Když je táta pořád v práci

Podvádíš mě s firmou

z knihy Já tě snad přetrhnu , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

„Kvůli práci musím být často mimo domov.
Co bychom měli s manželkou udělat pro to,
abychom naše děti i přesto dobře vychovali?“

Otcové určitě nepociťují žádnou radost, když je práce odvádí nadlouho od jejich rodin. „Teprve pozdě jsem si uvědomil, že jsem vůbec neviděl vyrůstat svoje děti,“ svěřil se mi ředitel jedné menší firmy. Dnes si otcové (konečně?) uvědomují, že výchova nenáleží jen matkám, a o to je to pro ně těžší. Ze světa mizí všechny tradiční opěrné body, a tím víc je třeba otců, kteří dokážou být svým dětem oporou. Právě proto se otcové, kteří mají hodně náročnou práci, cítí stejně rozpolceni jako matky, jež musí skloubit práci a péči o rodinu.

Stanovit si priority

Otcové by si určitě měli upřímně odpovědět na otázku, co je pro ně v životě nejdůležitější: práce, rodina nebo kamarádi? „Podvádíš mě s firmou,“ říkala jedna paní svému manželovi. „To, že jsi tam od rána do večera mi tolik nevadí, to dokážu pochopit, ale mám pocit, že já i děti jsme pro tebe až na druhém místě, že jsi tam šťastnější než s námi.“ Na takové výtky muži obvykle namítají, že tolik pracují právě proto, aby zajistili rodinu, a manželce slíbí, že brzy své pracovní závazky omezí. Bohužel svůj slib často nedodrží.

Ekonomická situace je dnes taková, že mnoho otců, přestože mají tu nejlepší vůli, je nuceno těžce slaďovat práci a rodinu. Co v takovém případě dělat? Jak to všechno zvládnout, když člověk musí pracovat mnohem víc než zákonem stanovených čtyřicet hodin týdně? Jak se necítit provinile, když jsem obchodní zástupce a celý týden jezdím po republice, když mě pořád někam vysílají na služební cesty anebo když mě dokonce práce odvedla daleko do ciziny?

Skutečná přítomnost

„Vzdálení“ otcové by ze všeho nejdřív měli své ženě a dětem povědět o tom, jak touto situací trpí. Jejich blízcí to potřebují slyšet na vlastní uši! Kolik manželek marně čeká od svých mužů vracejících se na víkend domů větičku, která přece ještě nikdy nikoho nezabila: „Kdybys jen věděla, jak se mi po tobě stýskalo!“

Telefon je skvělý vynález. Otec pracující daleko od domova by ho měl používat nejen proto, aby se dozvěděl, „jestli nevolali zákazníci“, ale i jako prostředek, který mu umožní popovídat si s dětmi a s manželkou.

Hlavní je, aby otec dokázal svou nepřítomnost v rodině nahradit ve chvílích, kdy je s rodinou pohromadě. I otec, jenž má po návratu domů stále plnou hlavu pracovních záležitostí (a uznávám, že někdy to opravdu jinak nejde), je vlastně pořád „mimo domov“. Kdo jen dokáže vypovědět, jak jsou děti šťastné, když si večer před usnutím může každé z nich s tátou chvíli důvěrně popovídat! A co teprve manželka, která ví, že její manžel má ve svém zcela zaplněném diáři pečlivě poznamenané chvíle, jež chce věnovat jen jí.

Otec by si měl také najít čas na to, aby o víkendu nebo o prázdninách připravil pro svou rodinu nějaký jedinečný a nezapomenutelný zážitek.
Když chtěla jedna sociální pracovnice odebrat dítě otci, o němž se soudilo, že výchovu nezvládá, dítě jí řeklo: „Tatínek je moc hodný. Jednou mě vzal do cirkusu, koupil bonbony, ale nechutnaly mu, a tak jsem je mohl všechny sníst já!“ Řekli byste, že to je úplná banalita, avšak toto dítě na to nikdy nezapomene. Možná že být otcem není zas až tak těžké! Když otec dokáže dát podobným způsobem dětem najevo, že je má opravdu rád, dokáže jim tak svou častou nepřítomnost docela dobře nahradit. Tyto chvíle jsou navíc velkou úlevou pro matku, která musí za otce v době jeho nepřítomnosti často „zaskakovat“ a teď si může konečně trochu vydechnout.

Mluvit spolu

Manželé by spolu měli mluvit o všem, co se jejich rodiny týká, aby se v době, kdy je otec nepřítomen, matka mohla dovolávat jeho názoru. Připomeňme také maminkám, že otce dětem zpřítomňují i tím, že o něm s dětmi mluví. Může to být třeba při odpovědi na nějakou dětskou otázku, kdy maminka odpovídá za oba, nebo při večerní modlitbě.

Avšak když matka před dětmi říká: „No to by mě zajímalo, co asi táta dělá, že se zas vrátí tak pozdě“, otce svým dětem ještě víc vzdaluje. A naopak velké štěstí mají děti, jejichž matka se o otci vyjadřuje s úctou a obdivem, protože „tolik pracuje kvůli nám“ a protože „by byl určitě takhle pozdě večer mnohem raději s námi než v práci nebo sám někde daleko v hotelu“.