Články
26. 12. 2005
21. 12. 2005, Karel Herbst
Lokomotivy budou můj osud
Když mi bylo devatenáct, cestoval jsem nočním rychlíkem z Prahy do Ostravy. Byl jsem vyučený elektrikář, opravář elektrických lokomotiv, a proto jsem se šel ze zvědavosti podívat, která lokomotiva nás poveze. Znal jsem je docela dobře, některé měly své mouchy. Pan strojvedoucí se smál a z legrace se zeptal, v kterém voze budu, kdyby to nejelo. Řekl jsem, že v posledním, ale ani jeden z nás to nemyslel vážně.18. 12. 2005
V tomto domě se střílet nebude! Aneb němečtí a američtí vojáci u jednoho stolu na Vánoce 1944
Byl Štědrý večer roku 1944. Měl jsem tehdy dvanáct let. Ten večer zuřil okolo nás urputný boj o Ardeny. Maršál von Rundschtedt vrhl do zoufalé ofenzívy všechny své síly. Neustále duněla děla, štěkaly kulomety, letadla ustavičně přeletovala nad lesy a světlomety přesekávaly noční tmu jako ohnivé meče. Nedaleko nás umíraly stovky spojeneckých a německých vojáků. Najednou někdo začal silně klepat na dveře. Matka rychle zhasla svíci. Šel jsem se podívat, kdo to je.16. 12. 2005
Vede nás Bůh, nebo osud?
Jsme svobodné bytosti, anebo loutky? Ovlivňujeme svůj život my sami, anebo někdo jiný? Je pro nás Boží vedení "výhodné"? Proč procházíme mnohdy utrpením? Jak se nechat Bohem vést? Jak odlišit Boží vedení od vlastních představ? Na tyto a všechny vaše další otázky bude odpovídat biskup Karel Herbst v internetovém rozhovoru na téma „Boží vedení“. Rozhovor proběhne ve čtvrtek 5.1.2006 od 15:00 do 16:00. Otázky můžete vkládat již nyní: Zde vložit otázku11. 12. 2005
Nereálná idylická představa Vánoc
Originální Vánoce nebyly žádnou idylou. Považte jenom, že kvůli nějakému hloupému byrokratickému výnosu a nesmyslné statistice musel se Josef s Marií vydat na dosti dalekou cestu zrovna v době, která se jim tak nehodila. Jet na oslu je nepředstavitelně nepohodlné i pro zdravého mladého muže. Natož pro křehkou ženu ve vysokém stupni těhotenství.7. 12. 2005, Aleš Opatrný
Jak se nezbláznit z Vánoc ?
Existuje jakási představa skvělých (klidných, radostných, pokojných…) Vánoc a k tomu tisíce věcí, které chceme do Vánoc stihnout, ač to nejde. A vše završí štědrovečerní vzpomínání na dětství, které je dávno pryč, na blízké i vzdálenější, kteří už nejsou mezi námi, případně na jiné smutky a zármutky, které nám někdo v životě způsobil. Přesně toto vše je „surovina“ pro sebelítost, výbuch vzteku anebo touhu, aby už to bylo všechno pryč!6. 12. 2005
Chcete číst Bibli a nevíte jak?
Chtěli byste si najít každý den chvíli na čtení Bible a nevíte jak na to? Pak máte ideální příležitost – právě vychází další číslo magazínu „Mana pro tento den“, který vám .poskytne inspiraci a nabídne návod jak začít (a hlavně pokračovat :-).2. 12. 2005
Už aby bylo po Vánocích!
Zatímco děti netrpělivě počítají, kdy skončí škola, a ty menší se ptají, kolikrát se ještě vyspinkají, než přijde Ježíšek, říkají mnozí dospělí: "Už aby bylo po svátcích - to zas bude blázinec." Jsou to hlavně ženy, kdo takto mluví. Na nich totiž spočine velká práce spojená s přípravou svátků.28. 11. 2005, Aleš Opatrný
Lekáme se rychlosti, se kterou se blíží Vánoce...
Nechtěl bych navozovat sentimentální adventní atmosféru, ale přece jen mi nezbývá nic jiného, než připomenout dětské prožívání předvánočního času. Jako dospělí se totiž mnohdy lekáme rychlosti, se kterou se Vánoce blíží, a co všechno nestihneme, ale jako děti jsme se nejspíš těšili. Těšili, čekali a počítali s tím, že se dočkáme. A právě o úvahy o čekání a těšení mi jde.22. 11. 2005
P. Opatrný vyzývá: jezděte opatrněji
Na advent připravilo Ministerstvo dopravy kampaň, která apeluje na řidiče, aby v předvánočním období jezdili co nejopatrněji. V tomto čase jsou totiž následky dopravních nehod nejtragičtější. Například vloni den před Štědrým večerem zemřelo na silnicích 16 lidí... P. Aleš Opatrný k tomu říká: "Jestliže má člověk ve svém nitru nelad, který vychází z neodpuštění nebo zlé vůle, bude se špatně chovat i na silnici. Zlo, které konáme má kořen v nitru člověka.“21. 11. 2005
Několik tipů jak prožít Advent
Spadne-li nám něco krásného a cenného „z čistého nebe“ do klína, máme pochopitelně radost. Mnohdy ale nejsme schopni takový nečekaný dar plně přijmout a docenit. Abychom cenné věci uměli skutečně přijímat, je třeba být připravenými. A přípravou je již naše touha.18. 11. 2005
Nedrtí silou
Tam, kde jeden druhého chápe, respektuje, miluje, odpouští mu, pro něho žije, tam už začíná Boží kralování, jehož celá plnost nastane u Boha v nebi. Boží království je tam, kde se projevuje Boží dobrota a Boží moc. Moc, která nedrtí silou, ale přichází zevnitř, jako jemný vánek.6. 11. 2005, Václav Vaško
Město bylo plné esenbáků a estebáků
Na přelomu let 1986 a 1987 mě překvapil docent Petr Piťha, otázkou, zda bych se nechtěl podílet na přípravě projektu Desetiletí duchovní obnovy národa. Desetiletí mělo být přípravou na milénium mučednické smrti svatého Vojtěcha. Každý rok měl mít podle tohoto plánu svou ústřední myšlenku a také svého patrona. Za patronku prvního roku, jenž měl začít první nedělí adventní 1987, byla vybrána blahoslavená Anežka Přemyslovna a za patrona posledního roku svatý Vojtěch.16. 10. 2005, Benedikt XVI.
