Symboly Velikonoc s přihlédnutím k předkřesťanským civilizacím

z knihy Velikonoce - soubor různých textů

Velikonoce a jejich symbolika

Kristus zemřel krutou smrtí na kříži, který musel sám odnést na Golgotu. když však byl odvalen kámen kryjící jeho hrob, kříž - znak mučednictví se změnil v symbol vítězství, věčného života, radosti a vykoupení. Jde o nejdůležitější symbol křesťanství, který s věky nabýval nejrůznější podoby. Jedno však zůstalo - oslava Velikonoc jako svátků jara, naděje a života.

Symbol kříže

Podle legendy nalezla dřevo kříže, na kterém byl Kristus ukřižován, svatá Helena, matka císaře Konstantina Velikého, po svém obrácení na křesťanskou víru. Přiměl ji k tomu sen jejího syna, v němž spatřil na obloze kříž s nápisem In hoc signo vinces neboli Pod tímto znamením zvítězíš. Kristův kříž byl prý zhotoven ze čtyř druhů dřeva - cedrového, cypřišového, olivového a palmového, což mělo být symbolem čtyř světových stran.

První křesťané dobře věděli, že latinský název crux znamená nejen kříž, ale také šibenici, mučírnu, mučení, neštěstí a bídu. Trest ukřižování, který převzali Římané od "barbarských" Skythů a Asyřanů prostřednictvím Peršanů a Punů, patřil k trestům výjimečně krutým a ponižujícím. Na kříži končili ti, kteří si zasloužili pohrdání. Císař Nero dobře věděl, proč nechávat křesťany ukřižovat.

Symbol kříže však nevznikl s křesťanstvím, je mnohem starší. Znali ho již staří Egypťané, Číňané či Kréťané (ve zříceninách v Knossu byl objeven mramorový kříž z 15. století př. Kr.) a jeho význam byl v různých kulturách i náboženstvích univerzální. Byl spojen s problémem orientace v kosmu, v prostoru mezi nebem a zemí a chápán jako propojení božského (vertikální rameno) a lidského (horizontální rameno) světa. Ve starém Egyptě se kříž stal symbolem věčnosti, který byl kladen na čela zemřelých faraonů. Ale Kristova muka na kříži dala starému symbolu nový význam, protože pozemská smrt Syna božího spojila pevným poutem člověka s nebesy.

Kříž má řadu forem. Ve tvaru T symbolizoval u Izraelitů příchod Mesiáše a byl považován za ochranný talisman, stejný kříž s horním úchytem označoval v Egyptě slunce nebo klíč k božským znalostem. Kříž svatého Ondřeje ve tvaru X nacházíme na starověkých mincích a náhrobních stélách. Řecký rovnoramenný kříž znaly již asyrská, fénická, egyptská, perská a etruská kultura, pro které symbolizoval věčnost, minulý život a plodnost. Klasický křesťanský kříž s delší spodní částí, která se zakopávala do země, se nazývá latinský.

Beránek Boží

Když spatřil Jan Křtitel Krista, zvolal: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa." Beránek Boží neboli Agnus Dei je počátkem modlitby při mši, ale symbol beránka byl velmi rozšířený již dříve v celé středomořské civilizaci, ovládané po tisíciletí pastevci. Beránek zosobňuje triumf obnovy života a jeho vítězství nad smrtí. V hebrejské tradici symbolizovaly ovce či jehně Izraelitu jako člena "božího stáda". I židovský Bůh Jahve byl pastýřem, který bral jehňata do náručí. Pro židy, křesťany a dokonce i muslimy bylo důležité vykoupení z hříchů, jen tak bylo možné dosáhnout odpuštění a spásy - a právě v této roli vystupuje Kristus, který zastupuje člověka. Biblický symbol beránka má ještě jeden rozměr, jímž jsou boj se zlem, božská síla a moc.

