Způsoby vytváření vztahů a jejich narušování

Význam konfliktů a poruch ve vztazích

z knihy Schopnost vytvářet vztahy a její poruchy , vydal(o): Pastorační středisko, Diakonie

III. Způsoby vytváření vztahů a jejich narušování

Jmenuji pět centrálních přání ve vztazích, které lidé na základě otevřených konfliktů a chybného vývoje v prvých letech života přenášejí na své partnery ve vztahu a které jsou zároveň rušivým momentem tohoto vztahu.

Partner jako zrcadlo

Osobnost toužící po zrcadlení hledá stále u jiných obdivné reakce, aby tak vlastní vyhladovělou osobnost nasytila. Takoví lidé měli v době vztahu ve dvou nedostatek postačujícího uspokojování svých potřeb. Málo se vyhovovalo jejich narcistickým potřebám po vyniknutí a obdivu a proto se nemohla vyvinout zdravá osobnost. To tragické vězí v tom, že osobnost hladovějící po vyniknutí se nikdy nenasytí reakcemi opravdového přátelství. Takoví lidé jsou jako sud beze dna a stále hledají nové partnery pro své vztahy. Toto hledání se často spojí s náhlým rozkvětem dosavadních vztahů. Můžeme tomu rozumět tak jako sebeochraně, aby se zabránilo dalšímu vyprazdňování a zklamání vyhladovělé osobnosti.

Partner jako ideál

Osobnost, která je vyhladovělá po ideálech, hledá jiné lidi, aby je mohla obdivovat pro jejich domnělou velikost, jejich moc, jejich vážnost, jejich inteligenci, nebo jiné schopnosti. I zde pro nevyhnutelné zklamání těchto přání, pokračuje hledání nových idealizovaných partnerů v naději, že teď bude moci být ta vnitřní prázdnota vyplněna. Idealizování se však též může zvrátit ve znehodnocování. Toto znehodnocování má svůj původ ve zklamání nad tím, že ten druhý ve své skutečné osobnosti ta převeliká přání po vysněné účasti na velikosti a moci nemohl splnit.

Partner jako obraz vlastního já

Mnohé osobnosti nemohou partnery ve vztahu prožívat vůbec jako někoho jiného, nýbrž prožívají ho jako obraz vlastního já. Proto nesmí mít ten druhý ani žádný vlastní život, což by znamenalo, že by vyznačoval hranice a říkal NE. On musí spíše dokonale odpovídat jejich vlastním hodnotám a životním představám, a tak vlastní osobnost utvrzovat. Takoví lidé vstupují často do vztahů s blíženci, aby tak vyrovnali vlastní nedostatky identifikací s tím druhým. V takových vztazích nemůže být ten druhý prožíván jako obohacení, protože pro dotyčného nemá nic, co by přesahovalo jeho vlastní život. Proto se takové vztahy rychle vyčerpají a stávají se prázdnými.

Partner jako náhrada za soužití

Osoba hladovějící po splynutí nechá jiné lidi k sobě přiblížit natolik, že s nimi může splynout. Tím bývá vlastní nedostatek, často neschopnost snášet konkurenci a rivalitu, vyrovnán. V tomto splynutí bývá předchozí stav: jednota ve dvou, znovu utvořen. Příslušný jedinec se cítí tímto způsobem chráněn před nepříjemnými pocity jako rivalita, závist, konkurence, vyloučenost. Nemusí autonomii a stav odloučenosti snášet, nýbrž obchází s tím spojené city sjednocením se se svým partnerem ve své obraznosti. Při tom zde nejde o prožitky doslovného splynutí, které jsou obohacující a tvůrčí, nýbrž o základní strukturu takového vztahu.

Partner jako nebezpečí

Osobnost vyhýbající se všemu styku koná přesně opak toho, co dělá ten, kdo touží po splynutí. Tito lidé se vyhýbají styku s ostatními, izolují se, aby se vyhnuli určitým nebezpečím např. možnosti být opuštěn, anebo setkání s bolestí. Takové schizoidní osoby se vzdalují vztahů, brání se jim, ačkoliv mají velkou touhu po jejich navazování. Takovým distancováním se je zažehnáno nebezpečí zklamání, které je na začátku života přimělo k vnitřnímu ústupu od osob, s kterými byli ve vztahu.

IV. Význam konfliktů a poruch ve vztazích

Vztahy zanikají, když se na současného partnera přenášejí příliš velké nevyřešené konflikty a nevyjasněná přání z dětských let. Protože ale každé zespolečenštění je konfliktní, není též ani žádný vztah bez poruch. Poruchy a konflikty ve vztazích nejsou tedy něčím, co by nemělo být, nýbrž vždy též šancí k růstu a vlastnímu uvědomování. První krok k překonání případné poruchy je proveden již tehdy, když jednotliví partneři ve vztahu ty své těžkosti, které mají mezi sebou navzájem, nepřisuzují jen tomu druhému, nýbrž svůj úsudek vezmou zpět a jsou ochotni k hlubší sebereflexi a sebeposouzení. Jistě, že se to často neobejde bez odborné a terapeutické pomoci. Když se oba partneři mohou dohodnout na tom, že v jejich vztahu na sebe prudce narážejí nevyřešené konflikty z jejich vlastního dětství, je tu šance, že se uvolní prostor, aby se na těchto poruchách mohlo individuálně pracovat a aby byly tímto způsobem překonány. K tomu, aby se našlo východisko z toho začarovaného kruhu vzájemných výčitek, pomůže často i odborná pomoc pro vztahy. Sebereflexe, odborná pomoc a ochota chtít získat přehled o vlastní dynamice, mohou posloužit k získání schopností, které vztahy umožňují a pomáhají k jejich lepšímu vytváření.