Je stále těžší radovat se
Tento svět tak, jak je, se jeví jako jeden velký blázinec. Na jedné straně blahobytná společnost, na straně druhé vzrůstající chudoba, války, přírodní katastrofy, které nás sužují stále častěji, a zjevný úpadek kultury, úbytek rozumu a moudrosti. Ještě nikdy snad nebylo tolik rozvrácených rodin, tolik narkomanů, alkoholiků, tolik rozbitých vztahů, narušených dětí, zbídačených a paradoxně i zkažených blahobytem.12. 10. 2005
Darovat a poděkovat je jako nádech a výdech
"Když mě požádali, abych sestavil soubor citátů o vděčnosti, trápil jsem se dobře dva roky", říká Wilhelm Mühs, autor knih O lásce, O životě, O naději, O přátelství... "Při každém výroku vyzdvihujícím vděčnost, jsem narazil na jiný, který naopak zdůrazňoval lidský nevděk." Není to příznačné? Jen neradi jsme totiž někomu něco dlužni. S rozpaky hledáme způsob a vhodná slova pro poděkování.11. 10. 2005, Tomáš Janda
Nevšední setkání 17.11.
Dne 17.11.2005 uskuteční mimořádná akce, kterou spolupořádají křesťané ze širokého spektra církví. „Tvůrčí setkání“, jak je Slavnost církve také označena, chce přiblížit, že k Bohu je možné se vztahovat jak intimně, na osobní rovině, tak formou slavnosti skrze širokou škálu uměleckých prostředků od moderní hudby, přes výtvarné prvky, tanec a projekci po vstupy se slovem. To vše společně, přes pestrost církevních tradic.7. 10. 2005
50 let příprav na 17. listopad 1989
V on-line rozhovoru vám bude odpovídat člověk, který svým jednáním, vírou a utrpením přispěl spolu s mnohými dalšími ke znovunabytí svobody pro náš národ. Dodnes neuvěřitelně vitální Václav Vaško prožil napínavý a rozhodně ne přímočarý a černobílý život: prošel Slovenským národním povstáním, německým zajetím, poválečnou diplomatickou službou, komunistickými pracovními tábory, rozbitím své rodiny, mnohým osobním hledáním a aktivní činností v ilegalitě. Ptát se můžete na cokoliv ohledně naší nedávné historie, ale i na názor Václava Vaška na současnou situaci. Rozhovor proběhne v úterý 15.11. od…5. 10. 2005
Big Brother a VyVolení z jiného úhlu pohledu
Televize a hudební média jsou tak mocné proto, že mají schopnost obejít rozum a mířit přímo k představivosti. A zranitelnost představivosti spočívá v jejím spojení s našimi pocity, které snadno mohou přejít v bizarní úlety.2. 10. 2005
Existovat pro druhého
Hospic není ani nemocnice, ani léčebna dlouhodobě nemocných. Přichází v úvahu tam, kde péče o těžce nemocného, blížícího se k závěru pozemského života, doma skutečně a objektivně možná není. Ale ani tato krajní situace není důvodem, aby rodina nemocného opustila. Mít v těchto chvílích u sebe ve dne v noci blízkého člověka na dosah ruky, to není o nic méně důležité než zbavit se nesnesitelné bolesti.26. 9. 2005, Marie Svatošová
Anděl s botami
Den byl jako vymalovaný. Modré nebe, ani horko, ani zima, bezvětří, dokonce i na Sněžce. Asi padesát metrů pod jejím vrcholem, zcela bez varování, se mi na pravé botě odlepila celá podrážka. Ten kousek k cíli bych už došla i bosa, ale co dál? Čekala nás zpáteční cesta přes rozbředlý sníh v úseku od úpatí Sněžky, kolem Luční boudy až po Kozí hřbety. Tam sníh končil, ale začínala strmá cesta dolů s tisíci ostrými šutry. Teoreticky padalo v úvahu sjet lanovkou do Pece pod Sněžkou, ale kde tam koupím v sobotu odpoledne boty? A jak se dostanu do Špindlu, když o víkendu autobusy téměř nejezdí? To je…
Sekce: Články
