Jak být rodičem a nepřijít o rozum

z knihy Jak žít a přežít manželství , vydal(o): KNA

Chápu autora výroku: „Šílenství je dědičné – dostanete ho od svých dětí.“ Těžko si představit, že bych své děti miloval více, přesto si často říkám, proč jen nás s manželkou nikdo nevaroval, jak se s jejich příchodem změní náš vzájemný vztah? Kdysi jsme s Dianne trávili večery společnými procházkami, návštěvami přátel a předčítáním u krbu. A najednou jsme v noci kroužili ulicemi, prozpěvovali ukolébavky a vypořádávali se s poporodní depresí. (U mne!)

A proč jen nás nikdo nepřipravil na rodičovství? Pro ty z vás, kdo ještě nemají děti, Colin Bowles vypracoval dvanáct jednoduchých testů, podle kterých poznáte, zda jste připraveni. Tady jsou tři z nich. Pokud je nezvládnete, přeskočte rovnou na kapitolu o sexu.

Ženy: v rámci přípravy na mateřství si oblečte župan a nacpěte si do něj zepředu obrovský polštář. Noste toto přestrojení po devět měsíců. Po devíti měsících z polštáře vyndejte deset procent vycpávky. Muži: v rámci přípravy na roli otce jděte do lékárny, vysázejte na pult obsah své peněženky a řekněte lékárníkovi, ať si s tím nějak poradí. Pak jděte do supermarketu a zařiďte, aby vám zaměstnavatel posílal mzdu rovnou do jejich ředitelství. Jděte domů, vezměte si noviny a naposledy si je v klidu přečtěte.

Vydržíte nepořádek, který kolem sebe dělají děti? Můžete si to snadno vyzkoušet, když vymáčknete tubu sardelové pasty na gauč a záclony namažete marmeládou. Za hifi věž zakopněte pár rybích prstů a nechejte je tam přes léto. Strčte ruce do záhonku a otřete je o čistě bílou zeď. Zamalujte fleky pastelkami. Jak to vypadá teď?

Vydlabejte meloun a udělejte mu ze strany malou díru. Zavěste ho na strop a houpejte ode zdi ke zdi. Nyní vezměte mísu namočených cereálií, a zkuste lžící, s kterou předstíráte, že je letadlo, nacpat jídlo do otvoru houpajícího se melounu. Pokračujte, dokud se vám nepodaří takto přemístit polovinu cereálií. Zbytek si vysypte do klína, větší část rozsypejte také po podlaze. Nyní jste připraveni nakrmit dvanáctiměsíční dítě.i

To jsou ale ještě ty méně náročné části. Mnohem těžší je zajistit, aby zatímco se utváří vztah s touhle novou osobou, neutrpěl váš vztah s partnerem. Rodičům často připomínám, aby trávili čas se svými dětmi. Ovšem když se jeden z rodičů stane posedlým péčí o dítě natolik, že vyloučí svého partnera, manželství začne fungovat stejně, jako když dochází k partnerské nevěře. Ono totiž dochází.

Zde je deset rad, jak se vyhnout tomu, aby čerstvě narozené dítě narušilo váš vztah.

1. To největší, co mohou rodiče udělat pro své děti, je milovat jeden druhého (Dr. Benjamin Salk, rodinný psycholog).

2. Dávejte dítěti maximum lásky, ale chraňte své soukromí. I když ho občas vezmete k sobě do postele, buďte natolik moudří, abyste to nedělali příliš často. Je-li to možné, nechávejte dítě co nejčastěji spát v jiné místnosti.

3. Konverzujte také o jiných tématech, než je dětská výživa a kroužky na prořezávání zoubků.

4. Uvědomte si, jak snadno se může otec cítit nepotřebný a vyloučený zároveň.

5. Podělte se o co nejvíce úkolů, i když to bude znamenat, že nebudou provedeny dokonale. Dítě přežije i s plenkou napůl omotanou kolem hlavy.

6. Uvědomte si, jak je pouhá péče o malé dítě pro mnohé ženy fyzicky vyčerpávající.

7. Pokud sex není po nějakou dobu hlavním tématem, ujistěte se, že to není chápáno jako odmítnutí, a snažte se projevovat důvěrnou blízkost mezi vámi jiným způsobem.

8. Nepřerušujte kontakt s přáteli.

9. Nevyhýbejte se tomu, aby vám dítě na pár hodin někdo pohlídal. Někteří rodiče by nenechali hlídat své dítě ani legendární chůvě Mary Poppins.

