Velikonoční svatý týden - cesta s Kristem

Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života. (Jan 8,12)

z knihy Velikonoce - soubor různých textů

Kdo mě následuje, nebude chodit
v temnotě, ale bude mít světlo života.
(Jan 8,12)

Velikonoce nejsou svátkem jako ty ostatní: je to "svátek svátků", "slavnost slavností". (KKC 1169). Slavením velikonočního tajemství se křesťané spojují v důvěrném společenství s Kristem a vydávají se s ním cestou kříže ke vzkříšení a k životu s Bohem.

KVĚTNÁ NEDĚLE

Oslava Svatého týdne začíná na Květnou neděli průvodem, který symbolicky naznačuje, že následujeme Pána na jeho cestě utrpení a účastníme se jeho kříže, abychom dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě. Tuto myšlenku vyzdvihuje zvláště žehnací modlitba nad ratolestmi: "… požehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem."

Květná neděle spojuje Kristův královský triumf a oslavu jeho utrpení vjedno. Obojí je ve velikonočním tajemství vzájemně propojeno…

ZELENÝ ČTVRTEK

Tématem večerní liturgie jsou dvě události: Ježíšova večeře, při níž ustanovuje tajemství eucharistie a myje apoštolům nohy; Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí...

Kristus nás posiluje svým tělem a svou láskou. V této síle se pak můžeme vydávat na cestu do zaslíbené země. Na cestu, která vede i přes poušť utrpení a smrti, ale též skrze bránu vzkříšení. Cílem této cesty je "země", ze které nebudeme vyhnáni, totiž "nové nebe a nová země" nebeského království.

VELKÝ PÁTEK

Podle prastaré tradice se dnes neslaví eucharistická oběť, ale obřady na památku utrpení Páně. Ty mají tří části: Bohoslužbu slova (ve které se čtou pašije) zakončenou přímluvami za celý svět; uctívání kříže; přijímání.

Velký pátek je postním dnem - postem od masa a újmy v jídle.

- Tento den je připomínkou dne smrti Ježíše Krista, kdy se konal proces odsouzení, jeho poprava i pohřeb
- v Bibli se události popisují ve všech čtyřech evangeliích.
- Tento den se tato část evangelií čte v tzv. pašiích. (Z toho pak vznikly tzv. pašijové hry, při nichž se tyto události nečetly ale hrály)
- Velký pátek je vzpomínkou na ukřižování, a proto je prožíván jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání
- Podle evangelií odpoledne ve tři hodiny zemřel Ježíš na kříži. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě - není to běžná mše, otvírá se smysl utrpení a smrti Krista při čtení Bible, připomíná se pokleknutím před křížem, přednáší se modlitby za velké bolesti celého světa (rozdělení, války, špatné vztahy, nejednota křesťanů, ...)
- na Velký pátek je výzdoba kostela chudá, žádné květiny, žádné svíce na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí
- v mnohých kostelech se koná tento den ještě pobožnost křížové cesty
- Bible vypráví, že v momentě Ježíšovy smrti se roztrhla opona, která v jeruzalémském chrámě dělila velesvatyni od ostatních prostor. Tím Písmo naznačuje, že Ježíšovou smrtí se otevřela cesta k největšímu pokladu - k samotnému Bohu. Lidová tradice toto poněkud opravila a vypráví o otevírání pokladů ve skalách

Proklet je každý, kdo visí na dřevě (srov. Gal 3,13). Ježíšův spásný čin spočívá v tom, že všechen následek hříchu dopadl na něj, místo na nás. Vzal naše prokletí na sebe. Na kříži protrpěl to, co způsobuje hřích - ztrátu Boha. Toto největší utrpení vytrpěl až do dna. “Bože můj, Bože můj” - zvolal na kříži - “proč jsi mě opustil?” (Mt 27,6).

BÍLÁ SOBOTA

Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se dnes zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření.

Bílá sobota je příležitostí prožít u Kristova hrobu skutečnost smrti, beznaděje a prázdnoty. Tedy všeho toho, v čem bychom byli díky hříchu uvězněni, nebýt Ježíšova vítězství, slaveného o velikonoční noci.

Dle starodávného zvyku, vycházejícího ze židovského (resp. orientálního) počítání času, začíná nový den již po západu slunce (předešlého dne). Oslava význačných svátků a událostí tak začínala již v předvečer příslušného svátku - tzv. vigilie. Oslava vzkříšení tak tedy začíná (dle našeho počítání) večer na Bílou sobotu, anebo v noci. (Stejně jako například o Vánocích, kdy je hlavním svátkem 25.12., se slaví "Štědrý večer" již večer 24.12)

VELIKONOČNÍ NOC (vigilie)

Velikonoční vigilie je oslavou svaté noci, kdy Pán vstal z mrtvých, kdy rozlomil pouta smrti a jako vítěz vystoupil z hrobu, aby i nám otevřel cestu k životu.

Oslava Veliké noci vyjadřuje mnohými symboly a texty tento velikonoční "přechod" (pesach) ze zajetí utrpení a smrti do života svobody a plnosti.

O celém velikonočním tajemství, vsazeném do plánu spásy, vypráví velkou lyrickou básní velikonoční chvalozpěv Exsultet. V mistrné zkratce vidí vzkříšení v souvislosti se Starým zákonem i se životem současného křesťana.

Velikonoční chvalozpěv - Exsultet:

Zajásejte již, zástupy andělů v nebi!
Zaskvějte se v slávě, božská tajemství!
K vítězství tak mocného Krále zazni polnice a zvěstuj spásu!
Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září a tonoucí v jasu věčného Krále,
pohleď, jak na celém světě rychle zmizely temnoty!
Raduj se i ty, matko Církvi, zkrášlená leskem tak jasného světla!
A v mohutném zpěvu lidu ať tento svatý dům Boží zní ozvěnou té radosti!

