"Nic není více nedůstojné kulturního národa, než si bez odporu nechat vládnout klikou nezodpovědných vládců ovládaných temnými pudy… Zabraňte tomu, aby tato ateistická mašinérie běžela dál, než bude příliš pozdě... Nezapomínejte, že každý národ si zaslouží takovou vládu, jakou je ochoten snášet…" (skupina Bílá růže - Weisse Rose)
Odsouzeni k popravě gilotinou
za své občanské postoje
Dne 22. února 1943 byli senátem národněsocialistického soudu v Mnichově, jemuž předsedal „krvavý soudce“ Roland Freisler, čtyři dny po svém zatčení odsouzeni k popravě gilotinou tři mladí lidé obvinění z napomáhání nepříteli, přípravy velezrady a rozvracení branné moci. Rozsudek, jenž byl ještě téhož dne ve věznici Stadelheim vykonán, byl zakončen větou: „Navždy jste pozbyli svou čest.“ Tak zemřeli tři teprve dvacetiletí studenti Hans a Sophie Schollovi a Christoph Probst. Hans a Christoph studovali medicínu, Sophie bilogii a filozofii. Jejich podvratná protistátní činnost obnášela především výrobu a rozšiřování letáků označených heslem Die Weisse Rose, Bílá růže.
Iniciátory tohoto hnutí odporu byli Hans Scholl a Alex Schmorell. Brzy vznikla celá síť spolupracovníků, jejíž hlavní aktéři byli záhy odhaleni a rovněž popraveni. Sophie Schollová se do skupiny zapojila proti vůli svého bratra, oba sourozenci se však nakonec shodli na tom, že má smysl obětovat život, pokud tím mohou oslabit a zkrátit moc Adolfa Hitlera.
Čistota a krása
představovaly protiklad
národního socialismu
Původ názvu Bílá růže není zcela objasněn. Student medicíny Alex Schmorell, jenž byl později popraven stejně jako jeho přítel Hans Scholl, však v rozhovoru s kamarádkou o její oblíbené květině prohlásil: „Bílá růže je symbolem čistoty a krásy!“ Američan Richard Hanser ve své knize "Z lásky k Německu. Život a umírání sourozenců Schollových píše": „Čistota a krása představovaly zřejmě ten největší protiklad národního socialismu, jeho myšlenek a skutků.“
Zabraňte tomu,
aby tato mašinérie běžela dál
V prvním letáku stálo: „Nic není více nedůstojné kulturního národa, než si bez odporu nechat vládnout klikou nezodpovědných vládců ovládaných temnými pudy… ať jste kdekoli, setrvávejte v pasivním odporu, zabraňte tomu, aby tato ateistická válečná mašinérie běžela dál, než bude příliš pozdě, než zbude z posledních německých měst jen hromada trosek, než poslední mladí lidé tohoto národa vykrvácejí kdesi daleko kvůli pýše nějakého podčlověka. Nezapomínejte, že každý národ si zaslouží takovou vládu, jakou je ochoten snášet…“
Aktivity skupiny byly přerušeny povoláním Hanse Scholla a Alexandra Schmorella na ruskou frontu, kde jako studenti medicíny museli sloužit ve zdravotnických oddílech wehrmachtu. V Rusku se jejich odhodlání bojovat proti státní moci ještě upevnilo. Po návratu ve vytváření letáků pokračovali, významně jim při tom pomáhal i mnichovský profesor filozofie Kurt Huber.
Prozrazení a zatčení
Hans a Sophie Schollovi byli mimořádně inteligentní a počínali si velmi obezřetně. Když však 18. února 1943 roznášeli před začátkem přednášek letáky po ještě prázdných chodbách a přednáškových sálech mnichovské univerzity a zbytek obsahu kufru vysypali z prvního poschodí do vstupní haly, zpozoroval je přitom správce budovy. Okamžitě budovu uzamkl a přivolal gestapo, které oba odvedlo k výslechu. Krátce nato tam byl přiveden i Christoph Probst, který se podílel na formulaci textů a byl odhalen za jiných okolností.
Někdo s tím už musel začít.
To, co jsme říkali, si myslí mnozí další...
Během procesu prohlásila Sophie Schollová s ohromující odvahou: „Někdo s tím už musel začít. To, co jsme říkali a co jsme napsali, si myslí mnozí další, jen se to neodvažují říct nahlas.“ Sourozenci Schollovi a Christoph Probst udivovali svým suverénním chováním ty, kdo je vyslýchali, své spoluvězně i publikum při soudním přelíčení.
Studium ho přivedlo ke křesťanské víře
Všichni tři byli hluboce věřící. Christoph Probst, mladý otec tří dětí, jehož žena právě ležela v porodnici s horečkou omladnic, nebyl pokřtěn jako dítě, ale studium ho přivedlo velmi blízko ke křesťanské víře. Před popravou se mu dostalo křtu. Evangeličtí křesťané Hans a Sophie Schollovi přijali Večeři Páně ve svých celách. S pouty na rukou, ale s hlavou vztyčenou přešli všichni tři nádvoří k budově, kde se měla konat poprava. o Sophii Schollové, která zemřela jako první, popravčí prohlásil, že ještě neviděl nikoho takto umírat. Hans Scholl přišel na řadu jako poslední. Zvolal silným hlasem, jejž bylo slyšet až do hlavní budovy věznice: „Ať žije svoboda!“
Nést světlo i v té nejtemnější hodině
Přesně v den desátého výročí popravy těchto tří bojovníků proti nacistickému režimu, kteří byli ve smrti následováni dalšími ze skupiny Bílá růže, prohlásil při vzpomínkové slavnosti spolkový prezident Theodor Heuss toto: „Jejich činnost musí být v kontextu tragédie německého národa nahlížena nikoli jako pokus o zvrat poměrů, jenž se nezdařil, nýbrž jako snaha nést světlo i v té nejtemnější hodině. A proto patří jejich památce náš dík a úcta.“
Myšlenky a cíle Bílé růže
nejsou neaktuální
ani dnes...
Z knihy: Egon Kapellari - Známé osobnosti tváří v tvář smrti
Nadpis, perex, mezititulky a ilustrační foto: redakce webu vira.cz
Odkazy k tématu (v němčině):
- www.weisse-rose-stiftung.de
- www.facebook.com/WeisseRoseStiftung
