Sekce: Knihovna

H. Norman Wright

Přestat se držet své minulosti

z knihy Navždy tátovo děvče - Vztah mezi otcem a dcerou , vydal(o): nakladatelství Návrat domů

Třetím krokem při přetínání pojítka s minulostí je uvolnit sama sebe i svého otce z háčku tím, že se přestanete držet minulosti. Abyste tento krok mohla učinit, musíte věřit, že je možné nechat zranění z minulosti za zády. Nemůžete užívat váhavé fráze typu: "Tak to tedy zkusím" nebo "Udělám to, jestli..." Musíte učinit jednoznačné rozhodnutí, že se změníte, a s důvěrou na tomto svém rozhodnutí pracovat. Přijměte zodpovědnost za svůj život i za svůj vztah s otcem.

Když budete o tomto kroku uvažovat, možná vás napadne celá řada námitek. Tyto myšlenky obvykle pocházejí z pocitu bezmoci změnit svou situaci. Možná sama sebe slyšíte, jak si stěžujete:


Mám tyhle pocity už tak dlouho. Nemůžu je změnit.

Taková už budu vždycky.

Už jsem vyzkoušela všechno možné, ale na mého tátu nic nepůsobí.

Nikdy jsem neměla pocit, že by někdy mezi mnou a otcem byl nějaký blízký vztah. Proč bych se teď měla snažit náš vztah měnit?

Už je to takhle 35 let. Nemyslím si, že se ještě můžu naučit poradit si s tím, jaký je. Raději se mu budu vyhýbat.

Už se snažím tak dlouho. Jsem unavená. Nestojí to za tu námahu.


Na tyto námitky můžete reagovat rozhodnutím půl roku se důsledně řídit radami z této a následující kapitoly. Pak můžete posoudit, zda tyto vaše vnitřní námitky byly pravdivé, nebo ne. Dejte si zkušební lhůtu, kdy budete uplatňovat některé nové přístupy k vašemu vztahu. Pamatujte: Své postoje, názory, reakce a pocity můžete změnit bez ohledu na to, zda se váš otec změní, nebo ne.

Pokud váháte jít dál proto, že si připadáte zcela v područí moci, kterou nad vámi má váš otec, pamatujte: tuto moc jste mu dala především vy.

"To není spravedlivé," říkáte možná. "Já jsem mu moc nad sebou nedala; vzal si ji." Ne tak docela. Pokud jste mu v dospělosti několik let dovolovala ovládat vás a váš vztah, část této moci jste mu dala vy. Když vás otec přemáhal silou v dětství, byl to jeho problém. Pokud vás však takto ovládá i jako dospělou, je to váš problém. Teď nad vámi může mít moc jen tehdy, když mu ji dáte. Čím víc se mu dnes poddáváte, tím víc posilujete jeho sklon ovládat vás. Už nemusíte žít pod jeho nadvládou. Můžete se naučit reagovat na něho sebevědoměji a vymanit se z jeho moci.

Provádění změn ve vztahu s otcem a vymaňování se z minulosti se podobá tomu, co prožili Židé, když vycházeli z Egypta, aby se přestěhovali do Zaslíbené země. Když přišel čas k odchodu, všichni chtěli jít. Brzy však zjistili, že to nebude snadná cesta. V patách jim bylo egyptské vojsko a před sebou měli Rudé moře a poušť. Mnozí Židé se chtěli vrátit do Egypta, protože se ceny a rizika svobody báli víc než otroctví. Leonard Felder tuto analogii popisuje takto:

Z psychologického hlediska je tento příběh o váhání těsně na prahu svobody působivou metaforou toho, co se děje v našich vlastních životech. Kdybychom sami byli na poušti, neměli téměř žádnou vodu a blížili by se k nám egyptští vojáci, vstoupili bychom do Rudého moře a doufali, že se neutopíme? Jistě, otroctví, které jsme znali léta, bylo hrozné, ale zároveň bylo známé, předvídatelné, uspořádané. Na druhou stranu svoboda byla neznámá, riskantní, neposkytovala žádné záruky, nemusela vydržet. Není třeba říkat, že mezi nimi propukly spory a mnozí se chtěli vrátit. Většině lidí víc vyhovuje zůstávat ve svém emocionálním otroctví než riskovat něco nového a nejistého.

