Kapitoly
10. 2. 2004
21. 8. 2006
Nebudou existovat svobodná sdružení
Jaký důvod by měli mít lidé k tomu, aby se svobodně sdružovali, když už nebudou mít žádné zájmy a starosti, protože úplně o všechno bude pečovat všemocná vláda? Naši pozornost si zaslouží především to, že sama povaha těchto reformních systémů, o nichž právě hovoříme, spočívá v jediném a prostém sdružení celého lidského rodu, které bude nevyhnutelně nepřátelské vůči každému jinému svobodnému lidskému sdružení. Tato nová společnost absorbuje všechna možná sdružení. Máme-li to vyjádřit přesněji, tato nová společnost prostě vylučuje, že by mohlo vzniknout nějaké lidské sdružení, které by… | Přečíst celý článek22. 11. 2002
Nečekaná návštěva
"To tetička dělá tak dobré víno, strýčku Františku?" "Bohužel ne. Jsem vdovec a před několika lety jsem ztratil i dceru, která..." "Tak vy už nemáte jiné děti?" A tu vyřkl František překvapující odpověď, která vytryskla z nejtajnější hlubiny jeho srdce, z propasti jeho duše, odpověď, která byla jakoby neodolatelným výkřikem otcovské lásky k Yvettě. Přiznával se tím ke svému nejdražšímu tajemství, neměl již sílu tajit je před člověkem své krve. "Ano, synovče," vykřikl, "mám ještě jednu dceru. | Přečíst celý článek25. 6. 2010
Nečekaná pomoc
Při vstupu do objektu OSN jsem prošla bezpečnostní bránou a zkrátila si cestu přes parkoviště. Tam, za volantem nového auta, seděla atraktivní Afričanka v drahém dámském kostýmu. Vidět ve Rwandě ženu za volantem bylo velmi nezvyklé. Ihned mě napadlo, že má jistě bohatého manžela nebo je političkou či obojí. Neušel jí můj pohled a mně došlo, že mě za mou neomalenost zřejmě vyhubuje. Místo toho se však na mě srdečně usmála a zamávala mi. Všimla jsem si, že i ona drží v ruce růženec. „Ty jsi Immaculée, že?“ zavolala na mě. „Řekli mi, že miluješ Pannu Marii tak jako já.“ Zamířila si to ke mně… | Přečíst celý článek11. 4. 2012
Nedělní kázání – bolestná kapitola
Některé farnosti to nemají se svým farářem lehké. Ne každý je zrovna nadaný kazatel a kázání se pak často pro farníky stává zkouškou trpělivosti. Kolikrát se podaří, že kázání vezme za srdce, že opravdu osloví? Jak vzácné jsou případy, kdy si člověk dokáže po skončení mše vzpomenout na něco z kázání? Je to pravda: mnozí faráři vyhánějí svým kázáním věřící z kostela. Ale zeptali jste se už někdy vážně sebe samých, co je vlastně podstatou dobrého kázání? Co vlastně od svého faráře očekáváte? Je zajímavé podívat se trošku do minulosti. Pokud jde o kázání, má každá epocha… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
Nedokončená pohádka o Otesánkovi
Žili byli jedni manželé Žili byli jedni manželé a ti si tuze přáli mít děťátko. Léta běžela, oni pořád doufali, ale marně. Sousedé jim radili to i ono, i báby kořenářky, doktoři také, ale nic nepomáhalo. Až jednou povídá žena: "Muži, uděláme si Otesánka." Dlouho váhala, než to pověděla, dlouho muž přemýšlel, než odešel do lesa hledat ten pravý špalíček a začal tesat: oba dobře věděli, co to znamená s pohádkami si začínat, dobře věděli, jak to s Otesánky končí. Ale touha po děťátku byla silnější než strach. Hledá tedy muž v lese dřevo, tesá, piluje, přiřezává, domů se nevrací. Až… | Přečíst celý článek27. 5. 2007
Neexistuješ náhodou
Každý člověk je nenahraditelným Božím poselstvím a má darovat světu něco zcela osobního. Nejsme náhodným produktem evoluce, nýbrž tvory povolanými vědomě do života. Bible nám říká, že jsme stvořeni proto, že jsme chtěni. Bůh totiž neuvádí v existenci nic, co nechce: „Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí?“ (Mdr 11,25) Co však Bůh chce, to také miluje. Tvoří pouze v lásce, poněvadž „Bůh je láska“: „Ty miluješ všechno, co je, a neošklivíš si nic z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to“ (Mdr 11,24). Ať jsi… | Přečíst celý článek16. 7. 2009