Vzhůru srdce. Máme je u Pána.
Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci. Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé, abychom neviditelného Boha,
všemohoucího Otce i jeho jednorozeného Syna,
našeho Pána Ježíše Krista oslavovali radostným zpěvem
a celou vroucností srdce i ducha.
Neboť Kristus za nás splatil věčnému Otci dluh Adamův
a svou krví z lásky prolitou zrušil dlužní úpis dávného hříchu.

Dnes je slavnost veliké noci, kdy se zabíjí onen pravý Beránek,
jehož krev posvěcuje veřeje věřících.
To je ta noc, ve které jsi, Bože, naše praotce, Izraelovy děti, kdysi vyvedl z Egypta;
Rudým mořem jsi je pak převedl suchou nohou.

To je tedy ta noc, kdy jas oslnivého sloupu zahnal temnotu hříchu.
To je ta noc, která dnes na celém světě vzdaluje věřící v Krista
od nepravostí světa a od tmy hříchu, vrací k milosti, sdružuje ve svaté společenství.
To je ta noc, v níž Kristus pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu.

Nic by nám neprospělo, že jsme se narodili,
kdybychom nebyli vykoupeni.
Ó, jak obdivuhodně se sklání k nám tvá otcovská dobrota!
Jak nedocenitelný to projev tvé lásky:
Syna jsi vydal, abys vykoupil služebníka!
Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův, který Kristus zahladil svou smrtí.
Ó šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!
Ó vskutku blažená noc, ta jediná směla znát čas i hodinu, kdy Kristus vstal z říše zemřelých!

To je ta noc, o které bylo psáno: "Noc jako den se rozjasní"
a "Noc je mým světlem ve všech mých radostech".
A tak posvěcená tato noc zahání hříchy, smývá viny,
hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost;
zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a pokořuje zlé moci.

V této milostiplné noci, přijmi tedy, Otče svatý,
tento chvalozpěv jako večerní oběť, kterou ti přináší přesvatá církev,
když rukama svých služebníků slavně obětuje tuto svíci ze včelího vosku.

Již jsme slyšeli chvalozpěv na tuto svíci, kterou ke cti Boží rozsvítil planoucí oheň.
Ačkoli se její plamen dělí a rozdává světlo, přece ho neubývá.
Napájí se totiž tajícím voskem, který pro tuto vzácnou svíci připravila pilná včela.

Ó vpravdě blahodárná noc, která spojila zemi s nebem, člověka s Bohem.
Prosíme tě tedy, Bože, ať tato svíce, ke cti tvého jména posvěcená,
stále svítí neslábnoucím jasem, aby rozehnala temnotu této noci.
Přijmi ji jako líbeznou vůni a dej, aby zářila jako světla na nebi.
Plamen její ať spatří jitřní Vládce světla.
Onen totiž Vládce světla, který nezná západu.
Ten, který se vrátil z říše zemřelých a jasně zazářil lidskému rodu:
tvůj Syn, Ježíš Kristus, který s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.

Křestní obřady

Podstatným prvkem liturgie velikonoční noci je křestní slavnost. Tajemství křtu vyvěrá přímo z velikonoční události. Skrze něj máme účast na Kristově utrpení, smrti a vzkříšení. Proto se přednostně slaví a obnovuje právě o Velikonocích.

Křest v řečtině znamená ponořovat. Křest v Krista Ježíše znamená osobní, pevné spojení s Ježíšem. Je to navázání osobního pouta s Ježíšem a s církví, které pro člověka znamená záchranu, péči a vysvobození z neodvratné moci zla.

“Křtem jsme s ním byli pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus - byli vzkříšeni z mrtvých slavnou mocí svého Otce a vstoupili tak na cestu nového života” (srov. Řím 6,4).

VELIKONOČNÍ NEDĚLE

Kristus vstal z mrtvých za svítání “prvního dne v týdnu”, neboli “prvního dne po sobotě” (která byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému “lámání chleba” a tento den nazvali “dnem Páně”.
Každá neděle v roce je tedy “oslavou Velikonoc” - zpřítomněním Kristova vykupitelského činu, ze kterého můžeme čerpat posilu pro naši vlastní cestu zmrtvýchvstání.

VELIKONOČNÍ DOBA

Slavení Velikonoc pokračuje dalších padesát dní až do neděle Seslání Ducha svatého, jakožto jeden sváteční den, jako "velký den Páně".

Milost Velikonoc se neomezuje na jediný den. Jejich jasný paprsek nezapadá, ale vždycky je připraven osvítit toho, kdo po něm touží... Tento svátek nás provází těžkostmi, na něž ve světě narážíme; a Bůh nám nabízí radost ze spasení, která z tohoto svátku vyzařuje. (podle sv. Atanáše)

Nebojte se!
Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo,
z něhož by člověk mohl a musel mít strach.
Nebojte se toho, co jste sami vytvořili,
nebojte se ani všeho, co člověk vyrobil
a čím je den ode dne více ohrožován!
A konečně, nebojte se sami sebe!
Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl
apoštolům a ženám: "Nebojte se!".
Tato slova potřebujeme
na sklonku druhého tisíciletí možná více,
než kdy jindy.
(Jan Pavel II.)

Jít ve stopách Ježíšových je naším povoláním.
Je to jediná cesta, která vede skrze smrt k životu.
(Joachim kardinál Meisner)