V každém člověku může vyklíčit dobré semeno Božího života
Mám jednu jistotu: Bůh je přítomen v životě každé osoby. I když je něčí život katastrofou, i když je jakkoliv rozbitý, Bůh je v jeho životě. Můžeme a musíme ho hledat v každém lidském životě. I když je život člověka polem plným bodláčí a plevele, vždy je v něm i prostor, na němž může vyklíčit dobré semeno Božího života. Je třeba důvěřovat Bohu.
Boží Slovo a Boží působení má v sobě totiž potenciál, který nemůžeme předvídat. Evangelium mluví o semeni, které po zasetí vyklíčí a roste samo od sebe, i když rolník spí. Křesťané musí akceptovat tuto nezadržitelnou svobodu slova, které je účinné svým způsobem a velmi odlišnými formami, které často unikají našim předpovědím a rozbíjejí naše schémata.
Chce to čas, trpělivost, vytrvalost a péči
Při setí platí, že rostliny nevyklíčí hned: chce to čas a trpělivost, aby nakonec zajistily hojnou úrodu. Pod zemí dochází k obrovskému rozvoji, který je však neviditelný, je třeba trpělivosti a mezitím neustále půdu ošetřovat, zalévat a udržovat, přestože se na povrchu zdánlivě nic neděje.
Takové je i Boží království. Bůh do nás vkládá semena svého Slova a milosti, semena dobrá a hojná, a pak, aniž by nás přestal doprovázet, trpělivě čeká. Bůh se o nás nadále stará s důvěrou Otce, ale dává nám čas, aby se semínka otevřela, rostla a rozvíjela se, dokud nepřinesou dobré ovoce v našich životech. Bůh chce, aby se na jeho poli nic neztratilo, aby vše dosáhlo plné zralosti; chce, abychom všichni mohli růst jako obilné klasy. A nejen to.
I my jsme pozváni ke spolupráci s Bohem
Zároveň nás Hospodin rozesílá, abychom s důvěrou rozsévali evangelium, tam, kde se nacházíme. A pak už jen máme čekat, až zaseté semeno poroste a přinese plody v nás i v druhých, aniž bychom se nechali odradit a nepřestali se navzájem podporovat a pomáhat si i tam, kde se nám navzdory našemu úsilí nezdá, že vidíme okamžité výsledky. Ve skutečnosti často i mezi námi, navzdory vnějšímu zdání, zázrak již probíhá a v pravý čas přinese hojné ovoce!
Můžeme se tedy sami sebe ptát:
Dovolím Božímu životu a Božímu Slovu, aby se ve mně rozsévalo?
Zasévám s důvěrou Boží slovo také do prostředí, ve kterém žiji?
Jsem trpělivý v čekání, nebo se nechávám odradit, protože nevidím výsledky okamžitě?
A jsem schopen vše klidně svěřit Bohu, a přitom se ze všech sil snažím hlásat evangelium?