Vymanit se z minulosti znamená proces uzdravení. Co je tímto uzdravením? Je jím schopnost uvažovat o minulosti a o tom, jak přispěla k vaší identitě, a zároveň nedovolovat, aby její negativní stránky ovlivňovaly váš současný život. Uzdravení znamená najít pro svůj nynější život nový význam tím, že se zbavíte zamoření z minulosti. Znamená to činit si nárok na své okolnosti, místo abyste je nechala činit si nárok na vaše štěstí.





Zanést svou minulost do tabulky

Užitečným nástrojem pro opuštění své minulosti je Diagram průběhu vztahu s otcem. Účelem tohoto diagramu je pomoci vám určit významné události ve vaší minulosti, v nichž hrál nějakou roli váš otec a které pozitivně nebo negativně ovlivnily váš život. Zde je ukázka takovéto tabulky:

Tabulka průběhu vztahu s otcem:
 

V tomto bodě odložte knihu a vytvořte si svou vlastní Tabulku průběhu vztahu s otcem. Na prázdný list papíru namalujte podle předloženého vzoru tabulku. Prostřední sloupec představuje časovou posloupnost vašeho života od narození (v horní části) až po současnost (na spodním konci). Podél časového sloupce zapište konkrétní události, jimiž váš otec ovlivnil váš život, a u každé poznamenejte svůj tehdejší věk. Vlevo zapisujte události negativní, vpravo pozitivní.

Do krajních sloupců bodově ohodnoťte, jak silně vás daný zážitek ovlivnil. Čím je bodové ohodnocení vyšší (1-5), tím silnější zkušenost znázorňuje. Pokud je před číslem  !  , znamená to, že vás daná událost dosud ovlivňuje.

Až svou tabulku dokončíte, bude pro vás užitečné, když si o ní s někým popovídáte. Možná vám bude vyhovovat promluvit si o něm s ženou, která si také vytvořila svůj diagram. Nebo uvidíte jako přínosné požádat svého manžela, aby si vytvořil diagram zkušeností se svým otcem, a pak si o diagramech popovídat spolu.

Když se díváte na svůj diagram, je na něm víc pozitivních zážitků než negativních? Když přemýšlíte o svých kladných zkušenostech, o kterých z nich jste s otcem mluvila? Ví o tom, že tyto zážitky považujete za kladný vliv na váš život? Pokud ne, jak byste mu tyto zkušenosti popsala? Jak byste chtěla, aby reagoval, kdybyste mu o těchto pozitivních zážitcích řekla?

Když budete uvažovat o negativních zkušenostech na svém diagramu, odpovězte si na tyto otázky:

U kterých z nich pro vás bylo těžké přiznat, že se staly?

O kterých jste s otcem nikdy nemluvila a nikdy jste je spolu neřešili?

Když jste o těchto prožitcích mluvila s přítelkyní nebo s manželem, vyvolal u vás některý z nich emocionální reakci (sevření hrdla, slzy apod.)? Pokud ano, co tuto reakci spustilo?

O kterých z těchto prožitků byste chtěla se svým otcem mluvit?

Co si od takového rozhovoru slibujete?

Jak doufáte, že bude reagovat?

Jak byste se mohla změnit, kdybyste s ním o těchto prožitcích mluvila?

Jak se vypořádáte s tím, když nebude reagovat pozitivně? Můžete s ním mluvit o svých pocitech tak, aby to pro vás bylo dobré a mohlo vás to uspokojit bez ohledu na jeho reakci?

Potřebujete některý z těchto prožitků svému otci odpustit?

Existují o vašem otci nějaké informace, které potřebujete zjistit, abyste jeho samotného a jeho jednání mohla lépe pochopit? Pokud ano, jak je zjistíte?

Na co se svého otce váháte zeptat nebo s ním o tom mluvit? Proč?


