Kapitoly
14. 4. 2011
31. 8. 2011
Jarní tulipán v zamrzlé půdě
Když mi bylo jednadvacet let, provdala jsem se za Jacka, svého nejlepšího kamaráda. Znali jsme se z vysoké školy. Líbil se mi jeho smysl pro humor. Jack byl vtipný a uvolněný. Zvolili ho klaunem třídy. Denně mě dokázal rozesmát – byl v tom mistr. Rovněž mi připadal spolehlivý a věrný. Na těchto dvou vlastnostech mi velmi záleželo, protože sama pocházím z rozvrácené rodiny. Domnívala jsem se, že láska k Jackovi mi vydrží navěky. Byli jsme ale mladí a naše láska spočívala na nerealistických očekáváních. Jeden od druhého jsme čekali více, než jsme mohli dát. Když jsme spolu byli již… | Přečíst celý článek26. 3. 2002
Jaro
Do Goldurských vrchů přicházelo jaro. Bělost sněhu ustupovala na stráních hnědé barvě země, řeky se rozvodnily, ozývalo se ťukání datlů a na každém zamrzlém rybníku bylo slyšet hvízdání ledňáčků. V lese vykoukly ze sněhu klikvy s červenými bobulkami a rozevřely své lesklé listy, jako by říkaly: "Právě na to jsme čekaly kvůli tomu uzrály naše plody." Svišti, kteří se už probudili, tetřívci a veverky hodovali u tohoto bohatě prostřeného stolu a milovníci přírody se těšili z pomyšlení, že pro měsíc Vran, zdánlivě tak chudý na potravu, přichystala matka příroda takové dobroty. V lese… | Přečíst celý článek27. 5. 2007
Jde o tvé štěstí
Dej svému životu obsah a formu Chceš-li, aby se tvůj život vydařil, musíš mu dát smysluplnou náplň, hodnoty, pro které bys chtěl žít, a odpovídající formu. Životní náplň se bez odpovídající formy rozplyne a život se ztratí v rozmanitosti. „Jdi až na kraj touhy své, šat dej mi..,“ píše Rainer Maria Rilke. Viděno z druhé strany: Forma života bez živoucího obsahu je studená a ztuhlá. Rozhodující je, zda tam, kde jsi, se každý den nově otevíráš Božímu zájmu o tvou osobu, učíš se dávat sebe sama a tomuto odevzdání dáváš konkrétní podobu a výraz. Jsi povolán k přátelství s Bohem,… | Přečíst celý článek22. 6. 2010
Je možné milovat církev a zůstat v reálu?
Je vůbec možné skloubit skutečně realistický pohled na církev a lásku k církvi? Určitě to nějak možné je, protože k tomuto skloubení došlo v osobě Ježíše Krista. Pán Ježíš neměl žádné iluze o tom, jaký „spolek“ (po čistě lidské stránce) je církev, kterou zakládal. V tomto směru je velmi oslovující podobenství o hostině, kdy pozvaní odmítnou účast a král vysílá svého služebníka, aby přivedl všechny slepé, hluché a chromé..., zkrátka výběr! A když ještě zbylo místo, byl vyslán posel, aby shromáždil úplnou spodinu, ty „od plotů“, a dokonce aby je donutil vejít (srov. Lk 14,15-24)... Jinými… | Přečíst celý článek3. 5. 2010
Je možné zříci se duchovního společenství?
