Milá panno Maria

Milá Panno Maria, ženo chudoby a matko chudých

z knihy Otevřené dopisy , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Milá Panno Maria, ženo chudoby a matko chudých

také letos jsou Vánoce. Již! Přicházejí a odcházejí, aniž si toho všimneme: jsou nyní součástí všeho, co se děje v chaosu naší každodennosti. Ano, naše Vánoce jsou vyprázdněny, jsou zbaveny pravého smyslu, který chtěl Bůh, když se "narodil na zemi". Já, přítel Ježíše, kterého jsi porodila světu, nechci toto riskovat. Proto ti píšu, se synovským srdcem.

Drahá Panno Maria, od malička mě při náboženství učili nazývat tě Královnou. Podle toho, co jsem viděl, by se to neřeklo. Já si tě nejraději představuji jako obyčejnou ženu, pečující o Josefa a o Ježíše, srdečnou a přívětivou k sousedům. Raději tě vidím bez svatozáře jako nás všechny, jako všechny ženy, jako "všední Ženu". Někdy si tě rád představuji, jak běháš za Děckem, o kterém všichni víme, že je Božím Synem, jak ho káráš pro jeho taškařiny, jak ho večer zabaluješ do přikrývek, aby se nenachladil. Toto mi pomáhá, abych tě měl ještě raději a abych s úžasem přijímal skutečnost, že se Bůh stává tvorem.

Drahá Panno Maria, chci ti poděkovat, protože jsi mě spolu s Ježíšem naučila být chudý, milovat chudobu a objevovat její smysl. Už mě to mrzí mluvit o chudých, o chudobě. Je na čase, abych se i já učil být chudý, a to s radostí.

Ale je to pravda, že v tvé době být a žít v Nazaretu bylo totéž jako dnes být a žít na periferiích našich měst? Proč si Ježíš vybral okrajová místa, kde vládla bída a nevědomost?

Také ty jsi zakoušela smutek a úzkost ze samoty a z vyhoštění, od Nazaretu až ke Golgotě. Stejně jako to prožívají denně na vlastní kůži mládež a lidé z periferních čtvrtí našich měst, tam, kde injekcí proti beznaději je násilí. Nuže, ty jsi řekla své "ano". A s radostí.

Milá Panno Maria, nebylo místa pro tebe a pro Josefa, kteří jste přicházeli z nechvalně známého Nazaretu. Nebylo příbytků pro Ježíše, který se měl narodit. Nebyli jste důvěryhodní, neměli jste dobré jméno. Před očima vám zavírali dveře: "Není místo ... Jděte pryč ... Kdo to je, kdo je zná ... Co jen budou chtít ..." Nakonec jeskyně.

Kolik rodin žije dnes v "jeskyních" našich historických center a jsou nuceny spokojit se s vůněmi, které se v uličkách starého města linou z domů křesťanů a blahobytných občanů! Ale nejvíc mě rozhořčuje, že ti, kdo odpírají dům, kdo žádají závratné nájemné, kdo vydírají peníze ve formě podezřelých záloh a znemožňují nalézt přístřeší pod záminkou "záruky", kdo raději nechají zplesnivět své prázdné domy vlhkem a zatuchlostí, že tito lidé zpívají: "Sestoupil jsi z nebe ... do zimy a mrazu." Svým falešným a pokryteckým zpěvem skutečně vydávají chudé děti napospas zimě a mrazu. A co říci o našich prázdných místnostech, včetně farních, o našich druhých nebo třetích domech? Toto jsou Vánoce, toto jsou Vánoce pokrytectví, ritualismu.

Drahá Panno Maria, díky, že jsi nás naučila spolu s Ježíšem, že chudoba je učitelkou života, díky, že jsi rozbila naše bohaté a úspěšné plány, díky, že nás svou ryzostí a prostotou zbavuješ našich výhrad, našich strachů, našich pozemských a hmotných zájmů, našich nerozhodností a diskriminací. Chudoba se stala v tobě a pro tebe prvním projevem spásy. Ježíš, Dítě a Syn Boží, se narodil chudý.

Dej nám, Matko, odvahu změnit se a zpochybnit se, odvahu stát se chudými, abychom byli spaseni. Potírej naši pýchu a naše domýšlivosti. Učiň, ať se učíme od chudých. Očisti nás od naší omezenosti, pozvedni naši lásku k Bohu. Dej nám odvahu k chudobě, k jejímu velkodušnému prožívání, sílu k lásce a k svědectví, které "dávají výhost" vyhoštění, samotě a beznaději. Dej nám, abychom byli přístupní a ochotní vůči všem. Učiň, ať naše slova neuváznou na mělčině pokrytectví a žvanění, ale stanou se událostí vtělenou v dějinách, jako se Slovo stalo tělem.

Přisvojuji si tuto krásnou modlitbu Tonina Bella:
"... Svatá Maria, Ženo všedních dnů, osvoboď nás od stesku po slávě a nauč nás pokládat každodenní život za staveniště, kde se budují dějiny spásy. Uvolni lana našich strachů, abychom mohli zakusit jako ty odevzdanost do Boží vůle v prozaických záhybech doby a pomalé agonie hodin. Znovu kráčej diskrétně s námi, mimořádné stvoření, zamilované do normálnosti. Vždyť dříve než jsi byla korunována Královnou nebe, polykala jsi prach naší ubohé země!"

Milá Panno Maria, když líbáš Jezulátko, prosím tě, polib ho také za mne, předej mu teplo tolika chudých a tolika ubohých lidí!