Sekce: Knihovna

Antonyj Surožskij

Jak zastavit čas a zůstat stát v přítomnosti, v ´nyní´

z knihy V jámě lvové , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Myslím, že se musíme cvičit v tom, jak zastavit čas a zůstat stát v přítomnosti, v tomto "nyní", jež je naší přítomností a také průsečíkem věčnosti a času.

Co pro to můžeme udělat? Tady je první cvičení. Můžete ho provádět ve chvílích, kdy nebudete mít vůbec nic jiného na práci, kdy vás nic nebude tlačit ani dopředu, ani dozadu, a kdy budete moci strávit pět minut, tři minuty nebo půl hodiny odpočinkem a nicneděláním.

Sedněte si a řekněte si: "Sedím, nic nedělám a pět minut nic dělat nebudu," a odpočívejte, a postupně během této doby (minuta nebo dvě možná budou maximum, co budete schopni ze začátku vydržet) si uvědomujte: "Jsem zde v Boží přítomnosti, v přítomnosti sebe sama, v přítomnosti všeho nábytku okolo, klidně sedím, nikam nespěchám."

Musíte ovšem udělat ještě jednu věc: předsevzít si, že během těchto dvou nebo pěti minut, během nichž se máte učit, že přítomnost existuje, se nenecháte zdvihnout vyzváněním telefonu, klepáním na dveře ani náhlým vzedmutím energie, která vás nutí právě v tu chvíli udělat to, co jste deset let odkládali. Takže se posaďte a řekněte si: "Jsem zde," a zůstaňte tak.

Až se naučíte zvládat v těchto okamžicích vnitřní nepokoj, být zcela klidní a šťastní, pak prodlužte těch pět minut na delší dobu a pak ještě na delší.

Samozřejmě přijde chvíle, kdy bude lepší se někde skrýt, protože můžete tiše sedět dvě minuty, i když telefon zvoní nebo někdo klepe na dveře, ale vydržet takové dobývání čtvrt hodiny je téměř nemožné. Pak si ale uvědomte, že kdybyste nebyli doma, neotevřeli byste ani nezvedli telefon. Nebo, máte-li víc odvahy nebo sebejistoty, můžete to dělat jako můj otec, který věšel na dveře oznámení: "Nemusíte klepat. Jsem doma, ale neotevírám." Toto je mnohem účinnější cesta, protože lidé to hned pochopí, kdežto když řeknete: "Počkejte laskavě pět minut," jejich laskavost obvykle během dvou minut vyprchá.

Když jste se naučili této stálosti, tomuto klidu, musíte se naučit zastavit čas nejenom v okamžicích, kdy by se stejně vlekl nebo zastavil, ale ve chvílích, kdy běží, kdy na vás klade nároky. Postup je následující. Děláte něco, co považujete za důležité, máte pocit, že pokud to neuděláte, celý svět začne ve svém běhu kolísat. Pokud si v takové chvíli řeknete: "Dost," objevíte mnoho věcí. Jednak to, že svět nezakolísal, a dále že celý svět - jestli si to dokážete představit - může počkat pět minut, kdy pro něho nebudete nic dělat. To je důležité, protože obvykle klameme sami sebe, když říkáme: "Musím to přece udělat, je to správné, je to moje povinnost, nemůžu to nechat nedodělané." Samozřejmě, že můžete, protože ve chvílích totální lenosti necháváte věci neudělané mnohem delší dobu, než je těch pět minut, které jste si vyhradili.

Takže si řekněte: "Ať se stane cokoliv, teď toho nechám." Nejjednodušší je mít u sebe budík. Natočte ho a řekněte si: "Teď budu pracovat a nebudu se na něho dívat, dokud nezazvoní." To je velmi důležité. Jedna z věcí, které se musíme odnaučit, je dívat se na hodiny. Když někam jdete a víte, že jdete pozdě, díváte se na hodinky. Ale nemůžete přece jít stejně rychle, když se díváte na zápěstí, jako když se díváte rovně před sebe. A když se budete přesvědčovat, jestli jste se opozdili o sedm minut nebo pět nebo tři, na vašem pozdním příchodu tím stejně nic nezměníte. Takže, určete si čas, kdy se vydáte na cestu a když ho dodržíte, budete tam včas, a když vyrazíte pozdě, jděte tak rychle a rázně, jak můžete. A až dorazíte ke dveřím, udělejte patřičně kajícný obličej, až vám otevřou.

Nuže, ve chvíli, kdy budík zazvoní, víte, že příštích pět minut pro vás svět neexistuje a že se nepohnete z místa. Je to Boží čas a vy se budete chovat v jeho čase tiše a pokojně. Na začátku to asi bude obtížné, budete mít pocit, že je přece velmi důležité, abyste, řekněme, dopsali dopis, dočetli odstavec. Ve skutečnosti velmi brzy zjistíte, že to můžete docela dobře o tři, pět, nebo dokonce deset minut odložit a nic se nestane. A když budete dělat něco, co vyžaduje pozornost, zjistíte, že to potom budete dělat mnohem lépe a rychleji.

Prostě se plně soustřeďte na osobu nebo úkol, který je před vámi, a když skončíte, zjistíte, že jste na to potřebovali o polovinu méně času než dříve, a přesto jste viděli a slyšeli všechno.

Od té doby často dávám tuto radu lidem v různých životních situacích a účinkuje to. Takže když budete dělat tato cvičení a začnete nejdřív zastavovat čas, který se nepohybuje, a nakonec čas, který se snaží rychle ubíhat, zjistíte, že v okamžiku. kdy jste překonali vnitřní napěti, vnitřní zmatek, nervozitu a úzkost, plyne čas tak jak má.

Dovedete si představit, že každou minutu uplyne jenom jedna minuta? Přesně to se děje. Je to podivné. ale pravdivé, i když podle našeho chování by se dalo soudit, že pět minut může uběhnout za třicet vteřin.

Ne, každá minuta trvá stejně dlouho jako ta následující, každá hodina jako ta, co přijde po ní.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Jak hospodařit s časem v napětí a shonu života
• Stůj! Ukaž doklady!
• Bouře a modlitba
• Co je ticho?
• Naše vlastní jméno v živém vztahu s Bohem
• Každý máme ještě jedno - neznámé - jméno
• Správné jméno pro Boha
• Vytvořme si pro Boha i svá vlastní jména
• V modlitbě používejte vlastní slova