Ať se na sebe podívám zvenčí nebo zevnitř, okem, lupou nebo mikroskopem, všude samá náhodička. Náhodou mi na hlavě narostly dvě uši, což se mi náramně hodí nejen k zavěšení náušnic, ale také slyším stereo. Náhodou se mi vyvinuly dvě oči, a to je taky príma, protože vidím prostorově, což oceňuji například při chůzi po schodech. Schválně si zkuste s jedním okem zalepeným sejít rychle o patro dolů (ale nešvindlovat!). Bez bodyguarda to však raději nezkoušejte. Ale pojďme dál.
V krku mám dvě díry. U jejich vchodu se mi náhodou vyvinula jednoduchá šikovná záklopka, která funguje jako strážník na křižovatce. Jídlo posílá jícnem do žaludku, vzduch odklání průdušnicí přes průdušky do plic. Nikdy neříkám svým žaludečním šťávám, co mají dělat, a nikdy se nespletou. Řízek, složený z buněk vepře domácího, rozloží na prvočinitele tak, že byste ho po chvíli už vůbec nepoznali, zatímco buňky ve stěně mého žaludku nechají na pokoji. Náhodička. Na úplném konci mé trávicí trubice mám svěrač a ani nechci domyslet, jaké by to bylo, kdyby se mi tam náhodou nevyvinul. Schválně jsem si teď pravítkem změřila délku chodidla, protože mi bylo divné, že se na něm udržím vzpřímeně a nepadám, přestože jsem sedmkrát vyšší než těch 23 cm. Ruce a nohy mám na několika místech ohýbací. Další šťastná náhoda, protože jinak nevím, jak bych třeba zrovna teď seděla a psala.
Takhle bych mohla pokračovat téměř do nekonečna, ale dost už bylo parodie, teď zase chvilku vážně. Nikdy jsem na fakultě při pitvách nenarazila na duši člověka, to musím přiznat. Teď možná namítnete: „Bodejť jo, vždyť jsi nepitvala člověka živého.“ Máte pravdu, ale já jsem ji neviděla ani na chirurgii, kde operovali lidi živé.Viděla jsem však něco jiného: obdivuhodný řád, dokonalou souhru jednotlivých dílů, dílečků a součástek, jedním slovem – zázrak. Mnoho jevů v lidském organismu nám profesoři dokázali vysvětlit a zodpovědět otázku „proč“. Na spoustu dalších otázek odpověď dosud neznali. S tím se samozřejmě seriózní vědec nespokojí a hledá dál, protože náhodu nepředpokládá. Kdyby byl opravdu přesvědčen, že je to všechno pouhá náhoda, nepátral by přece po příčině. Ale jen ať pátrá. Dříve nebo později, bude-li dost pokorný, se dopátrá. Pak slovo náhoda přestane používat.
***
Se svolením převzato z knihy: Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství Několik kapitol z této knihy naleznete zde
V krku mám dvě díry. U jejich vchodu se mi náhodou vyvinula jednoduchá šikovná záklopka, která funguje jako strážník na křižovatce. Jídlo posílá jícnem do žaludku, vzduch odklání průdušnicí přes průdušky do plic. Nikdy neříkám svým žaludečním šťávám, co mají dělat, a nikdy se nespletou. Řízek, složený z buněk vepře domácího, rozloží na prvočinitele tak, že byste ho po chvíli už vůbec nepoznali, zatímco buňky ve stěně mého žaludku nechají na pokoji. Náhodička. Na úplném konci mé trávicí trubice mám svěrač a ani nechci domyslet, jaké by to bylo, kdyby se mi tam náhodou nevyvinul. Schválně jsem si teď pravítkem změřila délku chodidla, protože mi bylo divné, že se na něm udržím vzpřímeně a nepadám, přestože jsem sedmkrát vyšší než těch 23 cm. Ruce a nohy mám na několika místech ohýbací. Další šťastná náhoda, protože jinak nevím, jak bych třeba zrovna teď seděla a psala.
Takhle bych mohla pokračovat téměř do nekonečna, ale dost už bylo parodie, teď zase chvilku vážně. Nikdy jsem na fakultě při pitvách nenarazila na duši člověka, to musím přiznat. Teď možná namítnete: „Bodejť jo, vždyť jsi nepitvala člověka živého.“ Máte pravdu, ale já jsem ji neviděla ani na chirurgii, kde operovali lidi živé.Viděla jsem však něco jiného: obdivuhodný řád, dokonalou souhru jednotlivých dílů, dílečků a součástek, jedním slovem – zázrak. Mnoho jevů v lidském organismu nám profesoři dokázali vysvětlit a zodpovědět otázku „proč“. Na spoustu dalších otázek odpověď dosud neznali. S tím se samozřejmě seriózní vědec nespokojí a hledá dál, protože náhodu nepředpokládá. Kdyby byl opravdu přesvědčen, že je to všechno pouhá náhoda, nepátral by přece po příčině. Ale jen ať pátrá. Dříve nebo později, bude-li dost pokorný, se dopátrá. Pak slovo náhoda přestane používat.
***
Se svolením převzato z knihy: Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství Několik kapitol z této knihy naleznete zde
MUDr. Marie Svatošová (* 1942)
