebuje uvědomit, že za svoje chyby a omyly bude muset platit, souvisí i názor mnoha otců, že někdy dítě prostě musí „narazit“ a „spálit se“, aby konečně pochopilo to, o čem ho napomínání ani rady dosud nedokázaly přesvědčit. V některých případech totiž dítě nejprve musí za něco tvrdě zaplatit, a teprve pak se protrhne ochranná blána, díky níž mělo dosud klamný pocit, že ho nikdy v životě žádná bolest nepotká.

Dítě, které nikdy neprožilo žádné trápení, nedokáže vidět svět realisticky: má pocit, že je nad zákony života povzneseno a že ho nic špatného nikdy nepotká. Že kouřím a riskuji tak svoje zdraví? „Až budu velký, určitě už bude na rakovinu nějaký lék,“ tvrdí bohorovně patnáctiletý chlapec, jenž považuje za hotovou věc, že on už bude moci takový lék využít. Z jeho slov jasně vyplývá, že má za to, že jemu se v životě nikdy nic špatného nepřihodí, že jeho žádná nemoc – a dokonce ani smrt – nepotká. Tak není nucen být sám za sebe zodpovědný, jako by si stále říkal: To ti druzí mají povinnost obstarat mi všechno, co potřebuju, ať už jde o oblečení a jídlo, dobrý prospěch ve škole nebo úspěšné složení přijímacích zkoušek; moje starost to není, ať se kvůli tomu dřou ti druzí. Jeho postoj by se dal shrnout slovy: život mi dluží všechno, ale já mu nedlužím nic.

Zhroucení těchto iluzí je často jediná cesta k tomu, aby si dítě uvědomilo, že vztahy v rodině i ve společnosti i jeho vlastní životní cesta se řídí jinými zákony. Ne vždy je správné chránit děti před tvrdými lekcemi, které jim život nevyhnutelně dříve či později uštědří.

Ten, kdo chce dítě uchránit před jakoukoli bolestí, neúspěchem a porážkou, nedovoluje mu realisticky poznat a zhodnotit, co v něm opravdu je. Dítě, jež se nikdy nemuselo poměřovat se skutečností, si o sobě může myslet, že je velmi schopné, že „stačí chtít“ a dokáže všechno, co si zamane (idealizované sebepojetí), avšak ve skutečnosti je jeho identita, která nikdy nebyla vystavena žádným zkouškám a nemusela překonávat žádné překážky, nejasná a nejistá. Sebepojetí takového dítěte chybí realistický základ, realistická představa o vlastní hodnotě a vlastní ceně. Právě proto není správné udržovat děti v přesvědčení, že v životě mohou dosáhnout všeho, co si zamanou. Rodič by měl vést dítě k tomu, aby dokázalo správně porozumět „soudům“, jež nad ním skutečnost vynáší a jež sice omezují jeho možnosti, ale současně i zpřesňují jeho postoje.

Pro sebepoznání jsou neúspěchy a dosažení hranice vlastních možností stejně nutné a potřebné jako úspěchy a rozvinutí vlastních schopností.

Dítě, které nepozná bolest, není schopno žít opravdový život a přijmout omezení (ať už se týkají zdraví, krásy, peněz či schopností), jež s sebou život přináší. Pro toho, kdo není schopen přizpůsobit se, spokojit se s málem, být trpělivý, něčeho se vzdát či přijmout nevyhnutelné, se život stává neřešitelným problémem. Takový člověk, který se nedokáže smířit s tím, že život, on sám ani ti druzí nikdy nebudou dokonalí, nemůže dosáhnout vnitřní vyrovnanosti.