Schopnosti, které vztahy umožňují

Překonat zklamání, snášet dvojznačnost, promiň..., umět být sám se sebou

z knihy Schopnost vytvářet vztahy a její poruchy , vydal(o): Pastorační středisko, Diakonie

V. Schopnosti, které vztahy umožňují

Jmenuji čtyři schopnosti, které právě na této zmíněné cestě mohou být získány tak, aby ty uspokojující vztahy byly přijaty a aby trvaly.

Překonat zklamání

Na základě přemíry vlastních přání, tužeb a žádostivosti, je člověk přímo předurčen k tomu, že se časem musí vypořádat se zklamáními. Realita lidského života není nikdy tak uspořádána, aby mohla být uspokojena všechna přání a všechny jeho potřeby. Především pak, ten druhý, je vždy tím člověkem, který je příčinou zklamání. A jen ten, kdo je ochoten to zklamání druhým akceptovat, mu nemusí ubírat na hodnotě, anebo ho odmítat. Aby se toto vyrovnání podařilo, je zapotřebí ještě dalších lidí, s nimiž je možno hovořit a kteří pomohou k tomu vyrovnat se s těmi nesplněnými přáními a očekáváním. Ten, kdo se nedokáže smířit se zklamáním, ten musí z vnitřní nutnosti vztah ukončit, aby mohl žít dál v iluzi, že někdo jiný bude moci jeho přání splnit a jeho prázdnotu vyplnit.

Snášet dvojznačnost

Velmi těsně s vypořádáním se ze zklamání souvisí i schopnost snášet dvojznačnost. Partner ve vztahu není nikdy jen dobrý, anebo jen zlý. Jen ten, kdo sám v sobě toto rozdělení překonal a jedná sám se sebou ohleduplně, takže může žít jako dobrý a zlý, jako milující a nenávidějící, jako soucitný a nevraživý, jen ten může být ochotný snášet tuto polaritu i u druhého, aniž by ji popíral. Kdo není ochoten tuto dvojznačnost snášet, je v nebezpečí, že buď toho druhého bude idealizovat, nebo že ho zbaví jeho hodnoty.

"Promiň, že nemohu být tvým Bohem!"

Mnohé vztahy existují za předpokladu, že oba partneři se ve svých základních životních problémech oboustranně navzájem osvobozují. Když ten druhý se tímto způsobem stane vykupitelem, zachráncem a dokonce bohem, nemá již žádnou šanci být člověkem. Proto jsou často vztahy zdravým způsobem odlehčeny, jestliže si partneři mohou říci toto: "Promiň, že nemohu být tvým bohem!" Úplné zahrnutí toho druhého neskutečným očekáváním na uzdravení, vede znovu jen ke zklamání, místo toho, aby realistickou a střízlivou prací byly hranice toho druhého akceptovány a tak uznána i jeho jedinečnost. Nebýt pro druhého bohem znamená též poskytnout mu šanci, aby na konfliktech a problémech, které jsou na některém vztahu patrné, mohl růst a zrát.

Umět být sám se sebou

Snad je tato schopnost být sám se sebou tím nejdůležitějším předpokladem, abychom mohli vztahy prožívat. Vztahy do kterých se vstupuje z neschopnosti být a vystačit si sám se sebou, ty zklamou, protože mohou přinést jen v nepatrné míře vytoužené vykoupení. Skutečnost, že my lidé po biologickém a psychickém oddělení se od mateřského životního základu, jsme v tomto světě sami a musíme se vyrovnat s rozdělením a odloučeností, patří asi k těm základním skutečnostem našeho života, které jsou nejvíce nepříjemné. Čím více je ale člověk ochoten, aby žil tímto způsobem jako individuum, tím více se může stát pro ty ostatní obohacením a doplněním. Vztah je potom radostnější a přináší více uspokojení, když nemusí plnit úlohu utišování vlastní individuality, která je též vždy pramenem strachu a ohrožení. Čím je vztah intenzivnější, tím více potřebuje partnery, kteří to být sám dokáží prožívat a snášet. Je to jistě velké umění života ve vztahu, dokázat vytvořit dynamiku toho být sám a být oddělen a přivést ji do dynamické rovnováhy.

Článek je se svolením převzat z DIAKONIE, mezinárodního časopisu pro praxi církve z ledna 1994.