Milí pastýři

Milí pastýři, POUTNÍCI RADOSTNÉ ZVĚSTI

z knihy Otevřené dopisy , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Milí pastýři, POUTNÍCI RADOSTNÉ ZVĚSTI

nebyli jste pořádně poděšeni, když v oné studené noci, kdy jste byli utábořeni a spali jste, byli jste náhle probuzeni "množstvím nebeských zástupů", které chválily Boha a zpívaly: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení"?

Jistě se vás zmocnil strach, zděšení, dezorientace, a pak údiv, úžas, nedůvěra. Ale nic z těchto citů vám nezabránilo bez prodlení jít a zvěstovat, co jste slyšeli a viděli, Marii a Josefovi, kteří byli v Betlémě.

Milí pastýři, vám prvním oznámil Bůh tajemství vtělení, protože jste byli lidé prostí, schopní ještě se divit a žasnout. Bůh miluje a volí si věci prosté, každodennost, všednost, když chce přijít na svět. Vy jste svědky tohoto velkého zázraku: Boží láska se stala tělem, lidstvím, hříchem.

My jsme ztratili radost a schopnost zůstat s otevřenými ústy před jednoduchými věcmi. Raději všechno falšujeme a komplikujeme a neuvědomujeme si, že život bez nového očekávání, bez tajemství, bez prozatímnosti by byl opravdově a nesnesitelně nudný, byla by to opravdová a vlastní duševní a duchovní skleróza.

Milí pastýři, nyní tak vzácní a vyhledávaní v naší multimediální době, vám hlásali evangelium sami andělé a vy jste se zase stali poutníky radostné zvěsti. Z venkovské krajiny, kde jste byli utábořeni, jste šli do města Betléma, ze stanů do domů lidí. To je cesta toho, kdo se chce dnes stát kazatelem evangelia, heroldem spásy mezi lidmi.

Boha můžeme potkat v historii každého dne, v obyčejných gestech, ve chvílích utrpení i radosti, oběti a námahy, práce i nezaměstnanosti, síly a nasazení, nebo i skleslosti.

"Každý den je pro nás Boží ,dnes', ... zhodnocuje dnešek, který máš, ne dobu, kterou už nemáš nebo kterou ještě nemáš a nevíš, budeš-li ji mít," napsal biblista Oscar Battaglia, když vykládal zvěst, kterou jste vy přijali. Bůh dále mluví ke každému z nás v naší osobní historii, v příhodách našeho života. Boží "dnes" se nikdy neopakuje, ale vždy je nové. Běda, když si necháme ujít příležitost!

Milí pastýři, jiná zvláštnost mě bije do očí ve vašem příběhu: když jste šli do Betléma, nešli jste jednotlivě, ale společně. Společně jste vstali, opustili jste své stany a dali jste se na pochod, abyste spatřili sotva narozeného Spasitele: Krista musíme objevit společně.

Všichni potřebujeme všechny. Také Maria a Josef potřebovali vás, drsné lidi, z okraje blahobytné společnosti. Nejsme obyvateli osamělého a opuštěného ostrova, ale musíme hlásat Krista jedni druhým, protože všichni ho potřebujeme. Jak píše Giovanni Papini v této své úvaze, všichni potřebujeme jen jedno jediné: být spaseni:

"Nastala doba, kdy se máš znovu zjevit všem a dát pádné a nevyvratitelné znamení této generaci. Vidíš, Ježíši, naši potřebu; vidíš, jak velká je naše potřeba; nemůžeš nepoznávat, jak se naše potřebnost už nedá prodlužovat, jak tvrdá a opravdová je naše tísnivá situace, naše nouze, naše beznaděj. Ty víš, jak potřebujeme tvůj zásah, jak je nutný tvůj návrat.

Potřebujeme tebe, tebe jediného a nikoho jiného. Jenom ty, který nás miluješ, můžeš mít s námi všemi, kdo trpíme, soucit, jaký má každý z nás sám se sebou. Ty jediný můžeš pocítit, jak veliká, jak nezměrně veliká je potřeba tohoto světa, jak velmi potřebuje svět v této hodině tebe.

Nikdo jiný, nikdo ze všech žijících, nikdo z těch, kdo si hoví v bahně slávy, nemůže nám ubohým, vězícím v ukrutném nedostatku, v nejhroznější bídě, v bídě duše, dát dobro, které přináší spásu.

Všichni potřebují tebe, i ti, kdo to nevědí, a ti, kdo to nevědí, mnohem víc než ti, kdo to vědí. Hladový si představuje, že hledá chléb, a hladoví po tobě. Žíznivý myslí, že chce vodu, a žízní po tobě. Nemocný si namlouvá, že touží po zdraví, a jeho chorobou je tvá nepřítomnost. Kdo hledá krásu světa, hledá nevědomky tebe, který jsi celá a dokonalá krása. Kdo pátrá v myšlenkách po pravdě, touží, aniž to chce, po tobě, neboť tys jediná pravda, hodná, aby byla poznána; a kdo se namáhá o mír, hledá tebe, jediný mír, v němž mohou spočinout nejneklidnější srdce. Volají tě, a nevědí, že tě volají, a jejich volání je nevýslovně bolestnější než naše.

Poprvé jsi přišel, abys nás spasil, narodil ses, abys nás spasil, mluvil jsi, abys nás spasil, dal ses ukřižovat, abys nás spasil. Tvým uměním, tvým dílem, tvým posláním, tvým životem je přinášet spásu. A my dnes (v těchto pochmurných a zlých dnech, v těchto letech, která jsou zhuštěním, nesnesitelným vystupňováním hrůzy a bolesti) potřebujeme bez prodlení, abychom byli spaseni!"