Někdy Pán přichází v šest ráno

z knihy Modlitba? No problem! , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Osobně mě to strašně rozčiluje – některé ty klášterní rezervace, ve kterých se nepěstuje kontemplace, zato rutina ano. My se teď tady shromažďujeme na ranní chvály nebo na kompletář, a přesně v ten čas se tedy má projevit Boží moc. Jenže Pána Boha si nemůžeme objednat na určitou hodinu. Prostě to nejde. Je šest ráno. Jdeme na ranní chvály, takže Pán Bůh se má laskavě dostavit v šest ráno. A on tam nebude. Prostě a jednoduše nebude. Bude někdy jindy. Občas se podaří, že je člověk velice soustředěný, velice dobře připravený na společnou modlitbu, na liturgii hodin, a pak může natrefit na pána Boha v chóru, ale nemůže si ho tam objednat a domnívat se, že modlitba se odehrává o té a té hodině, tudíž se tomu Pán Bůh musí podřídit a dostavit se včas. Pán Bůh je sice autorem Desatera přikázání, ale dokáže jednat svrchovaně a mimo jakákoli pravidla. Příkladem toho je onen dělník z evangelia, který se přišel ucházet o práci ve vinohradu na poslední chvíli. Moc toho nenapracoval, a přece dostal zaplaceno stejně jako ti, kteří tvrdě dřeli celý den. A Pán Bůh na to říká: „Proč mi vyčítáte, že jsem dobrý?“ Tohle je nesmírně zajímavé. „Proč mi vyčítáš, že jsem dobrý?“ Soudím se, že tím dělníkem poslední hodiny může být třeba laik, který často přiběhne do kostela na poslední chvíli, uchvátaný, uběhaný, udřený, rodina, práce, nedostatek času, ale za Pánem Bohem si přece jen aspoň na chvilku zaskočí. Dostane sice méně, ale zato úplně stejný druh darů, jaké přijímá člověk modlící se po celé dlouhé hodiny.

Čas, který věnujeme modlitbě, je sice důležitý, jenže pro Pána Boha žádný čas neexistuje. On je ve věčnosti. My se domníváme, že když se půl hodinky pomodlíme, dostaví se účinky. Když se pomodlíme hodinku, budou ty účinky ještě lepší. A když vydržíme modlit se půl dne, tak už bude dočista všechno O. K. Někdy tak Pán Bůh jedná a plní „objednávku“ člověka. Jindy to ale neudělá. Udělá si to po svém, jinak – originálně, neopakovatelně a s každým člověkem odlišně.

Nikdo nemůže disponovat Bohem

Nikdo nemůže disponovat Bohem. Pán nám to občas připomíná. Někdy jsme takovým pokušením trpívali v charismatické obnově v Duchu svatém. Pokušení se skrývalo v tom, že se člověk modlil jen kvůli radosti z modlitby a že něco dělal jen proto, že mu to přinášelo velké potěšení. Modlil se kvůli kráse zpívaných žalmů při liturgii hodin. Možná také kvůli tomu, že měl zalíbení v hudební formě modlitby, a ne pro Boha samého. A tak Pán Bůh způsobí, že se modlitba omrzí a začne se zdát nudná a prázdná jako pochod pouští vylíčený v Exodu. Stává se to poměrně často. Když ale člověk tu poušť přečká, Pán Bůh se mu opět zjeví. Zato když si člověk řekne: „Nevyplácí se modlit se, vždyť je to taková nuda!“ znamená to konec. „Tvrdili, že se vyplácí modlit se. Vyzkoušel jsem si to, a nic. Tak jsem to nechal plavat.“ Tímto způsobem uvažuje celá řada lidí, a bohužel se tím připravují o veškeré šance. Pán Bůh se k dotyčnému sice vrátí, ale nebude to hned. Počká si, až člověk bude ochoten překonat „nudného Boha“. V tom okamžiku ho nalezne a zjistí, že Pán je půvab sám. Naprosté okouzlení. Jenže často se předtím po celá dlouhá léta může projevovat jako nudný.