15. 8. 2010

Slavnost Nanebevzetí Panny Marie - cyklus C

Slavnost Nanebevzetí Panny Marie není zcela jistě tou nejdůležitější mezi všemi mariánskými svátky v roce. Prvenství v tomto smyslu má nepochybně slavnost Matky Boží Panny Marie 1. ledna, kdy si připomínáme skutečnost, že Maria je Matkou Božího Syna. Dnes se ale setkáváme s tajemstvím Marie už zcela úplným, kdy můžeme s jistotou poznat, jak celý její životní příběh skončil. Dnes poznáváme, že Maria dosáhla cíle své životní cesty, a uvědomujeme si, že k tomuto cíli skromně s vlastními úkoly s velkou nedostatečností směřujeme. Nanebevzetí Panny Marie je konečným bodem její cesty víry a připravenosti plnit Boží vůli; je okamžikem jejího oslavení po všech zkouškách a námahách; je Boží pečetí na jejím naplněném životě. Dnes však je zároveň neděle a my v tento den také poznáváme Krista vzkříšeného, Vítěze nad hříchem. Také v tomto případě se s Ježíšem setkáváme ve chvíli definitivního okamžiku slávy. Obě události nám dnešní bohoslužebné shromáždění předkládá proto, abychom se sami ujistili o směru naší cesty, snažili se ji pochopit v její celosti a nečinili závěry z dílčích úseků nezdarů a selhání. Každý z nás má s jistotou, dříve nebo později, dospět do společenství s Bohem, do kterého nás předešli Kristus a Maria.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Na nebi se objevilo veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys vzal neposkvrněnou Pannu Marii, Rodičku svého Syna, s tělem i duší do nebeské slávy; pomáhej nám, ať celým svým životem směřujeme k nebi, aby se i na nás dovršilo dílo vykoupení. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Žena zde symbolizuje vyvolený Boží lid, Izrael, z kterého se Ježíš narodil podle těla. A drak je symbolem satana, dočasně požívajícího moc. Tento text se může vztáhnout i na Marii, protože všechny posvátné texty o církvi platí o Matce Boží: Ona je totiž nejvznešenějším údem církve, ale přesto „jen jejím údem“, jak poznamenal svatý Augustin.

Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab

Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy.
Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí.
A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha.
Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému.“

ŽALM 45

Odpověď: Královna stojí po tvé pravici ve zlatém rouchu.

Po své pravici máš královnu, – ozdobenou ofirským zlatem.
Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, – sám král touží po tvé kráse.
Provázena radostným jásotem – vstupuje v královský palác.

2. ČTENÍ

V tomto textu Pavel dokazuje, jak pravda víry „Kristus z mrtvých vstal“ zahrnuje i naše vzkříšení. To dokazuje dvěma argumenty: Zaprvé – je-li Kristus „prvotinou vzkříšení“, pak zřejmě bude následovat i vzkříšení naše; zadruhé – je-li Kristus vítězem nad smrtí, pak logicky bude i vítězem nad smrtí naší. To vše Maria již prožila, a tak je předobrazem našeho vzkříšení.

1 Kor 15,20-27a

(Bratři a sestry!) Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil.
On totiž musí kralovat, „dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám“. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. „Všechno“ totiž Bůh „podřídil pod jeho nohy“.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Maria byla vzata na nebe, plesají zástupy andělů. Aleluja.

EVANGELIUM

Po Gabrielově zvěstování Maria spěchá k Alžbětě, aby uviděla dané znamení o jejím zázračném početí (Lk 1,36). Spěch Marie je způsoben radostí z víry plné očekávání, která se pak rozvine v Boží chválu (Magnificat). Po Mariině pozdravu Jan v lůně své matky poskočí radostí (srov. Mal 3,20) – už od „počátku“ tak poukazuje na Ježíše. Co nemůže dítě, učiní matka: Zvolá prorocky mocným hlasem a vy-sloví první vyznání o Kristu pod vlivem Ducha. Eschatologická radost dítěte je vyvolaná příchodem Mesiáše – je to předzvěst jásotu „přítele ženicha“. Maria je blahoslavena pro svou víru (protiklad k Zachariášovu nedostatku víry – Lk 1,18nn): Jako odpověď vyslovuje chvalozpěv na Boží mocné činy, které se naplno projevily jejím nanebevzetím.

Lk 1,39-56

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem:
„Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“
Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.
Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.“
Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

K ZAMYŠLENÍ

Zvláštní slova o ohni, meči a rozdělení. Jako by vybočovala z evangelia. Jenže evangelium není romantická novela, kde musí nakonec všechno dobře dopadnout. Je to kniha o cestě k věčnému životu a varování před cestou k věčné smrti. A mezi životem a smrtí je absolutní rozdíl, proto ten meč a rozdělení. Spojení není možné. Jen je třeba vědět, že nám není dáván do ruky meč, kterým bychom se mohli svévolně obrátit proti bližním. A oheň? Ten nás má zapálit, abychom hořeli pro Boha. Není dán na to, abychom jím pálili druhé. Jinak řečeno: Ježíš nepřináší návod k unylému životu. Dává člověku naprostou a nezrušitelnou budoucnost, a proto ho také chce celého.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

16. 8.

Ez 24,15-24

Mt 19,16-22

Komentář: Ez 24,15-24
Hospodin dopustí zničení jeruzalémského chrámu, ke kterému se upínaly naděje Izraele, místo aby Izraelité usilovali o spravedlivý život před Bohem. K čemu já upírám své (falešné) naděje, kde mi „nahrazují“ spoléhání se na Boha a snahu o dobrý život?

17. 8.

Ez 28,1-10

Mt 19,23-30

Komentář: Ez 28,1-10
„Přestože jsi člověk, ... pokládal ses za Boha.“ Toto pokušení se nevyhýbá ani nám, se všemi našimi technickými možnostmi a vymoženostmi. Zůstávám při tom všem závislý(á) na svém Pánu?

18. 8.

Ez 34,1-11

Mt 20,1-16

Komentář: Mt 20,1-16
Bůh je dobrý! Ke mně i ke každému člověku, i k těm, ke kterým by ani (podle mého názoru) nemusel. Každému nabízí svou lásku, každého volá. Za to mu patří chvála, nikoli „rozčilování se na něj“ kvůli těm, kteří nenesli tíhu dne, a přesto byli odměněni stejně.

19. 8.

Ez 36,23-28

Mt 22,1-14

Komentář: Mt 22,1-14
Jsem pozván k žití nebeského království, už zde, na této zemi, právě teď. Bez ohledu na moji hříšnost, na mé nedokonalosti, jsem povolána. „Ostýchání“ není na místě, na svatbě mám své místo!

20. 8.

Ez 37,1-14

Mt 22,34-40

Komentář: Mt 22,34-40
Jak tato dvě nejdůležitější – shrnující – přikázání naplním dnes ve svém jednání a mluvení? Jak dnes vyjádřím svoji lásku vůči Bohu i bližním?

21. 8.

Ez 43,1-7a

Mt 23,1-12

Komentář: Ez 43,1-7a
I já mohu zažívat naplnění Božího zaslíbení: „Budu navěky bydlet uprostřed synů Izraele“. Prožij Boží přítomnost právě teď! Vnímej jeho blízkost ve všem svém dnešním konání!