Nehmotný dar
„Opravdu už nic nemáme?“ úzkostlivě jsem se tázala svého muže na stav našich finančních rezerv. Mlčky pokrčil rameny a zakroutil hlavou. „Na dárek pro mě neuvolním ani korunu. To není důležité.“ Chápala jsem to. Bylo mi jasné, že z jednoho platu při dvou malých dětech se nedá ušetřit, zvlášť když se něco porouchá. Ale bylo mi do breku. Můj muž měl mít totiž kulaté narozeniny a já s dětmi jsme už dobré dva měsíce vymýšlely, jaký dárek tátovi koupíme. Chystaly jsme velkou oslavu. Pozvaly jsme dědečka i tetu se synovcem. Musí to být pořádná sláva. Táta je náš nejdůležitější člověk. Na oslavu… | Přečíst celý článek10. 10. 2007
Nechápat depresi jako stav, který si člověk sám zavinil, aneb Bůh, víra, deprese
Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený. Všechno se mu jeví temné. Existují stavy deprese, které jsou reakcí na zkušenost bolestné ztráty, nebo endogenní deprese, které nakonec ústí ve fyzickou chorobu a vyžadují patřičnou léčbu a medikaci. Vždycky je ale důležité nechápat depresi jako stav, který jsme si sami zavinili, nebo jako projev nedostatečné víry. Je to výzva, na kterou bychom se měli snažit odpovědět duchovně. Depresivního člověka bychom měli brát ve stavu jeho opuštěnosti a temnoty vážně. Měli bychom si ušetřit laciné rady, že se má radovat z krásy přírody nebo si… | Přečíst celý článek17. 4. 2002
Nechte maličké
Polibky nevylíbané, žaly nevyplakané, nevyzpívaný zpěv: hle, čím tak hořknou, tvrdnou, stydnou ústa stvořená k chvalozpěvům. I když pak vítr varhaník protáhne rákosím: kostlivé harašení. A tak je tomu se vším zaživa pohřbeným. Jen oči, oči dětí hvězdným úžasem převrší čas. | Přečíst celý článek9. 5. 2002
Nechtějme přetvářet ty druhé, ale spíše se jim porozumět (Gabriela Hánečková)
Znáte to. Auto před vámi jede pomalu nebo nečekaně zabrzdí tam, kde by většina řidičů přidala plyn, a kdekdo vzdechne: "No jo, ženská za volantem!" A která žena někdy neřekla nebo aspoň v duchu nesouhlasila s tvrzením: "Všichni chlapi jsou stejní, jsou ješitní a jde jim jen o jedno." Je to zobecnění jako každé jiné, nebo to tak opravdu je? Máme rozdílné typické projevy? Racionálně uvažují muži, a ženy se řídí citem? Pocházejí muži z Marsu a ženy z Venuše, jak to obrazně líčí John Gray ve svém bestselleru? Docela jistě jsme různí. Každý z nás je "namíchaný" zcela originálně díky genetické… | Přečíst celý článek22. 7. 2003
Nejsme povoláni k tomu, abychom zachránili celý svět
Každý den se stává tolik hrozných věcí, že nevíme, zda ta trocha dobra, které odvedeme my, má vůbec ještě nějaký smysl. Když pouze několik tisíc mil od nás lidé hladoví, když války zuří téměř u našich hranic, když nesčetní lidé v našich městech nemají své domovy, vypadají naše vlastní činnosti nicotně. Takové úvahy nás však mohou ochromit a oslabit. A tady slovo "povolání" nabývá důležitosti. Nejsme povoláni k tomu, abychom zachránili svět, vyřešili všechny problémy a pomohli všem lidem. Ale každý z nás má své jedinečné povolání ve své rodině, na pracovišti, ve světě. Nesmíme… | Přečíst celý článek10. 9. 2008
Nejsvětější srdce Páně
Pátek po 2. neděli po Seslání Ducha svatého Jako konvertita jsem si musel doslova probojovat cestu k mnoha prvkům římskokatolické víry a kultu, jako například některé aspekty mariánské zbožnosti, smysl a obsah jednotlivých rituálů mše svaté, poutě, svátostná požehnání, úcta ke světcům. Mezi problematická místa patří i svátek Nejsvětějšího Srdce Páně. Co to má znamenat? Co vlastně slavíme? Snažím se všemi silami útočit na odosobněný kult křesťanů ve smyslu: „My uctíváme Bibli – Písmo svaté.“ „My,“ konstatují pro změnu jiní, „uctíváme pět ran… | Přečíst celý článek8. 4. 2010
Největší neduh současné církve
