Sekce: Knihovna

Aleš Opatrný

Věřím ... v Ducha svatého ...

z knihy Credo , vydal(o): Pastorační středisko

A teď před sebou máme široký komplex: Duch svatý a církev. Kardinál Ratzinger spojuje ve svém Úvodu do křesťanství výklad o církvi a o Duchu svatém jako věci související a neoddělitelné. Přitom nejprve mluví o církvi. My začneme od praxe. Nejdříve se musíme dohodnout na obsahu našich slov. Věnujme se slovům "duch" a "Duch svatý".

Písmo svaté mluví o Duchu svatém na řadě míst. Ve Starém zákoně spíš jako o Duchu či Duchu Hospodinově a až v Novém zákoně se o něm mluví jako o Duchu svatém, o tom, kdo byl poslán odcházejícím Ježíšem. Ducha svatého jako třetí božskou osobu Písmo přímo nedefinuje, ale předpokládá. V samotném Písmu je řada textů, které nás vedou k formulaci pravdy o Nejsvětější Trojici, ale není zde ani definice Nejsvětější Trojice ani vyčerpávající traktát o tom, jak vypadá život v Trojici. Určitým způsobem se zde mluví o vztazích mezi Otcem a Synem, Synem a Duchem a Otcem a Duchem. A když tyto vztahy chceme uchopit jako celek, tak to vyjádříme dogmatem o Nejsvětější Trojici. Termíny v Novém zákoně "Duch Ježíšův, Duch Boží, Duch svatý, Duch od Otce poslaný" jsou jen různé termíny pro jednoho Ducha, kterého Ježíš slíbil a kterého poslal, aby provázel církev.

Používáme-li na druhé straně termíny "duch, duchovní život, duchovní moc, duchovní síla", pak tyto s křesťanstvím nemusí mít nic společného. Nejsme-li si toho vědomi, pak se stává, že člověk nazývá věci nepravými jmény a dělá nesprávné závěry. Mnohdy dnešní člověk nevidí také rozdíl mezi věcmi duchovními a duševními. Dále je třeba konstatovat, že tu je jistá kategorie lidí, kteří se považují za odborníky ve věcech duchovních a k duchovnímu životu se snaží dojít svými vlastními schopnostmi, konáním, přirozenou cestou - to je oblast mnohdy hraničící s okultismem nebo přímo okultismus. U nás je tato oblast spojena se jmény Weinfurter, Čapek..., kteří se zabývali "přirozenou mystikou", tj. tím, jak by člověk vlastní silou došel k poznání věcí duchovních. Tato snaha se opírá pouze o lidské schopnosti. Existuje tedy řada gnostických proudů, které se zabývají duchovnem, do kterého většinou zahrnou i Boha, ale chybí tu víra ve vykoupení a Ducha svatého jako dar daný člověku. Je nutné si uvědomit, jestliže se používá výrazů "duch, duchovní", tak jsou tady dva základní přístupy. Přístup, kdy člověk hledá tyto věci vlastními silami, nebo kdy je obdarován z Boží strany. Přitom ve společnosti, která si zakládá na lidské autonomii, je první přístup silně favorizován. Proto po pádu komunismu přibylo tolik lidí zajímajících se o "duchovno", zatímco počet křesťanů spíše stagnuje. Pro člověka, který chce být ryze autonomní, je magie - ovládnutí "zákulisí" k vlastnímu užitku - velice přitažlivá. To není křesťanská cesta. My dostáváme Ducha svatého k tomu, abychom byli k užitku Bohu a ne abychom měli o jeden skvělý nástroj víc a dělali na světě to, co bychom chtěli. Tolik k vymezení prostoru, kde se pohybujeme, k rozlišení toho, co je křesťanské a co křesťanské není (přitom toto nemusí být vše špatné). Je třeba poznamenat, že striktní odsouzení nekřesťanského jako špatného je zjednodušování a všechna zjednodušování ubíjejí pravdu.

Nyní tedy k prvé části našeho tématu - věřím v Ducha svatého. Začneme nikoli popisem letnic, ale tím, co předcházelo. Lukášovo evangelium a Skutky apoštolů mají jednoho autora a dějově na sebe navazují.


Sk 1, 1 - 9:

1:První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku
2:až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu;
3:jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.
4:Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: "Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.
5:Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní."
6:Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?"
7:Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci;
8:ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země."
9:Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.


Když se na začátku knihy Skutků Ježíš loučil s učedníky, tak se ho ptali, jestli obnoví království. Co to znamenalo království v Izraeli? Především šlo o obnovení řádu, ve kterém má hlavní slovo Bůh, nikoliv pohanský římský císař. Přesto Ježíš neodpovídá kladně. Jeho odpověď jde jinou cestou. "Naplní se Otcovo zaslíbení." A jaké je to zaslíbení? Najdeme ho u proroka Joela: "A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi ..." (Sk 2, 17, srov. Jl 3, 1). Toto bylo slíbeno, toto se děje. Nepřichází tedy čas nového království, tak jak si to apoštolové představovali, ale přichází doba, kdy je dán Duch. Ježíš odchází k Otci a posílá Ducha Utěšitele - Parakleta, tedy zastánce, posilovatele (viz J 16, 7 - 15). Duch je dán apoštolům a působí i všudemožně dál, kde, to nejsme schopni plánovat, to záleží jen na Bohu. Duch tedy působí v Kristových učednících, ale nejen v nich. Veškeré působení učedníků je vázáno na vybavení Duchem. Apoštolové sice chodili s Ježíšem, viděli jeho skutky, viděli ho vzkříšeného, ale to by k hlásání evangelia nestačilo. Proto Bůh posílá svého Ducha, aby je pomazal. Uvědomme si, že sv. Pavel nebyl svědkem Kristova vzkříšení, byl ale vybaven Duchem.

