Slavnost Nanebevzetí Panny Marie - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Na nebi se objevilo veliké zna­mení: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys vzal neposkvrněnou Pannu Marii, Ro­dičku svého Syna, s tělem i duší do ne­beské slávy; pomáhej nám, ať celým svým životem směřujeme k nebi, aby se i na nás dovršilo dílo vykoupení. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Žena zde symbolizuje vyvolený Boží lid, Izrael, z kterého se Ježíš narodil podle těla. A drak je symbolem satana, dočasně požívajícího moc. Tento text se může vztáh­nout i na Marii, protože všechny po­svátné texty o církvi platí o Matce Boží: Ona je to­tiž nejvznešenějším údem církve, ale přesto „jen jejím údem“, jak pozname­nal svatý Au­gustin.

Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab

Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: Žena oděná sluncem, s měsí­cem pod nohama a s korunou z dva­nácti hvězd kolem hlavy.
Potom se objevilo na nebi další znamení: Veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl tře­tinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí.
A porodila dítě, chlapce, toho, který má vládnout všem národům že­lezným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha.
Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a pa­nování jeho Pomazanému.“

ŽALM 45

Odpověď: Královna stojí po tvé pra­vici ve zlatém rouchu.

Po své pravici máš královnu, – ozdo­be­nou ofirským zlatem.
Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, – sám král touží po tvé kráse.
Provázena radostným jásotem – vstu­puje v královský palác.

2. ČTENÍ

V tomto textu Pavel dokazuje, jak pravda víry „Kristus z mrtvých vstal“ zahr­nuje i naše vzkříšení. To dokazuje dvěma argumenty: Zaprvé – je-li Kristus „prvoti­nou vzkříšení“, pak zřejmě bude následovat i vzkříšení naše; zadruhé – je-li Kristus ví­tě­zem nad smrtí, pak logicky bude i vítě­zem nad smrtí naší. To vše Maria již pro­žila, a tak je před­obrazem našeho vzkří­šení.

1 Kor 15,20-27a

Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, při­jde skrze člověka také vzkříšení mrt­vých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: Na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil.
On totiž musí kralovat, dokud mu (Bůh) nepoloží všechny nepřátele k nohám. Jako poslední nepřítel bude pak zničena smrt. Všechno (totiž Bůh) podřídil pod jeho nohy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Maria byla vzata na nebe, plesají zástupy andělů. Aleluja.

EVANGELIUM

Po Gabrielově zvěstování Maria spě­chá k Alžbětě, aby uviděla dané znamení o jejím zázračném početí (Lk 1,36). Spěch Marie je způsoben radostí z víry plné oče­kávání, která se pak rozvine v Boží chválu (Magnificat). Po Mariině pozdravu Jan v lůně své matky poskočí radostí (srov. Mal 3,20) – už od „počátku“ tak poukazuje na Ježíše. Co nemůže dítě, učiní matka: Zvolá prorocky mocným hlasem a vysloví první vyznání o Kristu pod vlivem Ducha. Escha­tologická ra­dost dítěte je vyvolaná přícho­dem Mesiáše – je to předzvěst jásotu „pří­tele ženicha“. Maria je blahoslavena pro svou víru (proti­klad k Zachariášově nedo­statku víry – Lk 1,18nn): Jako odpověď vyslo­vuje chvalozpěv na Boží mocné činy, které se naplno projevily jejím nanebevzetím.

Lk 1,39-56

Maria se vydala na cestu a spě­chala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v je­jím lůně. Alžběta byla naplněna Du­chem svatým a zvolala mocným hla­sem:
„Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána při­šla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blaho­slavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“
Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou slu­žebnici. Od této chvíle mě budou bla­hoslavit všechna poko­lení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do po­kolení k těm, kdo se ho bojí.
Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené po­výšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.
Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.“
Maria zůstala u Alžběty asi tři mě­síce a pak se vrátila domů.

K ZAMYŠLENÍ

Zvláštní slova o ohni, meči a rozdě­lení. Jakoby vybočovala z evangelia. Jenže evangelium není romantická novela, kde musí nakonec všechno dobře dopadnout. Je to kniha o cestě k věčnému životu a va­rování před cestou k věčné smrti. A mezi životem a smrtí je absolutní rozdíl, proto ten meč a rozdělení. Spojení není možné. Jen je třeba vědět, že nám není dáván do ruky meč, kterým bychom se mohli své­volně obrátit proti bližním. A oheň? Ten nás má zapálit, abychom hořeli pro Boha. Není dán na to, abychom jím pálili druhé. Jinak ře­čeno: Ježíš nepřináší návod k unylému ži­votu. Dává člověku naprostou a nezrušitel­nou budoucnost a proto ho také chce ce­lého.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Ez 24,15-24

Mt 19,16-22

Komentář: Mt 19,16-22
Je těžké zachovávat přikázání, pokud neznáme Boha… jako dobrého. A bez dobrého Boha je ještě těžší zřeknout se něčeho – není totiž možné zůstat „s prázdnou“.

Ez 28,1-10

Mt 19,23-30

Komentář: Mt 19,23-30
Mrzí nás někdy, jak jsme závislí na tak „hlou­pých věcech“? (Na tele­vizi, na penězích…) I o této závislosti platí „u člověka je to ne­možné (se osvobodit), ale u Boha je možné všecko“. A proto je na místě prosit za osvobození a za svo­bodný vztah k věcem.

Ez 34,1-11

Mt 20,1-16

Komentář: Mt 20,1-16
Prosby za dělníky na Boží vinici se nemusí vztáhnout jen na kněze. Vždyť každý křesťan má sloužit Bohu (a pracovat na Boží vinici) – každý však jiným způsobem. Vždyť svědectví životem a slovem (na pracovišti, mezi přáteli) je skutečně službou na Boží vi­nici. Službou nenahraditelnou, protože ji ne­mohou vykonat „za tebe“ kněží.

Ez 36,23-28

Mt 22,1-14

Komentář: Mt 22,1-14
Byl jsi někdy pozvaný na svatbu? Připomeň si tu radost, že jsi dostal po­zvání, připomeň si očekávání, těšení se… A nyní „přijmi“, že samotný Bůh tě zve...

Ez 37,1-14

Mt 22,34-40

Komentář: Mt 22,34-40
Milovat – „devalvované“ slovo, které potře­buje „obnovení“. Přibližuj si proto jeho vý­znam pomocí jiných slov (a opisů) – a pak se zamysli nad evangelní perikopou.

Ez 43,1-7a

Mt 23,1-12

Komentář: Mt 23,1-12
Máš jediného a jedinečného du­chovního průvodce – samotného Je­žíše. A jedinečného otce, vlastně Otce.