Jedna mladá žena, moje známá, mi před nějakým časem napsala, že je naštvaná na Řím a na papeže a že už má dost i zklamání ze svého faráře. A že vystoupila z církve. Co jsem jí na to měl odepsat? Ano, mnozí církev opouštějí. A všichni pro to mají důvody. Mnozí odcházejí z přesvědčení. Považují Boha za iluzi a už nechtějí slyšet nic o útěše, milosti a vykoupení. Jiní se domnívají, že mohou věřit v Boha i bez toho, že by byli členy církve. A mnozí se k církvi obracejí zády, protože jsou zklamaní farářem a politikou církve. Tak jako tato moje známá. Všechny tyto důvody mi připadají velmi vážné.… | Přečíst celý článek18. 2. 2010
Je nad čím žasnout
My lidé rádi žasneme. Vyskočíme z křesla, když dá střelec parádní branku nebo tenista odpálí smeč. Udělujeme stovky cen hercům ale také třeba zapáleným učitelům, kteří nám pomohli dívat se na život jinak. Byli jsme stvořeni se schopností žasnout; uctívat něco nebo někoho je nám vlastní. Bohužel tyto naše vrozené schopnosti jsou většinou nasměrovány spíše na nedokonalá Boží stvoření než na Stvořitele. Proč v nás třeba středeční západ slunce nevyvolá větší ohlas než nedělní gól? Proč nás denní četba Písma nezaujme tolik jako četba novin? Proč bojujeme o poslední lavice v kostele a o první… | Přečíst celý článek21. 8. 2006
Je nezbytné odložit jakoukoli toleranci vůči náboženství
Nedomnívejte se, že tito reformátoři chtějí povolit, aby ti, kdo odmítnou zříci se svých mravních a náboženských povinností, mohli mít své vlastní mínění, jednat v souladu se svým svědomím a uznávat mravnost. To je prostě zakázané. Reformátoři to zcela evidentně dovolit nemohou, neboť pak by se jejich systém musel zhroutit. Vždyť štěstí celého světa spočívá v tom, že bude přesně uspořádán podle jejich vlastních nauk. Jestliže by si někteří lidé uchovali svou svobodu a smýšleli jiným způsobem, pak by celý podnik reformátorů společnosti nevyhnutelně skončil v troskách. Dále je třeba říci… | Přečíst celý článek6. 2. 2003
Je normální, že každý nějak trpí
Je zřejmé, že trpí každý a že téměř všichni procházíme údobími hlubokého utrpení a temnoty. Zdá se, že někteří z nepochopitelných důvodů trpí víc než jiní. Octnete-li se v temnotě, vězte, že máte mnoho společníků. Jestliže si dokážete připustit univerzální lidskou zkušenost utrpení, pak vás toto vědomí v budoucnu otevře soucitu a citlivosti ke skryté lidské bolesti. Zamítnete-li nepodloženou iluzi, že "každý se má dobře, jen já ne", stanete se mnohem otevřenějším člověkem, citlivým k utrpení druhých a ochotným druhým naslouchat a pomáhat. A co je podstatnější - nebudete… | Přečíst celý článek10. 2. 2004
Je odpočinek právem, anebo povinností člověka? (aneb: mimo mikrofon 6, 23.6.04)
Je odpočinek právem, anebo povinností člověka? Bylo by velice zajímavé nechat studenty tento námět zpracovat třeba při maturitních písemkách z češtiny. A ještě zajímavější by pak bylo po večerech si ta jejich slohová cvičení pročítat. Nepochybuji o tom, že by ti mladí lidé dokázali snést obrovskou hromadu argumentů jak ve prospěch práva, tak ve prospěch povinnosti odpočívat. Psát o tom teoreticky je totiž něco docela jiného, než se s tím vypořádávat v každodenním životě. V něm už to tak jednoduché není. Neoblíbené spaní ve školce Problémy začínají často už v peřince - proč jinak by… | Přečíst celý článek10. 2. 2004
Je problém rozlišit, které z knih přicházejí na pult z Boží vůle a které z Božího dopuštění... (6.10.2004)
Přinášíme Vám předmluvu Marie Svatošové k připravované knize zavražděného lékaře a kněze P. MUDr. Ladislava Kubíčka: "Vůle Boží - zbožná fráze?", která vyjde během letošního podzimu v Karmelitánském nakladatelství. Za jakých okolností se knížka zrodila? Začalo to docela nenápadně, někdy na jaře roku 2004. Tehdy mi ředitel Karmelitánského nakladatelství poslal e-mail s prosbou: „V příloze najdeš dopis paní Blanky Tomasové, vedoucí naší litoměřické prodejny Jonáš. Podívej se na to a byl bych Ti vděčný, kdyby se Ti podařilo nějak diplomaticky P. Ladislava přesvědčit, aby pro nás… | Přečíst celý článek8. 6. 2009
Je rozumné věřit v Boha?