Kdysi mne velice překvapil jeden moudrý karmelitán původem ze Španělska, P. Federico Ruiz. Celý život vyučoval spirituální teologii a byl velkým znalcem Bible a křesťanských mystiků, prostě měl rád všechno, kde pulzoval autentický Boží život. To mu pomohlo jít vždycky na kloub věci. Přišla-li řeč na krizové jevy v pokoncilní církvi, viděl její příčiny trochu jinak, možná hlouběji než mnozí jiní myslitelé na teologických fakultách v Evropě a ve světě. Tvrdil totiž, že největším neduhem současné církve není nedostatek schopných lidí, modernějších organizačních struktur nebo efektivních… | Přečíst celý článek26. 7. 2002
Největší nevděčník
I tváří v tvář zřejmé nevděčnosti je chvályhodné prokazovat další dobrodiní, aby se z nevděčníka stal člověk vděčný. François de La Rochefoucauld Velká ušlechtilost plodí velký nevděk. Luc Clapiers de Vauvenargues Vděčnost je povinností každého. Wilhelm Mühs Je nevděčník, kdo popírá, že se mu dostalo dobrodiní, nebo předstírá, že žádné neobdržel. Ještě nevděčnější je ten, kdo ho nesplatí. Největší nevděčník zapomene. Seneca Kdo splní povinnost vděčnosti, nemůže se proto ještě považovat za vděčného. François de La… | Přečíst celý článek26. 7. 2002
Nejzářnější příklad
Nejednou jsem v srdci vnímala silnou touhu mít druhé jméno, které by vyjadřovalo další smysl mého života: "Vděčnost". Ze dnů, které mi zbývají, bych chtěla učinit nepřetržité díkůvzdání. Chiara Lubichová Pouze vděčný člověk žije vědomě. Jenom on žije život, jen on cítí lásku, pouze on utišuje bolest, jenom on ví o Bohu. Udo Hahn Ježíš je nejzářnějším příkladem vděčnosti Otci. Ugo Rocco Darovat a poděkovat, to je jako nadechnout se a vydechnout. Je to mluva srdce, která probouzí naše tvůrčí schopnosti. Hans Wallhof Je… | Přečíst celý článek16. 11. 2015
Někdy Pán přichází v šest ráno
Osobně mě to strašně rozčiluje – některé ty klášterní rezervace, ve kterých se nepěstuje kontemplace, zato rutina ano. My se teď tady shromažďujeme na ranní chvály nebo na kompletář, a přesně v ten čas se tedy má projevit Boží moc. Jenže Pána Boha si nemůžeme objednat na určitou hodinu. Prostě to nejde. Je šest ráno. Jdeme na ranní chvály, takže Pán Bůh se má laskavě dostavit v šest ráno. A on tam nebude. Prostě a jednoduše nebude. Bude někdy jindy. Občas se podaří, že je člověk velice soustředěný, velice dobře připravený na společnou modlitbu, na liturgii hodin, a pak může… | Přečíst celý článek14. 6. 2013
Několik falešných představ o Bohu
Naštěstí nemá Bůh ani vlastnosti ani podobu, které mu většina věřících i kritiků víry připisuje. Občas nám někdo moudrý poradí, abychom si vzali Ježíše Krista jako model pro své jednání, abychom své skutky konali podle jeho vzoru. Taková rada zní sice hezky, dokonce velice zbožně, ale jak to udělat, abychom se vydrželi postit čtyřicet dnů, chodili po vodě či k radosti pana ministra financí sytili zástupy „z pěti chlebů a dvou rybiček…“? Když se nám to nedaří, první, co nás napadne, je myšlenka, že nemáme víru. Taková rada mi připomíná člověka, který někomu… | Přečíst celý článek14. 6. 2013
Několik falešných představ o druhých
V první knize Starého zákona, Genesis, čteme, že Bůh při stvoření světa řekl na všechno, že je to dobré, jen na jedno řekl, že to dobré není. Aby byl člověk sám. Nemůžeme žít zcela izolovaně jako Robinson, mimo lidskou společnost. Nejen proto, že ten dělá to a ten zas tohle, dnes potřebuji já toho druhého, zítra bude on potřebovat mne. Člověk byl stvořen jako bytost společenská, což má svoje klady i zápory. Mezi ona negativa patří naše falešné představy o těch druhých. Súfický příběh Mrtvý člověk, kterého doprovázel na místní hřbitov smuteční průvod, zničehonic oživl a začal… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
