Sekce: Knihovna
Potřeba výuky
Když se Bible stává živou knihouz knihy Lectio Divina , vydal(o): Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském
V západním světě se slova "učený" a "lidový, prostý" chápou jako protiklady. Bereme za dané, že studium Bible je jen pro lidi, kteří mají formální školní vzdělání. Lidé říkají: "Rád pracuji s prostými lidmi, protože mají nádherné chápání Písma." Ale kdo jsou to ti "prostí lidé"? Všichni jsme složitými osobnostmi s předsudky a sklony vidět vše ze svého úhlu pohledu. Někteří lidé mají školní vzdělání, jiní jen nepatrné nebo žádné. Ale "prostota" je něco, oč musíme usilovat všichni. A k tomu je zapotřebí výuky. V žádném případě není pravdou, že lidé bez formálního vzdělání nemohou systematicky studovat. Samozřejmě musejí mít metodu, kterou mohou ovládnout. Ale i populární teologie je ve skutečnosti systematická, hluboká a koherentní, a musí taková být, má-li se nazývat teologií.VÝUKA POMOCÍ PŘÍBĚHU
Abychom pochopili lectio divina, musíme rozlišit dva druhy textů: učebnicové texty a příběhy. Učebnicovými texty míním vše, co čteme kvůli informacím, včetně tisku a uličních vývěsek. Novodobé příběhy se vyprávějí nejen v knihách, ale také v rádiu a v televizi.
V učebnicích hledáme objektivní a trvale platná fakta. Zde pracuje náš rozum. Při čtení příběhů se děje něco jiného - je zde děj, do kterého vstupujeme tím, že se identifikujeme s některými postavami. Zde pracuje naše představivost a zapojují se city a citová hnutí. Nejsme objektivní, ale subjektivní.
Obecným omylem naší kultury je názor, že učebnice čteme, protože se chceme poučit, a příběhy proto, že se chceme pobavit. Říkáme, že učebnice jsou seriózní a příběhy ne. Myslíme si, že dospělí se učí z učebnic a děti (a "primitivní lidé") z příběhů. Říkáme, že v Bibli je tolik příběhů proto, že Židé nebyli tak kultivovaní, jako my.
To není pravdivé. Příběhy jsou mnohem serióznější a důležitější než učebnice. Příběhy jsou totiž ve všech kulturách, i v té naší, velmi mocným, téměř jediným způsobem pro sdělování hodnot. Rodiče vyprávějí dětem o tom, jak to bylo za jejich mládí, jak byli kdysi chudí, i když dnes jsou bohatí, jak se kdysi měli dobře, ačkoliv teď jsou chudí. Nedělají to pro pobavení, ale proto, aby sdělili svou hodnotu, vědomí vlastní ceny, úctu k těm méně úspěšným, tvrdou námahu.
Kmenové, národnostní a náboženské skupiny uchovávají své tradiční hodnoty právě tak - ne v učebnicích, ale v příbězích, písních, sochách a malbách.
Učebnice učí přímo, prezentujíc fakta. Příběhy poučují nepřímo - identifikujeme se s lidmi v daném příběhu a spontánně přejímáme jejich hodnoty. To je mimochodem problém dneška, že chápeme příběhy jako čistě zábavné. Neuvědomujeme si tak hodnoty, které vstřebáváme. Protože lidé v příbězích jsou atraktivní, postupně si začínáme myslet, že jejich vypočítavost, násilnost a sexuální nevázanost nejsou zřejmě tak zlé.
A co Bible? Je to učebnice, nebo příběh? Mnoho lidí říká, že učebnice, někteří že je to směs příběhů a učebnicových textů, a jen málokteří spontánně řeknou, že je to příběh. To proto, že příběh nechápeme jako něco seriózního.
Ve skutečnosti zde není žádných pochyb. Bible je příběhem, příběhem Božího lidu. Můžeme krátce říci, že je příběhem Ježíšovým, předobrazeným ve Starém zákoně, hlásaným v Novém zákoně a žitým v novozákonní církvi.
Bible obsahuje různé druhy knih. Jednak jsou zde opravdové příběhy, potom historie, přísloví, písně a zákony. To vše má být čteno ale jako příběh, do kterého má čtenář vstoupit a přisvojit si jeho hodnoty.
Ve starověku tohle bylo samozřejmé, ale dnes je obtížné takové chápání prosadit. Lidé se učí, že moudrosti se naučí rozumem. I neevropským kulturám, ve kterých je vypravěčství významnou součástí jejich tradice, se vnucuje názor, že se jedná o podřadný způsob komunikace.
Bůh ale zná lidskou přirozenost a dává nám hluboké lekce ze života jak pomocí jednotlivých příběhů, tak celého příběhu Ježíše Krista. Máme-li se učit způsobem, kterým nás učí on, musíme se naučit vypravěčskému umění.
"Vyprávím příběh" - tím neříkám, zda to, co vyprávím, se opravdu stalo. Říkám tím však, že používám určitý způsob komunikace. Toto objasnění je pro četbu Bible velmi důležité. Bible obsahuje mnoho různých spisů, z nichž některé zachycují historické události. Všechny tyto spisy však užívají druh komunikace, který nazýváme příběhem. Lectio divina je čtením biblických příběhů.