Promluvit si s otcem je poslední krok v procesu, kdy sama sebe a jeho uvolňujete z bolestí minulosti. Pokud se rozhodnete použít jako základ pro rozhovor s otcem svůj diagram, před setkáním s ním udělejte ještě tyto kroky:

Napište odstavec (nebo podle potřeby několik odstavců) o každé události na svém diagramu a o tom, co jste cítila, když se staly, a co při nich cítíte teď. Naznačte, jak daná událost dosud ovlivňuje váš život.

U každé události si přesně zapište, co o ní chcete svému otci říci, pokud s ním o ní budete mluvit.

Pokud s ním o těchto událostech mluvit nebudete nebo nemůžete, popište u každé z nich, jak se vymaníte z jejich vlivu.

Popište, jak opustíte své pocity ohledně každé z těchto událostí, když o nich s otcem nebudete chtít nebo moci mluvit.

Pokud plánujete, že si o těchto příhodách s otcem promluvíte, napište si čtyři nebo pět jeho typických reakcí, které od něho očekáváte. U každé z těchto reakcí si napište, jak na ně budete reagovat. Své odpovědi si zkuste nahlas, nahrajte si je na magnetofon nebo je řekněte přítelkyni, která vám bude pomáhat, když se budete učit reagovat na otce novým způsobem.

Pokud vám to připadá jako spousta práce, máte pravdu. Uvidíte však, že výsledky vaší přípravy budou stát za to.



    

Konfrontace: spuštění opony

Posledním krokem při uvolňování se ze své bolestné minulosti ve vztahu s otcem je konfontace s ním. Po předchozích krocích již možná prožíváte značnou míru uzdravení z minulosti, ale konfrontace je často nezbytným závěrečným aktem, který spustí oponu vaší minulosti.

Konfrontace je jednoduše a hlavně sdílení faktů a pocitů. Není to pomstychtivý útok nebo hádka. Nemá odcizovat ani nikoho měnit. Vaším cílem při ní není uvolnit svůj hněv vůči danému člověku. Ten je nejlépe uvolnit ještě před konfrontací. Konfrontace neslouží k tomu, abyste daného člověka mohla potrestat, vyrovnat si s ním účty, zastrašit ho nebo mu způsobit trápení.

Spíš má vnést blízkost do bolestného vztahu z minulosti, který by se dál podebíral, pokud by se o něm otevřeně nemluvilo a nehledalo by se řešení. Pro člověka, který věří v Ježíše Krista, je konfrontace také krokem, kdy si přivlastňuje Boží odpuštění pro sebe a pro toho, s kým hovoří. Konfrontace je aktem lásky, zejména pro ty, s nimiž budeme dál ve vztahu. A dokonce i pro ty, s nimiž nemáme blízký vztah, konfrontace znamená láskyplný způsob, jak je informovat o jejich vlivu na nás, aby mohli přijmout zodpovědnost za své jednání. Konfrontace bude pro daného člověka příležitostí k růstu a osvobodí vás pro zdravější přístup k dalším lidem ve vašem životě.

U lidí, kteří byli v dětství či dospívání týráni a diskriminováni, splňuje konfrontace ještě další účel. Když se postaví své minulosti, pomůže jim to dokázat si, že je daný člověk už týrat ani ovládat nebude a že už nebudou žít ve strachu z něho.

Konfrontace je praktickým uplatněním biblického pokynu, abychom byli pravdiví v lásce (Ef 4,15). Musíte k otci přistoupit pravdivě a přesně mu říci, jak vnímáte svou minulosti. V knize Přísloví 28,23 čteme: "Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk." Je však třeba k danému člověku přistupovat s láskou, aby se váš vztah ještě více nepoškodil a mohl se uzdravit.

