Pán Bůh se sklání

z knihy Modlitba? No problem! , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Existuje jedno velice moudré řecké slovo, které zní synkatabasis, což znamená se Pán Bůh snižuje. Dělal to vždy, už od chvíle, kdy stvořil člověka, ale mimořádným způsobem se snižuje právě dnes, protože si přeje, aby se k němu lidé modlili naprosto bezprostředně. Tím jsem si absolutně jist. Kromě všech formálních způsobů modlitby, mezi něž patří například breviář, si Bůh přeje, aby se k němu každý člověk, řeholník i laik, obracel přímo. Bezprostředně. Vlastními slovy. Budeme-li se snažit splnit mu toto přání, sami se přesvědčíme, že tím získáme velikou pomoc při překonávání nejrůznějších překážek na cestě k bezprostřední modlitbě a že to jejich překonávání bude mnohem snazší. To, co se požadovalo kdysi – dlouhé úsilí, dlouhé utrpení (někdy jsou taková cvičení skutečně na místě, zvláště v řeholních společenstvích) – bude nyní velice zkráceno a zjednodušeno, neboť Pán Bůh si skutečně přeje promlouvat v době světové krize.

Bohužel, Pánu Bohu se nemusí podařit promluvit k mému kněžskému či řeholnímu stavu, protože my odborníci jsme přece až příliš „moudří“, zato k obyčejným lidem, to ano. Obyčejní lidé hlasují ve volbách, proto mohou díky modlitbě ovlivňovat zvolení slušných lidí, ne tak hloupých, jako jsou naši současní politici, jejichž omezenost překračuje veškerý zdravý rozum. Právě obyčejné lidi chce Pán Bůh osvěcovat v těchto i v mnoha jiných záležitostech, ať už rodinných, pracovních či společenských.

Bůh se snižuje, chce promlouvat zcela prostě, stejně jako chtěl hovořit s Adamem. Bůh se nemění a pořád se ptá: „Kde jsi, Adame?“ Tato otázka z knihy Genesis se nese ozvěnou časem a dějinami. Zní po celém světě. Bůh hledá každého z nás a s každým chce mluvit jeho vlastním, srozumitelným jazykem.

Mám jednoho malého kamaráda, který hovoří s Pánem Bohem velice prostě. Jeho modlitba trvá pár vteřin. Jednou jsem ho poprosil, aby se pomodlil za jistého alkoholika, a ten skutečně přestal s pitím. Ten chlapec vnímá přítomnost Pána Ježíše ve svatostánku, ale nedokáže sedět v kapli, kde není Nejsvětější svátost. Míša je zatím jen pokřtěný. Měli bychom se ve vztahu k Bohu chovat jako ten malý Míša a mluvit s ním prostě od srdce k srdci.

Pán Bůh se sklonil k taxikáři, který mě jednou vezl do kláštera. Cestou jsme si povídali a já jsem se ho ptal, jestli má děti. Odpověděl, že má milovanou dcerušku. V klášteře dostávám kapesné, asi osm set korun na měsíc, a obvykle to všechno neutratím. Když jsem měl platit, dal jsem mu asi o pětapadesát korun víc, než ukazoval taxametr. Na jeho tváři se objevil otcovsky radostný úsměv. Pán Bůh tu určitě byl, i když to ten muž nevěděl. Taxikář byl dobrý táta a usmíval se s otcovskou dobrotou. Ani si to sám neuvědomoval a kněz mu to také nepoví, protože kněží zpravidla takové věci neříkají. Ale ten okamžik radosti z toho, že může holčičce přinést dárek, protože dostal od pasažéra víc peněz, byl dostatečným důvodem, že se Pán Bůh snížil a sestoupil do jeho radosti. V radosti toho taxikáře byla hmatatelná Boží radost. Podobná, jenom nekonečně dokonalejší. A jestli byl věřící? Zřejmě ano.

Občas dokážeme vypozorovat takovou radost i v jiných situacích. Obvykle to bývá ve tváři nevěsty, u ženicha je to už méně časté. Je to úsměv štěstí, které dává Bůh. Pán Bůh dává plnost štěstí, a nevěsta, když se vdává, je šťastná způsobem, který se podobá Božímu štěstí. Boží štěstí je nekonečné, zatímco lidské štěstí pomíjí. Přijde každodenní život, protivná tchyně, hádky a nevěry. Lidské štěstí je křehké, ale kdyby je nevěsta dokázala opřít o Boha, o svátost manželství, trvalo by i nadále, bez ohledu na vnější okolnosti.

Bůh se snižuje, aby se s námi mohl setkat. Lidé často přehlížejí tuto jeho touhu. Úlohou kněze je připomínat to lidem. Ukazovat, že Bůh je vždycky nablízku, skrytě, avšak v určitých situacích i naprosto zjevně. Jednou mi jeden mladý otec rodiny líčil svůj nelehký život, a tak jsem se ho zeptal: „A jak to všechno dokážeš vydržet?“ Odpověděl mi: „Otče, když mě moje holčička chytne rukama kolem krku, zapomenu dočista na všechno. Naše finanční a zdravotní trable se sice neztratí, ale nejsou už tak strašné, protože Kačenka chytla tátu kolem krku. A hned všechno zmizelo. Je to nádherné. Bůh se snížil do gesta malého dítěte, které bere tátu kolem krku. Prostřednictvím dítěte mu dal zakusit pomíjivý, chvilkový pocit štěstí. Toto štěstí je sice na hony vzdálené od toho dokonalého, věčného, ale přece jen…