Sekce: Knihovna

Ernest Thompson Seton

Setkání s laní

Lekce jednou provždy

z knihy Stříbrný lišák , vydal(o): Trinitas

Léto vrcholilo a měsíc Růží hýřil nádherou. Liščata rostla jako z vody. Dvě z nich měla černý, olověně se lesknoucí kožíšek, svědčící o tom, že jsou ušlechtilé krve už teď prozrazoval, že z nich vyrostou stříbrné lišky. Bělokrčka a Domino se nyní snažili přicházet domů s živou kořistí, aby si ji liščata mohla ulovit a zabít sama. Každý den přinášel nějaké nové dobrodružství, nezvyklý zážitek, zkoušku, v níž musela mláďata osvědčit svůj čich a svoji rychlost. Každý lov je něčemu naučil a prověřil jejich loveckou zdatnost. Skoro každý den se vynořilo nějaké nebezpečí, v němž může liška snadno přijít o život, ale z něhož vycházel Domino silnější, chytřejší a hbitější než předtím. Na vyšších vrcholcích Goldurského pohoří se dařilo svišťům. Domino po nich jednoho dne pátral mezi listy kapradí, když ucítil zvláštní pach a chvíli nato spatřil velké zvíře, krčící se v trávě. Mělo lesklou načervenalou srst, hustě posetou bílými skvrnami. "V pustině přítele nepotkáš," praví se, a Domino instinktivně strnul. Nehybný jako socha upřeně pozoroval toho nebezpečného tvora, připraven uskočit, kdyby zaútočil. Rezavé, bíle tečkované zvíře leželo však jako mrtvé, hlavu položenou na zemi, a se strachem na něj upíralo velké, lesknoucí se kulaté oči.

Vysoká se na řece Shawbanu vyskytovala velice vzácně, byla tu téměř neznámá, a Domino tedy neměl žádnou dřívější zkušenost, která by mu napověděla, jak se zachovat. Jedno však bylo jisté - že krčící se kolouch má větší strach než on a když pominula počáteční ostražitost, převládla v Dominovi zvědavost. Udělal krok směrem ke kolouchovi ten nedýchal, ani nezamrkal udělal ještě jeden krok, takže byl na skok od něj, ale kolouch ležel stále jako mrtvý ještě krok přes trs trávy, a stál u něj. Kolouch vyskočil a s naříkavým mečením mé-mé--mé-é-é-é klopýtal na svých dlouhých nohách přes kapradí. Domino se přenesl přes kapradí jediným vysokým skokem - pro zábavu a ze zvědavosti se pustil za kolouchem, nepřestávajícím mečet své mé-mé-mé-é-é-é.

Najednou se nedaleko odtud ozval dusot a v témže okamžiku se přiřítila matka laň. Srst na hřbetě měla naježenou a oči se jí zle, zeleně blýskaly. Domino ihned pochopil, že nebezpečí, jemuž musí den co den čelit, na sebe dnes vzalo právě tuto podobu. Uskočil stranou, ale laň se hnala za ním, vztekle, divoce frkala a ostrými kopyty bila do země. Byla skoro desetkrát větší než on a běžela jako vítr. Předhonila jej a udělala proti němu prudký výpad, takže stačil před jejím kopytem taktak uskočit. Znova proti němu vyrazila a znova se zachránil pohotovým skokem stranou. Rozlícená laň jej pronásledovala sem a tam nespokojila se s tím, že je její mládě v bezpečí a že se mu vůbec nic nestalo. Lišku, o níž si myslela, že chtěla jejímu kolouchovi ublížit, byla rozhodnuta zabít.

Hnala se kapradím a přes ostružinové keře a s každým skokem jako by jí přibývalo síly a její vztek byl ještě větší. Ostružiní, které stálo lišákovi v cestě, nebylo pro její statné tělo žádnou překážkou nebýt toho, byla by možná pro Domina tahle divoká štvanice docela zábavná. Pronásledování trvalo už půl hodiny a stále se nic nezměnilo. Bylo jasné, že i kdyby se Dominovi podařilo před útočící laní stokrát uskočit, jediný chybný skok by pro něj znamenal smrt. Stačil jediný úder jejího kopyta, a byl by jí vydán na milost a nemilost. Liščí moudrost mu proto velela dostat se co nejrychleji na bezpečnější místo. Prodral se tedy na kraj ostružinového křoví a vyskočil na volné prostranství. Nyní musel napnout všechny síly k běhu o život, protože laň běžela těsně za ním sotva vběhl do hustého lesa, její kopyto dopadlo. Ale úder zasáhl jen nevědomý strom a v lese, chráněný kmeny stromů, se mohl Domino rozběsněné lani vysmát i s jejím hloupoučkým, mečícím kolouchem. Dostal však lekci, po níž si už provždy pamatoval, že před vysokou je třeba mít se na pozoru.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Jaro
• Událost
• Starý nepřítel