Pokud jde o volbu metody pro konfrontaci, můžete si vybrat jednu ze dvou základních možností: nepřímou, nebo přímou konfrontaci:

Při nepřímé konfrontaci hovoříte o svých problémech a pocitech, aniž byste skutečně konfrontovala svého otce. Například můžete svému otci napsat dopis, který pak přečtete prázdné židli, přítelkyni nebo magnetofonu, ale neodešlete ho. Tento přístup vám umožní udržet si při konfrontaci soukromí a odstup. Také budete moci všechno, co budete mít na srdci, říci bez přerušování a nepřijdete do styku s otcovou reakcí. Nevýhodou nepřímé konfrontace je to, že neprožijete pocit dokončení, který pochází z rozhovoru tváří v tvář a z přijetí odezvy z první ruky.


Pokud se rozhodnete pro přímou konfrontaci, budete mít na vybranou ještě z několika dalších možností, a sice, zda použijete formu dopisu, telefonického rozhovoru nebo návštěvy. Pokud si vyberete dopis, napište si ho několikrát nanečisto. Přečtěte si ho nahlas, abyste zjistila, jak zní. Některým ženám pomohlo, když ho přečetly ještě někomu dalšímu, kdo ho objektivně zhodnotil. Několik takových dopisů jsem sám četl.

Konfrontace dopisem vylučuje možnost, že člověk ztuhne nebo se mu sevře hrdlo, jako to mu někdy bývá při konfrontaci tváří v tvář. Také, pokud je váš otec zaměřen na vizuální vnímání, dopis k němu může proniknout hlouběji než rozhovor. Nevýhodou této metody je vysoká pravděpodobnost, že váš otec na dopis neodpoví. Můžete pak trpět tím, že nebudete vědět, zda ho četl, pochopil a přijal.

Pokud vás váš otec dosud nějakým způsobem poškozuje či zneužívá - emocionálně, slovně, sexuálně nebo fyzicky - musíte ho konfrontovat osobně.

Pokud dáte přednost telefonátu, připravte si předem, co mu budete chtít říci. Možná bude třeba, abyste si napsala několik poznámek, které vás při rozhovoru s otcem povedou. Nevýhodou této metody je, že přijdete o polovinu otcovy reakce, protože neuvidíte jeho neverbální projevy. Váš otec také může odložit sluchátko a neposlouchat vás nebo úplně zavěsit.

Konfrontace tváří v tvář vylučuje nevýhodu, že obdržíte jen částečnou nebo nulovou odpověď. Když budete svého otce konfrontovat osobně, můžete zajistit, aby slyšel a pochopil to, co mu chcete říci. Také budete moci vidět a slyšet jeho reakce. Osobní setkání také zdůrazňuje důležitost vašeho sdělení. Mnozí otcové jsou při osobní konfrontaci poměrně vnímaví.

Někteří jsou tím, co slyší, naprosto ohromeni. Neuvědomují si, že to, co dělali - nebo nedělali - mělo na jejich dcery tak silný vliv. Znám otce, kteří se po takové konfrontaci svým dcerám omluvili, což vedlo k odpuštění a uzdravení.

Osobní konfrontace však může být napjatá, protože otcovu reakci nemůžete nikterak ovlivnit. Může vás defenzivně přerušovat nebo hněvivě napadat. Situace vás může zaskočit a budete možná litovat, že jste si nezvolila méně přímý způsob.

Kdy je konfrontace tváří v tvář nezbytná? Pokud vás váš otec dosud nějakým způsobem poškozuje či zneužívá - emocionálně, slovně, sexuálně nebo fyzicky - musíte ho konfrontovat osobně. Pokud vás otce stále ještě ovládá tak silně, že nemůžete žít jako svéprávný jedinec, musíte ho konfrontovat osobně. Pokud žijete ve strachu ze svého otce, je třeba, abyste se tomuto strachu postavila v osobní konfrontaci. A pokud máte obavy, že váš otec nějak poškozuje vaše děti, musíte s ním jednat tváří v tvář.

Pro úspěch konfrontace tváří v tvář je velice důležitá příprava a procvičování. Především si vyhraďte čas, kdy se budete za sebe a za svého otce modlit. Proste Boha, aby vám pomohl vybavit si a pojmenovat minulá zranění, která řídí váš současný život. Hlavně proste o Boží načasování. Nehrňte se do přímé konfrontace. Chvíli čekejte. Některé dcery čekaly měsíce a někdy i roky, než nazrál čas ke konfrontaci s otcem. Nechte se vést Duchem svatým.

