Sekce: Knihovna

Antonyj Surožskij

Jak hospodařit s časem v napětí a shonu života

z knihy V jámě lvové , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

V napětí moderního způsobu života
je otázka hospodaření s časem velmi důležitá.

V napětí moderního způsobu života, který vedeme, je otázka hospodaření s časem velmi důležitá. Nebudu se vás snažit přesvědčit, že máte spoustu času. Chci mluvit o tom, jak hospodařit s časem v napětí a shonu života. Ušetřím vás popisování způsobů, jak lze získat více času, chci jen říci, že když se budeme snažit trochu méně časem plýtvat, pak ho jednoduše budeme mít více.

Množství prázdných minut během dne

Využijeme-li pouhé zlomky tohoto proplýtvaného času pro krátké chvilky duchovního soustředění a modlitby, možná zjistíme, že máme času docela dost. Když pomyslíte na to množství prázdných minut během dne, v nichž něco děláme jen proto, že se bojíme prázdnoty a toho, že budeme jenom sami se sebou, uvědomíte si, že necháváte uniknout mnoho krátkých chvil, které by mohly patřit současně vám i Bohu. Já však chci mluvit o něčem, co považuji za ještě důležitější.

Jak ovládat a zastavovat čas

Je to způsob, jak čas ovládat a zastavovat. Můžeme se modlit k Bohu jenom tehdy, když jsme ve stavu stability a vnitřního pokoje, tedy tváří v tvář Bohu, a tyto okolnosti nás zbavují smyslu pro čas - ne pro objektivní čas, který měříme pomocí hodin, ale subjektivního pocitu, že čas rychle plyne a my ho nemáme příliš nazbyt.

Chtěl bych nejprve obrátit vaši pozornost k něčemu, co všichni známe a často o tom mluvíme. Není vůbec potřeba běžet za časem, abychom ho dohonili. On neběží od nás, běží k nám. Ať už si uvědomujete každou následující minutu, která k vám přichází, nebo ne, ona stejně přijde. Byť byste se snažili sebevíc, budoucnost se stejně stane přítomností, a není proto třeba snažit se už teď skočit z přítomnosti do budoucnosti. Stačí prostě čekat, až přijde. V tomto smyslu můžeme být dokonale nehybní a přitom se pohybovat v čase, protože je to čas, který se pohybuje.

Znáte jistě tu situaci, kdy sedíte ve vlaku nebo v autě a neřídíte: můžete se dívat z okna, číst si, přemýšlet, odpočívat a vlak se stále pohybuje, a v určitém okamžiku, který byl ještě před chvílí budoucností, je tady najednou příští stanice nebo stanice, do které jedete. Myslím, že toto je velmi důležité. Chyba, kterou často děláme ve vztahu ke svému vnitřnímu životu je, že si myslíme, že když budeme pospíchat, dosáhneme vlastní budoucnosti dříve - trochu jako ten muž, který běžel z posledního vagónu vlaku do prvního v naději, že si tak zkrátí vzdálenost z Londýna do Edinburghu. Hned je nám jasné, jak je to absurdní, ale když se stále snažíme mít sami před sebou kousíček náskok, žádnou absurditu necítíme, přestože nám to zabraňuje žít plně v přítomném okamžiku, což je, odvažuji se říci, jediný okamžik, v němž skutečně existujeme, neboť i když si myslíme, že jsme předběhli čas nebo sami sebe, ve skutečnosti jsme tak neučinili. Jediné, co jsme dokázali je to, že stále spěcháme, rozhodně se však nepohybujeme rychleji. Museli jste toho být svědky víckrát než jednou. Někdo, dva těžké kufry v ruce, se snaží chytit autobus, běží tak rychle, jak jen může, tak rychle, jak mu to zavazadla dovolí, a myslí jenom na to, že chce být jinde než je.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Stůj! Ukaž doklady!
• Jak zastavit čas a zůstat stát v přítomnosti, v ´nyní´
• Bouře a modlitba
• Co je ticho?
• Naše vlastní jméno v živém vztahu s Bohem
• Každý máme ještě jedno - neznámé - jméno
• Správné jméno pro Boha
• Vytvořme si pro Boha i svá vlastní jména
• V modlitbě používejte vlastní slova