Počínající vztah s věřícím

Dobrý den,

jsem nepokřtěná žena a po letech přátelství jsme se začali více sbližovat s dobrým kamarádem, který je věřící. Byli jsme si oporou po rozchodu na obou stranách, a postupně se naše rozhovory přesunuly na více osobní, až intimní rovinu. Vím, že není zatím po posledním rozchodu připraven na další vztah. Plně respektuji jeho hranice, ať již mají původ v osobním důvodech nebo ve víře. Přesto (či právě proto?) bych se ráda připravila na eventualitu, že bychom vztah navázali, již v předstihu, ať neudělám přešlap či něco, co by mu mohlo být nekomfortní.

I přes to, že jsem měla částečně křesťanskou výchovu a znám základní hodnoty, které věřící vyznávají, tak jsem nikdy ve vztahu s praktikujícím katolíkem nebyla. I přes to, že je to zatím pouze možností, tak by mne zajímalo, jak vztahy věřících vypadají?

Vím samozřejmě, že předmanželský styk není schvalován, a cílem vztahu je vždy manželství. Jak ale obvykle lidé poznají, zda je ten druhý tím "pravým" pro sňatek, bez toho aby spolu žili "na zkoušku", či "na hromádce"? Oba jsme dospělí, takže k tomu chci přistupovat s otevřenou myslí. Ráda bych (budoucího) partnera podpořila v oblastech, kde je to třeba, ale nevím, o které jde. Jak je možné vyjít vstříc jemu i jeho víře? Nepokoušet jej je samozřejmostí.

Neberu romantické vztahy na lehkou váhu, ale nikdy jsem víru ve vztahu neřešila. Budu ráda za kteréhokoliv typy, jak zjistit, zda jsme dostatečně kompatibilní pro manželství a založení rodiny. Děkuji a omlouvám se za trošku zmatečný a netypický dotaz.

Milá ..., 
je krásné číst, že svého kamaráda respektuješ i s postoji, které nesdílíš, a nechceš, aby udělal něco, co jeho názorům a potažmo jeho svědomí odporuje.

Vlastně už jen tímto přístupem děláš vše, co je třeba. Ta základní vnější pravidla, kterými se Tvůj kamarád pravděpodobně řídí, asi znáš: v intimní oblasti existuje mez, kterou je vhodné překročit až po svatbě, v neděli se chodí do kostela a také na Velikonoce není vhodné plánovat čundr s páteční grilovačkou. Nejsou to ovšem jen formální pravidla, mají svůj vnitřní význam, a lépe se chápou a dodržují, pokud se o něj člověk zajímá a nevnímá pokyny jen jako omezení, spíše jako návod na dobře prožitý život. Pravidla, která křesťané dodržují, je nemají ochudit o něco hezkého a příjemného, ale umožnit jim prožít něco cennějšího a příjemnějšího. Zodpovědný přístup ke vztahům vede k větší jistotě ve vztazích, výměna veselého večera s kamarády za slavnost s jinými kamarády umožňuje zakotvení a zázemí tam, kde chvilkový nesoulad nemůže společenství zničit, protože ho netvoří jen lidé, ale obracejí se společně k Bohu a Bůh k nim.

Jinak se navenek život křesťanů a nekřesťanů příliš neliší. Dalo by se doufat, že křesťanský partner má větší zábrany vůči nevěře a nepoctivosti obecně a je otevřenější k pomoci druhým, ale spoléhat na to nejde; slabé chvíle mají všichni bez ohledu na vyznání. V té vnitřní oblasti je dobré respektovat, že věřící člověk nebere ve svém rozhodování v úvahu jen své postoje a postoje svého partnera (a případně dalších blízkých lidí), ale v modlitbě své záležitosti předkládá Bohu. Pod tím si není nutné představovat nějaká zjevení a hlasy, spíš práci s vlastním svědomím a snahu, aby život někam smysluplně směřoval.

A jak poznat, že jsou lidé pro sebe „ti praví“? Většinu manželského života tvoří úplně všední řešení situací, které se sexuálním životem nemají nic společného, a až na nějaké extrémní případy ty všední věci ovlivňují intimní soužití, nikoli naopak. Pokud na sebe nebudete nic hrát, nebudete se tvářit, že jste jiní, než jací pak chcete být v manželství, pak poznáte, jestli si jste navzájem oporou. Říká se, že leccos se pozná podle toho, jestli se spolu dokážete upřímně smát. Výlety za hranice konformní zóny, společná organizace nějaké akce, to vám může ukázat, jak zvládáte stres a zda nemáte tendenci házet vinu za neúspěchy na druhého. To, jak by vám to teď fungovalo v intimní oblasti, vám neřekne, jak se vyrovnáte s nemocemi, těhotenstvím a náročným obdobím s malými dětmi. Jde říct, že neexistuje „ten pravý“, ale existuje správný způsob, jak prožít dobrý vztah/manželství, pokud na tom oběma záleží. Vztah se tvoří po celou dobu svého trvání – a vědomí, že ho tvořím teď, během rozhovoru o přípravě oběda nebo během rekonstrukce koupelny, je důležitější, než prvotní soulad. Komunikaci, důvěru a podporu lze trénovat i bez plného sexuálního soužití.

Myslím, že při svém přístupu se nemáš čeho bát. Pokud spolu budete komunikovat a navzájem se respektovat, neměly by vás čekat větší překážky než v jakémkoli jiném vztahu. Možná naopak: tím, že víte, že druhý je trochu jiný, můžete si ušetřit konflikty, které přicházejí, když člověk v bláznivé zamilovanosti očekává, že druhý vidí svět úplně stejně jako on.

Znám smíšená manželství křesťana a ateisty, která fungují desítky let. Někdy se ten nevěřící partner, aniž by změnil svůj světonázor, stal součástí křesťanského společenství toho druhého, protože toto společenství tvoří funkční sociální síť, ve které se rodině dobře žije. To ovšem záleží i na daném společenství, zda je dostatečně otevřené.
Přeju vám oběma, ať vám vaše přátelství vydrží, ať už v jakékoli formě, a jste si navzájem oporou jako dosud.
Pokud bys měla nějaký konkrétní dotaz, napiš, pokusím se Ti odpovědět.

Kategorie otázky: Vztah s nevěřícím