Chce-li někdo vědět víc o působení Ducha svatého v církvi, tak ať si nejdřív přečte několikrát Skutky apoštolů. Ve Skutcích je vidět, jak první křesťané výrazně vnímali toto vybavení Duchem Božím. Byla to vlastně jediná výbava, kterou do života měli. Tady je třeba být na pozoru, abychom my, kteří jsme vybaveni technikou a různými "lidskými" prostředky, nezapomínali na jedině potřebné vybavení Duchem. Když se mluví o Duchu svatém, je v povědomí lidí hlavně popis dne letnic. Ale to není jediné působení Ducha. Jak dále ve Skutcích čteme, Petr učí v Jeruzalémě, kde Ježíše ukřižovali, tedy hlásá Ježíše vzkříšeného na stejném místě, což je z lidského hlediska holý nesmysl a přesto má úspěch. Petr a Jan uzdravují chromého (jednají v síle Ducha), v důsledku toho stojí před veleradou a tu "uzemní" neoddiskutovatelnou pravdou, že Boha je třeba poslouchat více než lidi atd.

Je třeba mít dva pohledy na Ducha. Jako na toho, který vybavuje můj křesťanský život a na toho, kdo tvoří církev. Vezměme nyní první pohled. Křesťan, který chce plnit Boží vůli jen vlastními silami, nemůže být úspěšný. Jak píše sv. Pavel, v takovém případě jsme odsouzeni Zákonem. Bez Boží milosti nemůžeme splnit Boží zákon.

Ř 8, 1 - 5:

1:Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
2:neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
3:Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný
4:a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
5:Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.

Mezi ty, kdo žijí podle těla, nesmíme řadit jen opilce, "přežírače" a smilníky, ale také ty, kdo jsou obráceni jen na svět a na sebe, žijí pouze ze svých lidských schopností. Takoví se nemohou líbit Bohu. Žít podle Ducha pak znamená novou kvalitu života, ne "vznášení se nad zemí". A jak je na tom křesťan? Duch sv. je nejenom podmínkou, ale i neodlučitelnou součástí života křesťana. "Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho," to je jasná formulace. Dále si musíme uvědomit, že s Duchem svatým se nedá manipulovat. Ducha svatého dostáváme při křtu a konvertita se s ním poprvé setkává, když uvěří. Tedy věříme-li, dostáváme Ducha, ale není to jen produkt naší víry, Ducha sv. dostáváme od Boha. Jestliže je Kristus svým Duchem v nás, pak jsme sice lidé smrtelní, ale Duch Boží nám dává život, protože jsme ospravedlněni (srov. Ř 8, 10), on nás převádí do věčného života. Nejsme tedy odkázáni sami na sebe, Duch Boží nás oživuje a dává nám podíl na vzkříšení. V listě je dále psáno, že pomocí Ducha "umrtvujeme skutky těla". Co to znamená? Znamená to dávat Duchu sv. více místa v našem životě než svému lidskému já.

Věcí zásadní důležitosti, která nás křesťany odděluje od jiných, třeba v zásadě ušlechtilých a případně i religiózně založených, lidí - nekřesťanů, je to, že pokud jsme se dostali k jádru víry, pak žijeme ve světě jako lidé obdarovaní, nikoliv jako lidé pouze sami produkující. Lidé dnes touží mít nezávislost, a proto se bojí být závislí na Bohu, snaží se o vlastní autonomii. Ale cesta závislosti na Bohu, vedoucí k obdarování, znamená cestu nezranitelnosti. Lidmi je však málo chápána, a proto málo přijímána. Každá jiná cesta je velmi zranitelná. Závislost na Bohu je naproti tomu závislostí na někom, kdo je mocný, bohatý a věrný. Pokud ovšem Boha takto nepoznám, pak se na Ducha sv. nespolehnu. K důvěře samozřejmě člověk dochází životní praxí. Každý ve svém životě prožíváme vlastní "vyvedení z Egypta", které přitom někdy ani nemusí vést "pouští". Když tedy budeme znát celou teologii, ale přitom nebudeme důvěřovat Hospodinu a žít v závislosti na něm, nemůžeme o tom všem druhým ani svědčit, ani je tomu učit. Žít z Ducha se může každý naučit jen ve vlastním životě víry.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Věřím . . .
• Věřím . . . v Boha . . . Otce . . .
• Věřím v Boha . . . všemohoucího . . .
• Věřím v Boha . . . Stvořitele nebe i země. . .
• Věřím... v Ježíše Krista, syna jeho jediného . . .
• Věřím v Ježíše Krista . . . Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny...
• Věřím v Ježíše Krista, který trpěl, byl ukřižován, umřel a vstal z mrtvých
• Vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha
• Ježíš Kristus přijde soudit živé i mrtvé
• Věřím ve ... svatou církev obecnou
• Věřím ve ... společenství svatých ...
• Věřím v ... odpuštění hříchů...
• Věřím ve ... vzkříšení těla... .
• Věřím v ... život věčný ... Amen.