Za druhé si sepište svá zranění a to, jak vás každé z nich poznamenalo. Součástí tohoto seznamu může být, jak vás otec odbýval, zklamával, odsuzoval, opouštěl, odmítal, ponižoval nebo vás emocionálně, sexuálně či fyzicky zneužíval. Pak si sepište všechny pocity, které ve vás toto jeho jednání vyvolalo, například strach, hněv, stud, pocit bezcennosti, viny, vnitřní bolesti apod. Uveďte, jaké následky jeho jednání jste osobně zakoušela jako dítě, dospívající a dospělá a jaké následky v současné době působí na vaši rodinu, manžela a děti.

Pak si napište, co přesně chcete svému otci říci a jak mu to potřebujete sdělit, aby vás poslouchal. Vaše formulace by měly začínat slovy: "Mám pocit..." nebo "Chci...", a nikoli obviňujícími výrazy: "Nikdy jsi..." nebo "Neměl jsi..." Vyjmenujte všechno, co jste od něho v dětství a dospívání chtěla a nedostala jste to. Buďte konkrétní. Nakonec uveďte, co od něho chcete nyní. I zde buďte konkrétní.

Zde je několik příkladů od dvou žen, které vyjmenovaly svá konkrétní zklamání a přání. První žena byla svým otcem zklamaná a odmítnutá, druhá byla obětí sexuálního zneužívání:


V minulosti...

Chtěla jsem, abys mi říkal, že mi to sluší.

Chtěla jsem, aby sis se mnou hrál.

Chtěla jsem, abys mě povzbuzoval.

Chtěla jsem, abys mi naslouchal.

Chtěla jsem, abys přede mnou nezakrýval, kdo doopravdy jsi.


V přítomnosti...

Chci, aby ses víc zajímal o můj život a naši rodinu.

Chci, aby ses mě víc ptal a pak mi naslouchal.

Chci, abys mi jednou týdně zavolal a několik minut si se mnou povídal o tom, jak žiješ.

Chci, aby tě moje děti mohly poznat. Buď s nimi prosím občas.


V minulosti...

Chtěla jsem, aby ses mě přestal dotýkat na nevhodných místech.

Chtěla jsem, abys mi řekl, že jsem se ničím neprovinila a že jsi chybu udělal ty.

Chtěla jsem, abys šel pryč a nechal mě a mou sestru být.


V přítomnosti...

Chci, abys věděl, jak jsi mi poznamenal život.

Chci, abys přiznal, co jsi udělal, a vyhledal pomoc nějakého poradce.

Chci, aby se ti mohlo dobře dařit a abys mohl být tím, kým být máš.

Chci vědět, že se ti dá důvěřovat.


Svou konfrontaci si vyzkoušejte tak, že své sdělení vyslovíte nahlas a případně si to i nahrajete na magnetofon, abyste si mohla sama sebe poslechnout a zlepšit, co bude třeba. Také si svůj rozhovor s otcem můžete předem přehrát s někým, komu můžete důvěřovat a kdo bude hrát vašeho otce.

Rozhodněte se, kdy a kde si otcem promluvíte. Když se s ním setkáte na jeho vlastním území, může vás to znevýhodnit. Zkuste vybrat neutrální prostředí, jako například restauraci nebo park. Jistotu a sílu načerpejte u Pána, s vědomím, že vás i vašeho otce miluje a ve vás obou chce působit, aby mezi vám vznikl zdravý vztah.

Důležitým prvkem, který musí být základem celého procesu vymaňování se z minulosti a konfrontace s otcem, je odpuštění. Pokud svému otci a sama sobě neodpustíte, co se stalo, nemůžete být ze svých zranění uzdravena a váš vztah s otcem se také nemůže vyřešit. Další kapitola této knihy se zabývá základní otázkou odpuštění, tak jak se týká vašeho vztahu s otcem.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Vztah mezi otcem a dcerou