Mobbing (nátlak)

Šikana na pracovišti

z knihy Pracovat i žít , vydal(o): Karmelitánské nakladatelsví

Vychovatelka je v poslední době často nemocná. Prochází krizí středního věku a bojuje sama se sebou. Jenže její kolegové to nehodlají nést spolu s ní. Vidí jen to, že jim tím přibývá práce. Proto se snaží nepohodlné kolegyně zbavit. „Jemným“ způsobem, jak jí sdělit, že je tu nežádaná, je šikana nazývaná mobbing.

Mobbing je fenomén, kterým se lékaři a psychologové začali intenzivně zabývat teprve v posledních letech. Je to citlivé téma. K nátlaku dochází často ve firmách se špatným vedením. Vedoucí pracovníci zaměňují vedení za zraňování. Jsou přesvědčeni, že když svého podřízeného zraní, bude se jich bát. A to prý je žádoucí předpoklad pro to, aby sami mohli rozhodovat autoritativně. Jenže tím předávají zranění dál a dál. Vzniká tak prostředí, které je na překážku jakémukoli efektivnímu výkonu.

Někdy z nátlaku nelze vinit vedoucího pracovníka, ale nezralé zaměstnance. Ti nedokážou vystát nového spolupracovníka, protože otřásá jejich dosavadními jistotami. Snaží se ho vyštípat.
Někdo se v pracovním kolektivu setká třeba s kolegou, který mu připomene určitou osobu z jeho minulosti. Přenáší pak negativní zkušenost, kterou s dotyčným kdysi udělal, na svého nového spolupracovníka a ten nemá ani tušení, odkud se ta zášť bere. Vždyť přece neudělal nic zlého, a přesto se stává terčem negativních přenosů.

Oběti mobbingu často vnímají ohrožení ze všech stran. Ztrácejí sebedůvěru, neví, jak reagovat. Člověk by si nejprve měl položit otázku, jestli to nějakým svým jednáním nevyprovokoval. Když však u sebe nenajde žádný důvod, měl by přestat hledat vinu u sebe. V dalším kroku by se mohl pokusit nějak si chování těch druhých zařadit: Co proti mně mají? Čeho chtějí svou taktikou dosáhnout? Nepřenášejí na mě své problémy? Nenastavil jsem zrcadlo jejich slabinám? Neberu jim svým jednáním jistotu? Nechtějí si do svého uzavřeného kolektivu pustit nikoho nového? Nebo snad něco skrývají?

Podle tohoto zařazení je třeba následně zareagovat. Oběť se nemůže pouze chránit před agresory. Nesmí jim nad sebou přiznat moc, přenášet úvahy o jejich chování z práce domů. Nesmí připustit, aby ho ovládali všude. Je třeba vyslovit jim jasný zákaz vstupu do soukromí -doma si důsledně zakázat na ně myslet, hovořit o nich.

Některé jedince může mobbing dohnat tak daleko, že skutečně onemocní. Pronásleduje je na každém kroku, doma, u přátel a dokonce na dovolené. Přiznávají svým protivníkům příliš velkou moc. Důvod jejich nemoci je však často vlastní potřebnost. Tolik si přeji být u všech oblíbený, že nemohu snést, že je někdo proti mně. Měl bych si svou potřebu přiznat. Vždyť na tom přece není nic špatného. Ale zároveň se od ní musím distancovat. Nejsem závislý jen na uznání druhých. Žiji přece kvůli něčemu jinému!

Proti zatěžujícím vztahům je třeba vědomě se vymezit a distancovat se od nich. Čím méně na ně budeme reagovat, tím méně moci nad námi získají. Přesto se ale může stát, že žádná ze zvolených strategií nebude účinná. Pak je třeba vyvodit z toho důsledky a v nejnutnějším případě si začít hledat novou práci. Důležité je jediné: vyjít z celé situace s rovnou páteří, ne jako poražený.

Situace je nesnadná i pro vedoucí pracovníky. Jak se zachovat když za nimi přijde oběť mobbingu a stěžuje si na svou situaci? Jakou pomoc nabídnout a případně zprostředkovat?
V první řadě je třeba vzít oběť vážně a dobře naslouchat. Po té si položit otázku, co by mohlo být v celé záležitosti ku pomoci? Co by si postižený od svých kolegů přál a jakou podporu očekává od vedení?
Po vyslechnutí oběti je nutné popřát sluchu i druhé straně, aby měla možnost vyložit situaci ze svého pohledu. Spolupracovníci oběti se často snaží uhýbat tvrzením, že to není tak zlé, jak se zdá. Jiní zase vyprávějí, co všechno je na jejich oběti dráždí. Na tomto místě je třeba dát naprosto jasně na srozuměnou, že každý lidský jedinec má právo na sebeurčení a individualitu, a proto je mobbing tím nejhorším důkazem ubohosti a intolerance. Nakonec je ale třeba požádat tuto skupinu spolupracovníků, aby vyjádřila své požadavky na nepohodlného kolegu. Co by mohl změnit, aby s ním dokázali na pracovišti lépe vycházet? Touto cestou snad lze za určitých podmínek zprostředkovat komunikaci mezi oběma stranami.

Možná, že jako vedoucí pracovník budu muset své oddělení přeorganizovat. Mohu se pokusit rozdělit kompetence tak, aby se zmenšily třecí plochy. V krajním případě mohu někoho z nich přeložit. S postiženým pracovníkem je dobré zhodnotit danou zkušenost pro budoucí nové pracoviště. Snažit se ho na novém oddělení dobře uvést, aby mohly skutečně vzniknout dobré vzájemné vztahy.
Pouhý zákaz podobného chování tam, kde k němu docházelo, většinou příliš mnoho nezmůže. Mobbing je totiž projevem nezralého chování. Pouhým apelováním na mravnost však ještě nikdo nedozrál. Přesto je tu a tam docela zdravé konfrontovat dotyčné s jejich nezdravým jednáním a dát jim jasně na srozuměnou, jak to na jejich spolupracovníka působí a jak by se cítili oni, kdyby se ocitli v pozici oběti.