10. V plánování aktivit svých dětí buďte umírnění. Můžete snadno unavit jak je, tak sebe.

Dobře si promyslete, je-li skutečně tak důležité, aby šestileté dítě chodilo na balet, kung-fu a k tomu hrálo na tři hudební nástroje.

Problém se nám podaří pochopit v celé šíři, teprve když nám malé dítě doroste do třinácti. Tehdy se za dřívějšími roky ohlížíme jako za procházkou růžovou zahradou. Děti se nám promění v puberťáky zcela nečekaně a vždycky nás to zastihne nepřipravené: Co se to jen stalo s tou roztomilou holčičkou, která se vás tak ráda držela za ruku, když jste šli nakupovat? Dnes by vyšla ven ve vaší společnosti, jedině kdybyste měli na hlavě papírový pytlík. A kam zmizel ten milý chlapec, který vám ochotně povídal o všem, co ten den zažil, jakmile přišel ze školy domů? Teď si můžete gratulovat, když aspoň zamumlá pozdrav vaším směrem.

Neztrácejte elán, když s dospívajícími dětmi procházíte náročným obdobím. Věřte, že je to těžké i pro ně. Nacházejí se právě v té neurčité zóně mezi dětstvím a dospělostí a protahují si svaly. Neztrácejte trpělivost. Nepouštějte se do žádných bojů navíc. Nedělejte si starosti kvůli tomu, že brblají a odmlouvají. Kolem dvaceti začne většina z nich zase mluvit normálně.

Zejména nedopusťte, aby vás tyhle každodenní mrzutosti s pubertálními dětmi rozdělily či postavily proti sobě. Nebývá neobvyklé, že dítě v pubertě dělá jednomu z rodičů větší problémy, nebo dokonce poštvává jednoho proti druhému. Stůjte jeden za druhým, komunikujte o problémech, snažte se neobviňovat jeden druhého a sdílejte své úspěchy i prohry s jinými rodiči – a také se učte sami sobě zasmát.

Především však prokazujte jeden druhému úctu při zastávání rodičovské úlohy. To je nezbytné zvláště v rodinách, kde je jeden z rodičů v domácnosti a pečuje o malé děti. Společnost se často na takové rodiče dívá pohrdavě, jako by neměli řádné zaměstnání. Když partner tento dojem posiluje poznámkami typu „a co jsi celý den dělal/a?“, v dětech se to ukládá. Působil jsem jako konzultant v mnoha firmách, převážně právnických, což jsou poměrně složité organizace vyžadující schopnost plnit více úloh současně. Nikdy jsem se tam ale nesetkal s takovými nároky, jaké si vyžaduje péče o malé děti.

Chodíte do práce?

Když jste v domácnosti a pečujete o malé děti, máte hrůzu z otázky, která obvykle padá na večírcích: „A kde pracujete?“ Mé sympatie má matka tří dětí, která odpovídá takto:

Pracuji na projektu společenského rozvoje, momentálně se třemi věkovými skupinami. První jsou batolata a malé děti, na což jsou potřeba základní znalosti medicíny a dětské psychologie. Dále je to skupina dospívajících, tam musím přiznat, že se nedaří dosahovat tak dobrých výsledků. Poslední věková skupina mne zaměstnává o večerech a víkendech, je to devětatřicetiletý muž vykazující všechny známky krize středního věku, což vyžaduje jistou erudici z oboru psychiatrie. Celkově se při práci neobejdu bez vynikajícího plánování, akčního přístupu a dovedností krizového managementu. Bývala jsem mezinárodně uznávanou modelkou, ale už jsem se trochu nudila.

Podporujte se vzájemně v plnění rodičovské úlohy a udržujte rovnováhu mezi plněním závazků k dětem a k sobě navzájem. Určitě je důležité si udělat čas na děti, ale je životně důležité, abyste měli čas jeden na druhého. Děti potřebují, abyste udržovali lásku mezi sebou živou.

A závěrem: Od chvíle, kdy se narodí, se připravujte na chvíli, kdy vás opustí. Může se to stát tak rychle, že vám to vezme dech. Dejte jim všecko, čeho jste schopni, avšak nebudujte svůj život výhradně kolem nich. Když se na ten den připravovat nebudete, hrozí, že za nějakých osmnáct let přijdete domů, postavíte si vodu na čaj a podíváte se na svého partnera či partnerku s otázkou: „A ty jsi kdo?“