Sekce: Knihovna

Bruce Mashall

Do Británie opět přišla válka

z knihy Plná slávy , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Do Británie přišla opět válka, námořníci se zase potáceli z hospod a s nimi se potácely opilé rozcuchané ženy, ale námořníci už nenosili vysoké šněrovací boty, poněvadž se předpisy po té stránce změnily.

Válka přišla opět i do farnosti Nejsvětějšího Jména. Kanovník Smith už neměl kaplana, který by sloužil ranní mše, a musel v neděli sloužit obě mše svaté sám a zpívat a mít dvoje kázání, takže to bylo zase jako za starých časů, jenomže teď mu bylo jedenasedmdesát let, a když klekal, vrzaly mu klouby.

Válku bylo cítit i ve stavitelství, takže bylo takřka nemožné dostat zedníky, aby dokončili novou loď, avšak kanovník Bonnyboat, který se velmi skamarádil s benediktiny v Buckfastu, když tam bývalo liturgických slavnostech, prohlásil, že se od nich naučil ledačemu z kostelní architektury a že bude velmi rád, bude-li moci nabídnout své služby kanovníku Smithovi a dokázat mu, že s pomocí několika statečných přátel dovede sám dostavět zbytek kostela. A tak bylo vídat po tři odpoledne v týdnu kanovníka Smitha a kanovníka Bonnyboata a monsignora O'Duffyho a pátera Scotta, jak se dřou a omítají a natírají a zatloukají; seděli přitom na zdech vysoko proti nebi a tvářili se docela šťastně. Biskup přišel obyčejně také, ale omlouval se, že dostává ve výšce závrať, a tak zůstával jenom na zemi, míchal maltu a vozil ji na kolečkách.

Bylo ještě velmi chladno v tomto měsíci březnu 1940 a ostrý vítr jim pofukoval na lešení okolo uší; avšak monsignore O'Duffy říkal, že nepohodlí, které snad zakoušejí, by mělo být vyváženo vědomím, že teď dělají opravdovské řemeslo všemohoucího Boha a že podle jeho mínění by bylo navždycky po válkách, kdyby mohlo být všem lidem na celém širém světě dopřáno, aby unavovali své ruce a nohy a oči tesáním, tlučením, dlabáním a nošením břemen pro větší slávu Boží a jeho svatých. Byl přitom šťasten a prohlásil, že to nevydrží a že si musí nahlas zazpívat, a tak si pošoupl klobouk do týl a hulákal na celé kolo písničku, která prý byla populární v music-hallech v letech devadesátých.

Už se nebude vstávat v šest a půl, tahat po žebříku cihly jako vůl; už nebudou hliněné fajfky, jenom doutníky: já jsem teď řidičem u elektriky.

Kanovník Bonnyboat podotkl, že biskup by asi nesouhlasil s tím, aby kněz zpíval takovou písničku pod širým nebem, a tak monsignore mrkl rychle dolů po malé skvrně biskupovy postavy, která se vrtěla u svého kolečka, a honem zakřičel ze všech sil: "Per omnia saecula saeculorum. "

"Zdá se mi někdy, že k této válce nemuselo dojít, kdybychom já i ostatní nebyli z lidské bázně mlčívali o věcech, které jsme cítili hluboko v srdci," řekl kanovník Smith. "Kdybychom byli kázali směleji, že křesťanství není jenom úctyhodný zvyk zdrženlivosti, ale že znamená především hlasitý, křiklavý a viditelný heroismus."

"Říkejte si, co chcete, ale já v duchu nepochybuji ani dost málo," prohlásil kanovník Bonnyboat, "tato válka je válka křížová."
"Já se přiznám, že mě ta fráze začíná značně nudit," řekl otec Scott. "Vůbec celá ta válečná rétorika mi připadá nudná, nepřesná a velmi často neupřímná."

"To je tím, že nic nezní tak ošklivě jako správná věta z nepravých úst," podotkl kanovník Bonnyboat. "Zůstává však skutečností, že, ať se nám líbí nebo nelíbí přízvuk a tváře některých lidí, kteří s námi bojují, naše věc je spravedlivá."
"Já bych si přesto přál, aby politikové už jednou přestali pokládat nás všecky za stádo pitomců," řekl otec Scott.
"Mluví o nynějším zápase jako o porodních bolestech nové Evropy. To přirovnání je nepřesné. Při porodu se matka buď uzdraví, nebo umře, a uzdraví-li se, cítí radost, že má dítě; kdežto v této krvavé řeži bude zmrzačeno tisíce osamělých lidí a Evropu, kterou snad přivedou na svět, sežerou tučná prasata, která zůstanou doma a budou vydělávat peníze a kouřit doutníky. A všecky ty žvásty o tom, že bojujeme za svobodu! Je snad horník v uhelných dolech svobodný? Je sedlák svobodný? Nezávisí každá svoboda na hospodářských podmínkách? A potom - není ctnost v poslušnosti?"

"Já také musím říci, že bych si přál, aby si někteří z našich apoštolů svobody počínali skromněji a spravedlivěji," řekl kanovník Smith a díval se na zástupy lidí, které se hemžily před biografem signora Sarna.

"Tlacháte všichni nesmysly, na mou věru," odvětil monsignore O'Duffy. "Svět je polévka všemohoucího Boha, a tak byste ho měli nechat, aby si ji sám zamíchal a uvařil podle své vůle."
Nikdo z kněží se neurazil, že monsignore mluví takto, poněvadž věděli, že hluboko pod svým červeným kolárkem se trápí válkou právě tak jako oni a že ví, že vlastenectví samo nestačí.

Kus dole pod nimi v zatáčce železniční trati, tam, kde přiléhalo golfové hřiště k panství sira Dugalda, se objevil nad stromy chumáč kouře a podél náspu se plazil miniaturní žížalovitý vláček. Po pěšinkách své zahrady se procházely sestry s rukama zkříženýma pod škapulíři vzhůru dolů okolo záhonků matky de la Tourové, jenomže to už nebyly záhonky matky de la Tourové, protože i ona zatím umřela a byla pochována vedle matky Lec1ercové. Na povrchu moře si pohrával vítr a čeřil vodu jako sukni děvčete. Dívaje se na ten obraz pokojného Skotska, cítil kanovník Smith, jak se i jemu vrací klid.

Snad jsme přece jenom příliš netrpěliví, pomyslel si. Když byli hotovi a slezli dolů, zastihli tam sira Dugalda lppecacuanhu ve společnosti biskupa, který si umýval ruce od malty.
"Já jsem ovšem vždycky říkal, že Chamberlain musí jít," tvrdil sir Dugald lppecacuanha. "A mezi čtyřma očima vám, Excelence, mohu prozradit, že jsem byl jedním z těch mála, kteří byli v době Mnichova pro politiku silné ruky. Ale ten nešťastný Baldwin! Vodil nás všecky pěkně za nos. Já jsem si však nedal nic namluvit, to mohu říci. Znal jsem Německo příliš dobře, abych se dal obalamutit. Mějte se na pozoru před Německem! Churchill a Eden a Duff Cooper a já jsme to prohlašovali v parlamentě ne jednou, ale mnohokrát. Ne, Excelence, při vší úctě k vašemu rouchu musím tvrdit, že pro mne je dobrým Němcem jenom mrtvý Němec."

Jak tam tak stáli a poslouchali, uvědomili si kanovník Smith a páter Scott s úžasem, že sir Dugald lppecacuanha opravdu věří tomu, co říká.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Před útokem
• Stávka děkníků
• V hořícím městě