Věříme v Boha. Je to naše zásadní rozhodnutí. Je však rozumné? Již od osvícenství se část vědy snaží dobrat takového vysvětlení světa, kterým by se Bůh stal nadbytečným. A byl by tak zbytečný i v našem životě. Ale pokaždé, když se zdálo, že se to již téměř podařilo, vždycky zřetelně vyšlo najevo, že to nemá cenu. My křesťané říkáme: „Věřím v Boha, Stvořitele nebe a země“ a „věřím v Ducha svatého“. Věříme, že na počátku bylo věčné Slovo, Rozum, a nikoli iracionalita. Nemáme zapotřebí se s touto vírou skrývat, nemusíme se bát, že se s ní ocitneme ve slepé uličce. Těší… | Přečíst celý článek6. 8. 2002
Jeho Absolutno má srdce
Básník uštknutý Absolutnem a raněný věčností si může zoufat ve světě relativna a času. Vidí pak kolem sebe a v sobě jen zmar, zkázu, smrt, absurditu, rozklad, hnus, hnilobu. Svět a jeho krása se mu jeví jako lež, klam a obludný žert. K básníkům, kteří neodolali přesile a přetlaku absolutní vize patří dnes třeba takový Samuel Beckett. Durych se také přiznává a hlásí k požadavku absolutního umění a věčné krásy. Jeho ironie má však jiné srdce; v jejích žilách koluje jiná krev, která rozpustí všechny jedy a proměňuje je v opojnou a jásavou radost. Je to nesporně tím, že Durychovo Absolutno má… | Přečíst celý článek2. 12. 2002
Jeronýmovo svědectví o Jeskyni Ježíšova narození
/.../ Když v roce 385 po Kr. přišel do Betléma Jeroným, tyčila se již nad jeskyní Narození Páně nádherná bazilika císaře Konstantina. Čtyřiatřicet let obýval světec celu v jižní boční lodi baziliky Narození Páně. Měl dost volného času, aby si mohl jednotlivá místa důkladně prostudovat. V jednom dopise svému příteli Paulínovi Nolánskému potvrzuje starou tradici, podle níž císař Hadrianus zřídil po porážce Bar Kochbova povstání (r. 135 po Kr.) na všech místech, jimž "Židé" prokazovali náboženskou úctu, pohanské kulty. Doslova píše: "Ode dnů Hadrianových až k panování… | Přečíst celý článek19. 6. 2003
Jestli je ona kuchařka, tak já kosmonaut!
V buši končil den ve čtyři hodiny odpoledne. Lidé se uchýlili do svých příbytků a odpočívali po parném dnu. Docela jsem se na tu hodinu těšil. U domu jsem měl malou verandu, z níž jsem se díval daleko do kraje. Z domorodých chýší se kouřilo, ženy připravovaly jídlo, děti dováděly v říčce Mbáva, dobytek ležel na zemi a zažíval. Panoval krásný klid. Má kuchyňka stála několik metrů od domku, byla postavena z hlíny a kamene, střechu tvořil vlnitý plech. Uvnitř byla kamínka na dřevo, stůl s lavicí a malá plechová skříň na zásoby; z plechu proto, aby se do ní neprokousaly myši. Moje domorodá… | Přečíst celý článek10. 2. 2004
Jestli jsi, Bože, dej se mi poznat ! (aneb: mimo mikrofon 4, 12.5.2004)
Asi se všichni shodneme na tom, že závist je velice ošklivá a velice nežádoucí lidská vlastnost. Je v lidské přirozenosti své nepěkné vlastnosti před druhými spíše skrývat a utajovat, než je vynášet na denní světlo. Je běžné, že si lidé závidí lepší plat, lepší auto, vydařenou dovolenou, ale nahlas to přiznají jen málokdy. Nevzpomínám si, kdy se mi naposledy stalo, že by mi někdo nepokrytě záviděl nějaké hmotné statky. Připouštím, že to může být i tím, že se je snažím nehromadit a nezavdávat k závisti důvod. Přesto se mi v poslední době poměrně často stává, že mi někdo řekne "já ti závidím". A… | Přečíst celý článek29. 3. 2010
Jestli trpíš...
