Kapitoly
27. 10. 2010
30. 4. 2002
Dokonalá radost
Kdo mohl lépe než František znát ono štěstí, jež všechna ostatní štěstí převyšuje, štěstí milovat Boha a cítit se jím milován? A kolikrát učil tomuto štěstí své bratry! Je ale nezbytné odtrhnout se od země, utéct světu a sobě samému, utéct vzhůru; kdo bude mít odvahu k tomuto úniku duše, k tomu, aby se vrhl do tak hazardního dobrodružství? Když se František vrátil z Říma, zatoužil pohovořit si o tom všem s bratrem Lvem, který mu byl důvěrníkem, sekretářem a také zpovědníkem, aby aspoň on pochopil, že to není žádná zábava, jak si mnozí smrtelníci představují, najít napřed úzkou cestu a… | Přečíst celý článek16. 7. 2009
Dokonalost shůry
„To byla ale nádhera,“ vydechla jsem ještě celá uchvácená. Byly jsme s kamarádkou na koncertě známé operní pěvkyně a dosud jsme se nemohly vzpamatovat z tak silného zážitku. „Na to ani snad nejsou slova, jaká to byla krása,“ doplnila mé chabé zhodnocení kamarádka. „Měla jsem dojem, že jsem zažila kousek nebe,“ pokusila jsem se zformovat své pocity do slov, „chce se mi plakat a smát se a lítat a udělat něco skvělého, dobrého, co by taky někoho potěšilo. Jako bych byla tím, co jsem slyšela, uvnitř nějak lepší.“ „Co myslíš, byl v tom Bůh?“ položila otázku po chvíli uvažování moje kamarádka.… | Přečíst celý článek2. 12. 2005
Doteky Vánoc
Vánoční zázrak O Vánocích roku 1944 se v opuštěném domě v polském Krakově ukrývaly tři varšavské rodiny. Žily tu v jediném pokoji už od října. Dobří lidé jim přinesli slámu, několik hrníčků a misek. Každá rodina si vede svou vlastní kuchyni. Jedněm to jde, druzí jsou trochu leví. Každopádně jsou všichni hladoví. Hledí na sebe dost nevraživě. Všechno je rozděluje: věk, prostředí, z něhož pocházejí, vzdělání. Spojuje je pouze jedno: jsou na útěku… Do onoho krakovského domu se dostaly tři rodiny. Musejí zde zůstat, musejí nějak přečkat válečné období. Jak dlouho ještě? Vždyť se to už… | Přečíst celý článek15. 5. 2002
Dotyk
Bůh nás stvořil se statisíci mikroskopickými nervovými zakončeními v kůži, jež mají vnímat láskyplný dotyk a mít z něho užitek. Něžný dotyk nám říká, že o nás někdo pečuje. Dokáže utišit obavy, konejšit bolest, přinášet útěchu nebo poskytovat emocionální jistotu. I u dospělých je dotek nadále prvořadým prostředkem komunikace s těmi, které milujeme, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Naše potřeba laskavého dotyku je normální a zdravá a nikdy z ní nevyrosteme. Ale pokud je tělesný kontakt tak cenný a příjemný, proč manželské páry nabádat, aby jej více praktikovaly? Odpověď se skrývá v naší… | Přečíst celý článek24. 5. 2011
Drahé kameny
Jeruzalém. Modlila jsem se u Svatého hrobu – konečně bylo ticho! Tedy relativně vůči běžnému „poutnickému provozu“. Pak jsem šla ke Golgotě, do pravoslavné části baziliky, před oltář postavený nad kamenem, na němž byl Kristův kříž. Někteří poutníci se dívali na „to místo, kde se to stalo“ zpovzdálí, jiní se přiblížili, zapózovali a nechali se vyfotit, další se zařadili do dlouhé fronty pro ty, kteří se chtěli poklonit, uctít svaté místo a velebit Boha. Moji pozornost upoutala asi sedmdesátiletá… | Přečíst celý článek16. 7. 2009
Drž jazyk
„Maminko, maminko, koukej, co ti neseme!“ vykřikovaly děti a hrnuly se do předsíně. Vracely se z dlouhé procházky, na kterou se s tátou vypravily hned po ránu. Byl krásný jarní den, jeden z prvních teplých a slunečných dnů po chmurné zimě. Vzduch svěže voněl, ptáci si mohli ztrhat plíce, jak zpívali, a zelenat se začínalo úplně všechno, snad i staré březové koště, co zůstalo přes celou zimu opřené na dvoře. Já jsem s nimi nešla. Sluníčko mi totiž posvítilo na skoro už neprůhledná okna, na cáry pavučin nahoře v záclonách a prach všude po bytě. Zachvátila mne uklízecí horečka. Nejprve jsem… | Přečíst celý článek31. 3. 2011
Dřevěná mísa
Stařec se odstěhoval k synovi, snaše a šestiletému vnukovi. Ruce se mu již třásly, zrak se mu kalil a kroky slábly. Rodina se scházela k jídlu u jednoho stolu, ale starcovy třesoucí se ruce a nejistý zrak společné stolování ztěžovaly. Hrách mu padal ze lžíce, a když se snažil uchopit sklenici s mlékem, často skončilo rozlité na ubruse. Syna a jeho ženu už celá záležitost unavovala. Syn tedy řekl: „Musíme s dědečkem něco udělat. Už toho bylo dost! Rozlévá mléko, je hlučný a jídlo mu padá na podlahu.“ A tak se manželé rozhodli postavit do rohu jídelny malý stolek,… | Přečíst celý článek31. 3. 2011
Dřevorubec
Do továrny na dřevo přišel muž žádat o práci. Nabídli mu dobrý plat a lepší podmínky než jinde. Umínil si tedy, že vyrobí kvalitní papír. Prvního dne se přihlásil u mistra. Ten mu dal sekeru a přidělil mu kus lesa. Šťastný muž se vydal do lesa kácet stromy. Během jediného dne jich pokácel osmnáct. „Blahopřeji,“ řekl mu mistr. „Jen pokračuj.“ Povzbuzen jeho slovy se dřevorubec rozhodl následujícího dne svou práci ještě vylepšit. Uložil se k spánku velmi brzo. Ráno se probudil dříve než ostatní a vydal se do lesa. Přes veškeré úsilí se mu však nepodařilo pokácet… | Přečíst celý článek11. 4. 2012
Duch svatý – vzdálený a nepochopitelný?
