Už nemám sílu žít. Jsem gay

Dobrý den,
jsem psychiatrický případ - paranoidní schizofrenie,  úzkostně-depresivní porucha. Beru prášky, ale nepomáhají, jsem neustále v depresi.

…

Snažím se chodit denně na mši, ale v nesnesitelné míře na mě přicházejí homosexuální představy. Ani nevíte, jak rád bych našel nějakou partnerku, ale jak? Když mě ženy absolutně vůbec nepřitahují. Snažím se setrvat v čistotě, ale je to strašné utrpení. Nevím, jestli by nebylo lepší spáchat sebevraždu.

….Modlím se už jenom za dobrou smrt, bojím se, že skončím někde zavřený v ústavu nadosmrti.

Neraďte mi, že se mám modlit! Neraďte mi, že mám své starosti vložit na Boha a pod…

To vše dělám, ale už nemám sílu dál hříchu odolávat. Už nemám sílu žít.

Milý tazateli,

z Vašeho dotazu křičí bolest a strach. Na počátku odpovědi tedy jasná odpověď. I když homosexualita nemůže být chápána jako přirozené naplnění člověka, nic neubírá na faktu, že ten kdo v sobě cítí homosexuální orientaci, je milovaným a chtěným Božím dítětem.

Bůh Vás miluje a nikdy nepřestane. Nemůže, protože jste a zůstáváte jeho synem, ať se ve Tvém životě stane cokoli. Miluje Vás i ve Vaší homosexuální orientaci takového jaký jste, nikoliv jako méněcenného či nehodného. Jako syna s obrovskou vnitřní důstojností, k jehož identitě Bohem milovaného patří i jeho sexualita, tak jak ji prožíváte.

Pohled na Boha, který lidi trestá za homosexualitu, není slučitelný s křesťanstvím. Bůh je milujícím Bohem. Ježíš i apoštolové nám představují Boha, jehož láska předchází jakékoli naše snažení a který nám neodplácí podle našich hříchů. V centru jeho zájmu je člověk. Bůh nemůže přestat milovat žádné své stvoření, vždyť každé vykoupil krví svého Syna. Každého miluje a každý člověk má v jeho plánu nezastupitelné místo. Každému nabízí cestu života žitého v plnosti; jen možná pro nás bývá obtížné tuto cestu najít či přijmout. Ale Bůh nám při tom nabízí své vedení, svou blízkost.

Vaše situace je opravdu těžká a náročná. Je velmi důležité, že řešíte své úzkosti a deprese s lékaři a užíváte léky. Pokud nepomáhají, je třeba o tom s lékařem mluvit a pokusit se nastavit jinou medikaci.

Píšete, že nechcete radu, že se máte modlit. Ale já věřím, že  tím největším a nejjistějším zdrojem pomoci je opravdu Ježíš ….moc by mě zajímalo, co si pod tímto pojmem představujete. Čím pro Vás modlitba je? Je to plnění povinností, dodržování pravidel, předkládání žádostí Bohu…..? Možná by bylo lepší vzít modlitbu jako rozhovor s Bohem…..vyjádřit mu všechno, co prožíváte… jak je Vám těžko, jak to bolí, jak už to trvá dlouho, jak toužíte po lásce, jak je těžké být sám, jak je těžké být nemocen, jak už Vám docházejí síly…….Zkoušel jste někdy Bohu říkat to, co opravdu prožíváte? Bez cenzury, bez příkras, bez učesání…..Bůh nás zná, ale přesto touží po naší upřímnosti, pravdivosti… Pak se s ním můžeme setkat.
Zkoušel jste někdy volat … křičet k Bohu tak dlouho, dokud něco neodpoví? Jeho ,,odpověď‘‘ může být různá: myšlenka, nápad, náhlá nabídka pomoci, nový pohled na řešení problému,  pláč, který přinese úlevu, pokoj, Boží slovo…..

Můžete si také zkusit  v čase smutku a beznaděje vzít do ruky Bibli. Boží slovo se Vám může stát zbraní proti nim. Zkuste žalmy a čtěte je nahlas. 

Nevím, zda docházíte na nějakou psychoterapii. Určitě bych Vám ji doporučovala.  Je potřeba, abyste porozuměl sám sobě. A přijal sám sebe takového, jaký jste.  K tomu pomůže ohlédnutí za svojí primární rodinou, za tím, jak  byly nastavené vztahy u vás doma, jaký vzor muže a ženy Vám předali Vaši rodiče, jaký byl jejich vzájemný vztah, kolik lásky, něhy, podpory, přijetí, úcty, blízkosti….. jste od nich dostal Vy sám.

Přeji Vám mnoho nových dobrých dnů. A nenechte si vzít naději. Nejste sirotek, jste milovaným Božím synem. Zkoušel jste za to někdy Bohu poděkovat, děkovat za svůj život? Zkuste a uvidíte.

Pokoj Vám.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt, Sexualita jiné