Ale to je přece na mě - nebo snad ne?

z knihy Prvorozený - výhoda, či handicap? , vydal(o): Návrat domů

Pokud jsi prvorozený, nenechej se tím determinovat

Někteří lidé jsou přeborníci v pocitu zodpovědnosti za to, co říkají nebo dělají ostatní lidé. Je to patrně dáno tím, že už v nejútlejším věku slyší, že by měli být vzorem. Často jde o prvorozené děti v rodině. „Ostatní se na tebe dívají a řídí se podle tebe, tak se prosím tě pro všechno na světě chovej slušně!“ Samozřejmě, že budete mít za takových okolností sklon chovat se po celý život velice zodpovědně. Musíte si ale uvědomit, za co zodpovědní jste a za co nikoli. Měl-li váš manžel těžký den v práci a vrátil se domů nevrlý, není to vaše vina. Můžete s ním soucítit a pohladit ho po zádech, ale nesmíte na sebe převzít vinu za jeho pocity. Pokud vám neustále něco vyčítá, řekněte mu, že je vám líto, že měl špatný den. Uděláte, co bude ve vašich silách, aby se cítil lépe, ale nedovolíte mu, aby z vás udělal obětního beránka jen proto, že se mu nepodařilo uzavřít obchod, nebo proto, že mu vynadal nadřízený.

Zvláště děti mají schopnost vyvolávat v rodičích pocit viny

Pokud po vás sousedka chce, abyste jí pohlídala dítě, protože si potřebuje zajít nakoupit, a vy máte zrovna nějaké povinnosti, není to vaše vina. Pokud se rozčílí, je to nepříjemné, ale nedovolte jí, aby ve vás vyvolala pocity viny. Také děti mají mimořádnou schopnost vyvolávat ve svých rodičích pocity viny. Představme si tuto situaci: Je deset hodin dopoledne. Dcera vám volá ze školy: „Mami, zapomněla jsem si doma sešit na matematiku. Přivezeš mi ho?“ To opravdu nepřišlo ve vhodný čas. Za chvíli vám dopere pračka a vy jste se se vší vervou vrhla na účetnictví vaší domácí firmy. A do jedenácti hodin musíte zaplatit několik šeků. Co si máte počít? Karolíně je ale přece 14. Nemusela ten sešit zapomínat doma. Ostatně, něco takového se jí nestalo poprvé. Je snad vaše chyba, že si ho zapomněla? Seberete odvahu, a přestože víte, že uslyšíte fňukání a výčitky, řeknete: „Lituji, ale teď ti ho přivézt nemohu. Budeš se muset vyrovnat s tím, že ho nemáš.“ Jak pravděpodobné je, že Karolína zapomene sešit někdy příště? Zvláště pokud jí učitelka před celou třídou řekne, co si myslí o jejím smyslu pro zodpovědnost? Až se dcera vrátí ze školy, bude na vás možná naštvaná. Ale až přestane vidět rudě a dojde jí, že s vámi její zloba stejně nehnula, velmi rychle si uvědomí, kdo nese zodpovědnost za její sešit na matematiku. A ten si následujícího rána zázračně najde cestu do její školní tašky.

Uč se být asertivní, nenechej se zneužívat

Nebo si představme, že máte v práci kolegu, který prožívá velmi bouřlivý osobní život. Nejen že vás neustále obšťastňuje svými emotivními příběhy, ale ještě nestíhá v práci a pak vás žádá, abyste mu pomohli vše dohnat. Je to ten typ člověka, který ve vás vyvolává pocity viny a zodpovědnosti za své problémy, přestože se vás vlastně vůbec netýkají. Co si máte počít? Máte ho i nadále nechat, aby svými problémy zatěžoval vás – jen proto, že jste „hodný člověk“? Nebo seberete odvahu a jasně mu řeknete, že nemůžete kromě vlastní práce dělat i tu jeho? Možná se rozzlobí a začne fňukat, ale to není váš problém. Vy za jeho problémy odpovědnost nenesete a nesmíte se nechat tímto způsobem zneužívat. Někdy uděláte něco, co se ostatním nebude líbit. Vy ale nejste zodpovědni za jejich štěstí. Můžete se snažit být citliví vůči potřebám a touhám druhých, ale pamatujte, že někteří lidé nebudou šťastní, i kdybyste se pro ně rozkrájeli. Vždy po vás budou chtít víc, a pokud jim to dáte, jejich požadavky budou ještě náročnější. Je velký rozdíl mezi nabídnutím pomocné ruky a pocitem zodpovědnosti za problémy jiných lidí.