Mnozí lidé nevědí, co si s Duchem svatým počít Kdo je to vlastně – Duch svatý? A jak se nás jeho existence týká? Copak nestačí, když jako křesťané věříme v Boha a v jeho Syna Ježíše Krista? Občas dostávám podobné otázky. Mnozí lidé zjevně skutečně nevědí, co si s Duchem svatým počít. Ani já to nedokážu pořádně vysvětlit. Proto bych se rád držel autorů evangelií a Skutků apoštolů. Ti nic nevysvětlují, ale jednoduše vyprávějí příběhy. Co se to vlastně tehdy o Letnicích přihodilo, když apoštolové udělali svou první zkušenost s Duchem svatým? Dokázat vidět… | Přečíst celý článek5. 11. 2007
Důsledky přesycení
Záplava zboží a silných zážitků, tak jak nám je nabízí současná civilizace, nás připravuje o přirozenou schopnost žasnout a nadchnout se. Zkušenost blahobytu nám nejen nedokáže zajistit štěstí, ale navíc ještě snadno vyvolává pocit přesycenosti, což má za následek psychické nechutenství a únavu. Často nás nudí naše práce, studium, rodina, média, umění i náboženství. Ve snaze prožít určité vnitřní oživení a probudit v sobě chuť na dobro hledáme stále silnější a rafinovanější prožitky. Jenže i ty nás po nějaké době začínají unavovat. Jakkoli nám "konzumní… | Přečíst celý článek26. 8. 2002
Duševní nemoc
Ve dvacátém století bylo pro ideologické rozdíly zabito a na bojištích geopolitického manévrování zlikvidováno více lidí než v kterémkoli jiném století v dějinách, a podle určitých výpočtů jich bylo více než v předchozích devatenácti stoletích dohromady. Na Nietzschově výroku o celosvětovém šílenství je ironické to, že jak již bylo uvedeno, Nietzsche s téměř symbolickou silou a v rámci sebenaplňujícího proroctví sám učinil první krok a duševně onemocněl. Zemřel r. 1900, přičemž udeřil v podstatě na stejnou strunu jako verše z Wordsworthovy básně "Rozhodnost a nezávislost": „My básníci… | Přečíst celý článek18. 11. 2006
Důvěřuj sám sobě
Někdy s námi život pořádně zatočí. Ať už je to třeba smrt někoho blízkého, vážná nemoc nebo zranění, ztráta domova nebo zaměstnání nebo vážného vztahu. Prohry a ztráty přicházejí ke každému z nás. V takovém období možná začínáme pochybovat o svých vlastních schopnostech nebo úsudku. Naše sebedůvěra a sebeúcta hluboko klesá. Cítíme se ztraceni, zmateni, úplně prázdní. Nabízíme Ti několik povzbuzení, jednoduchých kroků. Všechno, co potřebuješ, aby ses mohl uzdravit, už máš. Musíš se jen znovu propracovat k tomu dobrému, co je v tobě a okolo tebe. Přijmi znovu život a radost. Důvěřuj sám sobě a… | Přečíst celý článek29. 8. 2011
Důvod k životu
Někdo mi vytrvale klepal na dveře. Když jsem je otevřela, spatřila jsem unavenou, vychrtlou ženu s rozcuchanými vlasy. Šaty na ní visely a ona se vzdorovitě mračila. Mohlo jí být tak něco přes dvacet. Vedle ní stála žena, kterou jsem stěží poznala. Byla to stará přítelkyně Mitty, kterou jsem neviděla šestnáct let. Usadily se na pohovce v našem obývacím pokoji a Mitty mi řekla, že teď bydlí ve městě asi pětašedesát kilometrů od nás. Nějak mě našla. Řekla mi, že žena, která přišla s ní, je její mladší sestra Mona. Ta vedle ní pasivně seděla a hleděla do země. Prý se před několika dny… | Přečíst celý článek10. 2. 2004
Dva lotři těchto dnů,
"Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí," prorokuje Izaiáš o Ježíši, který stejný postoj k hříšníkům očekává i od nás. Na co se tu naráží? V době Izaiášově chodili babylónští poslové od města k městu a na náměstích vyhlašovali dekrety o rozsudcích smrti. Jestliže se v žádném městě nenašel nikdo, kdo by se postavil na obranu odsouzeného, zlomil posel rákosovou třtinu a sfoukl plamen lampy, kterou měl u sebe, aby potvrdil, že rozsudek smrti nabyl právní moci. Ježíš nalomenou třtinu nedolomí, nepřichází odsoudit, ale zachránit. Přichází, aby přinesl celému lidstvu spásu a vyvedl… | Přečíst celý článek10. 12. 2011