jestli jsi v průšvihu, jestli se ti nic nedaří, jestli tě tvoje láska opustila, jestli tě tvůj nejlepší přítel zradil, jestli jsi nemocný, jestli jsi postižený, jestli jsi osamělý, jestli… tak si spolu projděme Křížovou cestu. Jestli se ti všechno daří, jestli máš lásku a práci, jestli úžasně vypadáš, jestli se tvá budoucnost vyjasňuje, jestli je tvůj život pohádkou, prosím tě, projděme si spolu Křížovou cestu. Nejsi natvrdlý. Dobře víš, že utrpení tě může postihnout kdykoli a kdekoli. Prožívej tuto Křížovou cestu se všemi těmi, kteří nemají to štěstí jako… | Přečíst celý článek15. 1. 2002
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání
Ježíš vjíždí do svého města Jeruzaléma. To není minulost, to je přítomnost. Prostřednictvím své církve vjíždí na dnešní Květnou neděli do všech měst a obcí světa. Typickým směrem pohybu církve není „odcházet“, nýbrž „vcházet“. „Jděte do celého světa,“ říká Pán, nikoli: „Odejděte z celého světa ven.“ Proto pro nás neexistuje církev za kolonialismu, za kapitalismu, za socialismu, žádná církev zdola, zleva nebo zprava. To vše by v různých „ismech“ a směrech univerzální církev nekatolicky ohraničovalo, diferencovalo, separovalo a… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Ježíš - učitel a vzor křesťanské modlitby
V dobách krize bylo potřeba utíkat se do útočišť a ospravedlňovat osobní modlitbu skutečností, že i Ježíš se modlil; bylo tedy namístě, aby i křesťan mohl dělat totéž co on, modlit se o samotě, jako jednotlivec. V době znovudocenění modlitby a jejího prohloubení je Ježíš opět podstatným opěrným bodem pro všechny otázky kolem modlitby: jak, kde, proč, kdy se máme modlit. On je zároveň vzorem i učitelem modlitby. Vzorem a učitelem, ale nejprve vzorem a pak učitelem. Jeho zkušenost předchází, provází a dodává vážnosti jeho učení. Svou božskou pedagogikou podnítil touhu apoštolů, když v nich… | Přečíst celý článek3. 6. 2002
Ježíš a naimská vdova
Ježíš nepotřebuje naše vysvětlování. Při pohledu na bolest naimské vdovy se rozplakal a totéž udělal, když viděl bolest Lazarových sester. Po pláči udělal také něco jiného. Řekl: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo ve mne věří, i kdyby umřel, bude živ" (srov. Jan 11,25). Také my po pláči nebo v pláči můžeme říct něco o bolesti. A co? Není pravda, že člověk trpí, a Bůh nikoli, že Bůh jenom přihlíží. Také Bůh trpí. Tak nezvyklý výrok jsme si nevymysleli teď, abychom měli co odpovědět dnešnímu člověku. Je napsán palcovými písmeny v Bibli, od začátku až do konce. "Syny jsem vychoval, pečoval o ně,… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
