Vzpomínka na všechny věrné zemřelé – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jako Ježíš umřel a vstal z mrtvých, tak s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. A jako pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za naše zemřelé bratry a sestry a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu i my a že se u tebe znovu shledáme. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

V dnešním úryvku dominuje úvaha o blažené nesmrtelnosti. Pro biblického básníka je nesmrtelnost plným společenstvím s Bohem, a tedy darem. Již za pozemské existence se dostává spravedlivým milosti věčnosti, jež dává plodnost jejich osobě, jejich životu. I když jejich pozemská cesta pozůstává z utrpení, zkoušek a temnot, i když se jejich smrt jeví jako prohra, jsou v pokoji, protože jejich putování nutně vede k Bohu.

Mdr 3,1-9

Duše spravedlivých jsou v Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v očích lidí pošetilých, jejich smrt se pokládala za neštěstí, za záhubu jejich odchod od nás, v pokoji však přebývají.
I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich naděje byla plná nesmrtelnosti.
Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, vždyť Bůh je pouze zkoušel a shledal, že ho jsou hodni.
V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili.
V čase, kdy budou odměněni, zazáří, jako jiskry proběhnou obilnými stébly. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navěky králem.
Ti, kdo v něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u něho v lásce, protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.

ŽALM 116

Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.

Hospodin je milostivý a spravedlivý, – Bůh náš je milosrdný. – Hospodin chrání prosté lidi; – pomohl mi, když jsem byl v bídě.
Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: – "Jsem tak sklíčen!" – Pravil jsem ve svém rozrušení: – "Každý člověk klame!"
Drahocenná je v Hospodinových očích – smrt jeho zbožných. – Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, – rozvázal jsi moje pouta.

2. ČTENÍ

Pro Pavla není křest jen nějaký jednorázový obřad, ale je to účast na smrti a vzkříšení Kristově, začátek nového narození k životu, který je silnější než smrt. Této nové kvalitě musí odpovídat i životní způsob pokřtěného.

Řím 6,3-9

(Bratři a sestry!) My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.
Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání. Vždyť přece víme, že starý člověk v nás spolu s ním byl ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili. Neboť kdo umřel, je osvobozen od hříchu.
Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. To je vůle mého Otce, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den, praví Pán. Aleluja.

EVANGELIUM

Vůle Otce je, abych se neztratil od zdroje života a abych žil. Všemohoucí Bůh se stará o to, abych se JÁ neztratil. To je až k nevíře. Hledá mne, posílá svého Syna za mnou na svět... až do místa, chvíle, situace, ve které jsem teď.

Jan 6,37-40

Ježíš řekl zástupům: "Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a kdo ke mně přijde, toho jistě neodmítnu, protože jsem sestoupil z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.
A to je vůle toho, který mě poslal: abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.
Neboť to je vůle mého Otce: aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A já ho vzkřísím v poslední den."

K ZAMYŠLENÍ

Dnešní památka je velikonoční oslavou. Kristus totiž vstoupil do skutečnosti, která je nám nejvlastnější, totiž do naší smrti, a daroval nám život. Je pro mne šťastné vědět, že moje smrt, má nicota, se stává prostorem pro nezměrný dar věčného života. Jeho jistý příslib už v sobě nesu! Z tohoto důvodu se dnešní liturgie celkově zaměřuje na naději, rodící se z velikonoční víry. Smrt zůstane temnou, vždy bude zápasem a agonií i tajemstvím a mně se někdy zdá, že i jako křesťané zůstáváme pouze u tohoto smutného konstatování. Jako by nebylo daru Kristova vítězství. Památka věrných zemřelých nás díky Kristovým Velikonocům smrti a vzkříšení uvádí do společenství s těmi, kteří prošli branou smrti, nejsou však mrtví, ale živí.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

3. 11.

Flp 2,1-4

Lk 14,12-14

Komentář: Lk 14,12-14
Dávat, aniž bychom čekali, že dostaneme nazpět, aniž bychom si zajišťovali protislužbu, zpětné pozvání ... Umím to?

4. 11.

Flp 2,5-11

Lk 14,15-24

Komentář: Flp 2,5-11
Kristovo ponížení mi přineslo spásu a je výzvou k následování, k napodobování – v pokoře a poslušnosti.

5. 11.

Flp 2,12-18

Lk 14,25-33

Komentář: Lk 14,25-33
Co nebo kdo se mi v mém životě tlačí na místo první (místo určené pro Boha samého)?

6. 11.

Flp 3,3-8a

Lk 15,1-10

Komentář: Flp 3,3-8a
Pavel mi připomíná, že důležité jsou mé vnitřní postoje, bez nich jsou "věci vnější" jen prázdnou slámou či pěknou fasádou ...

7. 11.

Flp 3,17 – 4,1

Lk 16,1-8

Komentář: Lk 16,1-8
Jsem jako syn/dcera světla stejně tak prozíravý(á) v úsilí o spásu – jako ten nepoctivý správce v úsilí o své zabezpečení?

8. 11.

Flp 4,10-19

Lk 16,9-15

Komentář: Lk 16,9-15
Být věrný v maličkostech mne vede k růstu ve službě, k prohlubování zodpovědnosti za Boží království a jeho růst, k přibližování se mému Pánu.