Dva roky v nemocnici
Moje tělo je v cárech Ze tmy kómatu jsem se vynořil o tři dny později. Probuzení ve světlém pokoji. Kde to jsem? Nemohu se hýbat. Mé tělo je zcela ochromené. Nějaký obličej blizoučko mého. Usmívá se. Po několika vteřinách ho rozpoznávám. Je to sociální pracovnice. Něžně se na mě dívá. Nemohu se na ni zlobit, že mě nechala v ohnisku vichřice. Dodržela slovo. Říká: „Jsi v nemocnici, neboj se, už nebudeš mít strach.“ Tato věta se do mě vryla, jako by šlo o nějakou hádanku. Který člověk může slíbit: „Už nebudeš mít strach“? Strach je jako vývrtka.… | Přečíst celý článek30. 5. 2003
Dva v jednom
Krátce poté, co jsem se nadobro rozloučil se školou, jsem šel s přáteli do Covent Garden na Aidu. Její hudba mi nebyla neznámá, ale celkový dojem z představení daleko předčil veškeré mé očekávání. Když po skončení slavnostního pochodu spadla opona, byl jsem doslova unesen. Vůbec se mi nechtělo jít s ostatními do baru a diskutovat o silných a slabých stránkách inscenace. Toužil jsem se vrátit do samoty svého pokoje a vychutnat si to, čeho se mi právě dostalo. Prostřednictvím skladatelovy hudby jsem zakusil něco z Boží krásy, slávy a vznešenosti a nechtěl jsem tento zážitek rozmělnit… | Přečíst celý článek6. 10. 2011
Dva zvláštní vztahy
Dva vztahy zasluhují v rodině zvláštní pozornosti: Vztah mezi otcem a dcerou a vztah mezi matkou a synem. Proč jsou tyto konkrétní vztahy tak důležité? Dcera si podle svého vztahu s otcem vytváří názor na muže a na to, jak by k nim měla přistupovat. A syn si podle svého vztahu s matkou vytváří názor na to, jaké jsou ženy a jak by s nimi měl jednat. Přítup otce k dceři buduje její pohled na muže Vztah dcery a otce je pro dceru klíčový. Otec je totiž představitelem mužů obecně. Pokud je laskavý a milující a pokud o dceru projevuje zájem, dcera bude mít o sobě vysoké mínění. Bude mít pocit,… | Přečíst celý článek10. 2. 2004
Dvě mouchy jednou radnou
Na minulou úvahu o malém rváči zareagovala milým dopisem čtenářka, aby se se mnou podělila o hezkou osobní zkušenost. Vyvolala jí ji v paměti poznámka o slunci, které není radno nechat zapadnout nad svým hněvem. Před mnoha roky, krátce před odchodem do důchodu se v práci nepohodla se svou velice konfliktní kolegyní. Prostě jí už došla trpělivost a když jí něco vysvětlovala, nebyla zrovna nejlaskavější a navíc začala zvyšovat hlas. Kolegyni to zaskočilo, nebyla na to zvyklá. Sama byla velmi konfliktní, ale od druhých to nečekala - a málem se rozplakala, i když do té chvíle byla vždycky… | Přečíst celý článek18. 9. 2002
Dvě perspektivy vlasti
Když rozjímám o osudu své země, jež je do mne nějak tajemně vrostlá a jež se ke mně vrací v těžkých a vyčerpávajících snech, vídávám ji celou, v jejím smutku a radosti, v její velikosti i ponížení - a nemohu odečíst nebo odmyslit její svatováclavský rozměr. Tak pevně vestavila ruka Prozřetelnosti svatého Knížete do stavby našich dějin a naší přítomnosti. Dějiny, přítomnost a minulost naší země a našeho lidu jsou stavěny a dodnes dostavovány ve dvojí perspektivě První perspektiva vychází i zeměpisně z lůna české země. Vychází a vyrůstá odtud se rodí její řeky a potoky, žitné lány a modravé… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