Vajíčko

Dalším ze symbolů Velikonoc je vajíčko, což má také dávnou tradici. Zvyk konzumovat ho v době svátků jara k nám přišel z Německa a zdá se, že souvisí s velkým postem, při němž se nesměla jíst ani vejce, a lidé proto nedočkavě čekali, až postní doba skončí. Ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček neboli zhotovování kraslic doprovázený řadou obřadů a pověr.

Od nepaměti symbolizovalo vejce zárodečný chaos, ze kterého vznikl svět, ale také životní sílu, narození a zmrtvýchvstání, nesmrtelnost, návrat jara a díky skořápce i pocit bezpečí. Z vajíčka Lédy oplodněné Diem v podobně labutě se přece narodila krásná Helena, příčina trojské války. V antických hrobech byly nalezeny figurky boha Dionýsa s vajíčkem v dlani, což byl symbol návratu k životu. Židé podávají pečené vejce "betzab" při velikonoční hostině, protože jim připomíná jarní oběti v jeruzalémské svatyni.

V některých lidových tradicích je vajíčko také nositelem zlých mocí. Aby se člověk vyhnul neštěstí, nesmí je přinést do domu po západu slunce a skořápu je třeba dokonale rozdrtit a hodit slepicím, aby ji nezneužila nějaká nečistá síla.

Vyprávění a přísloví o Kolumbově vejci je ve skutečnosti verze staré španělské lidové bajky o hlupákovi podobném našemu Honzovi, který se ukázal být chytřejší než všichni mudrcové. Trápili se totiž problémem, zda vejce může být moudřejší než slepice a co bylo dříve - zda ono nebo ta, co ho snesla. "Vejce filozofů" bylo spojováno s alchymií a vyfouklé a naplněné šafránem mělo být velmi účinnou ochranou před epidemiemi ve středověku.

O vajíčku se nám také často zdá a jde prý o sny věštecké, které se většinou vyplní. Rozbité vejce předpovídá neúspěch a hádku či spor, smažené neshodu, celé a nepoškozené zvěstuje dobrou zprávu.

Velikonoční zajíc

Jiným z rozšířených symbolů Velikonoc je zajíček. Najdeme ho už v bibli mezi stvořeními "maličkými na Zemi a moudřejšími nad mudrce" (Přísloví 30,24), kdy měl pravděpodobně symbolizovat chudé, skromné a pokorné. Křesťanství se k němu přesto stavělo s jistým odstupem pro jeho údajnou nadměrnou smyslnost a příslovečnou zaječí plodnost. Býval proto znázorňován jako bílý zajíc u nohou Panny Marie, což mělo symbolizovat vítězství čistoty nad tělesným pokušením.

V mnoha náboženstvích a mytologiích byl zajíc spojován s Měsícem, protože ve dne spí a v noci vyráží na své cesty. Souvisel s lunárním kultem a jako obyvatel nor také s Matkou Zemí, flórou, zázračnou živou vodu a tajemstvím smrti, protože byl považován za spojence bohyně Hekaté. Ta dokonce na sebe měla brát jeho podobu a v takovém případě bylo možné zajíce zastřelit jen stříbrnou kulkou.

Pro Egypťany byl zajíc atributem zmrtvýchvstání boha Osirise, v antickém Řecku doprovázel Afroditu a Erose, symbolizoval také štěstí a jeho vyobrazení na náhrobcích mělo symbolizovat plynoucí čas a krátkost života. Za časů císaře Hadriána se objevil i na mincích a stal se znakem hispánské provincie a dnešního Španělska, kde se Hadrián narodil.

Největšího kultu se mu však dostalo u Aztéků, kteří měli v kalendáři i Rok zajíce. Velký zajíc se jmenoval Menebuch a byl považován za mýtického předka a stvořitele. Pro severoamerické indiánské kmeny byl zase prostředníkem mezi Manitouem a člověkem. Když byli indiáni obraceni na katolickou víru, ztotožnili si Menebucha s Kristem.

Zasjíc je dle dávné tradice označován za atribut zmrtvýchvstání. Podle lidového podání zajíc nespí - nemá totiž oční víčka, a tak se zdá, že i ve spaní obrací oči vzhůru...