Sekce: Knihovna
Náhoda?
Bázeň Božíz knihy Krásný žebrák , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství
Jednu dobu jsem jezdila asi pětkrát šestkrát ročně do Paříže kvůli pracovním schůzkám redakce časopisu Feu et Lumière. Ten den jsem jela metrem ve špičce, což se mi stávalo jen výjimečně. Vždycky mě překvapí speciální dopravní „pravidla dobrého chování“: nevidíme se, nemluvíme spolu, ignorujeme se a je to tak snazší.
Byli jsme namačkáni jako sardinky naproti dveřím metra, což není moc příjemné a navíc to dost ztěžuje dodržování pravidla „hlavně s nikým nemluvit“. Přistoupil nenápadný, drobný muž kolem čtyřicítky s trochu roztržitým výrazem. Chytl se za držadlo, kterého se už držel jiný pán, a hned se omluvil: „Pardon, nevšiml jsem si Vás.“ To bylo dost směšné, protože spolucestující, kterého si nevšiml, byl hodně obézní. Podle mého názoru opravdu nebylo možné si ho nevšimnout.
Přišlo mi to jako scéna z grotesky a dostala jsem záchvat smíchu. Snažila jsem se na nikoho nedívat a uklidnit se (v hábitu komunity Blahoslavenství jsem hodně výrazná), ale můj pohled se střetl s „panem roztržitým“ a oba jsme propukli v smích. Nešlo to zastavit. Kdykoliv jsme se na sebe znovu podívali, následovaly další salvy smíchu. „Sardinky“ kolem to zjevně nezajímalo. Když muž vystupoval, zamával mi.
O několik měsíců později, ve stejném městě, ale v jiné vlakové soupravě. Metro je skoro prázdné. na jedné stanici nastoupí nějaký muž a sedne si přímo naproti mně. Podívá se na mě a zeptá se:
„Vzpomínáte si na mě?“
„Ale jistě!“ Je to „pan roztržitý“.
„Musíte mi vysvětlit, čemu jsme se tehdy tak smáli – vůbec jsem to nepochopil!“
Bavíme se o našem setkání a záchvatu smíchu a pak se mě najednou zeptá, jestli jsem opravdu řeholnice a otevře mi své srdce. Během dvou minut mi svěřil, co ho trápí, všechnu bolest a problémy, se kterými se potýkal. Nemohl uvěřit tomu, že jsme se znovu setkali: „ Ale já touhle linkou nikdy nejezdím!“ Odpověděla jsem, že já tu nebydlím a že do Paříže jezdím jen několikrát ročně.
Náhoda? Jedině pokud by to slovo znamenalo, že nám Bůh něco „nahazuje“. Mešní čtení na den, kdy píšu tuto kapitolu, mluví zrovna o náhodě. Je totiž svátek sv. Matěje, který byl vybrán mezi apoštoly namísto Jidáše. Aby se rozhodli mezi Justem a Matějem, tahají apoštolové losy. To je dost zvláštní. Prostě losují. My bychom volili elektronicky nebo tajně.
Představte si na chvíli, že by prezident republiky vybíral ministry losováním. Politické hry, lobbování, intriky, to všechno by bylo k ničemu. Může losování ukazovat Boží vůli? Bylo vylosováno Matějovo jméno, takže byl Bohem vyvolený, a bylo to. „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý“ (Jan 15,16).
Jaký je ale potom rozdíl mezi losováním a ruskou ruletou nebo hazardními hrami? Především cíl je úplně jiný. Na jedné straně je smrt – hra se smrtí nebo hra o peníze. Na druhé straně člověk nechává Boha vybrat nebo spíše potvrdit to, co už Duch svatý ukazuje našemu srdci, protože Bůh nám nikdy nebere naši svobodu.
Než nechali apoštolové vybrat Boha, vybrali sami nejprve ty muže, kteří doprovázeli Ježíše za jeho života, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nich vzat. Teprve pak se modlili a prosili Pána, aby jim zjevil svou vůli tím, že vybere jednoho ze dvou mužů, kteří zůstali „ve hře“.
To, co mě překvapuje, když medituji nad tímto losováním, je, že se odehrává ve veliké bázni Boží – bázeň není strach, ale úcta před Boží velikostí, kde se dotýkáme toho, jak moc je Bůh opravdu přítomen v našich životech. Tak nás Pán zase učí chovat se trochu bláznivě…
V naší komunitě máme ve zvyku modlit se za nějakého člověka během adventu, a jméno této osoby se losuje. Podobně je tomu s některými biblickými verši, citáty svatých nebo dary Ducha svatého napsanými na malých papírcích, které také losujeme.
Ale pozor – takové „náhody“ nás nezbavují zodpovědnosti! Člověk si nemůže vybírat povolání losováním! To by byla hloupost! Bůh nám dal rozum a inteligenci, abychom jich používali. Nicméně čas od času není špatné nějakým malým, prostým aktem Bohu pootevřít dveře a naslouchat mu. Můžeme si náhodně otevřít evangelium, aniž bychom tomu věnovali pozornost, nebo přijmout text přímo z Jeho rukou a vnitřně mu naslouchat a vroucím přáním.
Zkusili jste někdy „nechat Boha losovat“? Zažili jste někdy nějakou neuvěřitelnou náhodu? Byli jste už někdy šokováni nečekanými souvislostmi? Zkusili jste někdy Pána požádat, aby vám ukázal slovo v modlitbě a naslouchali jste jeho hlasu?
Až uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzuje svoje srdce! (Žid 4,7)
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
Autor: Sestra Marie od Navštívení
