Svátek svaté Rodiny - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pastýři spěchali a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích.

VSTUPNÍ MODLITBA

Posiluj nás, Bože, ať v každodenním životě následujeme příklad svaté Rodiny a svůj pozemský domov naplňujeme společenstvím lásky, abychom v nebeském domově dosáhli věčné odměny a radosti. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Neplodná Anna, která dostane potomka podle Hospodinova slibu a na jeho zásah, je předobrazem Panny Marie a je zvýrazněním suverenity, s jakou Bůh své dary dává. Právě řada z těch, kteří byli v dějinách spásy velmi významní, jako je Jákob, Samuel nebo Jan Křtitel, se narodili právě v situaci, kdy lidsky nebyla naděje na potomka. Tato řada potom vrcholí v narození Mesiáše z Panny, který je tak ukázán jako suverénní Boží dar, přesahující všechny lidské možnosti.

1 Sam 1,20-22.24-28

Anna počala, a když uplynul čas, porodila syna, dala mu jméno Samuel a pravila: „Od Hospodina jsem si ho vyžádala.“
Muž Elkana a celá jeho rodina odešli, aby obětovali Hospodinu výroční oběť a (splnili) svůj slib. Ale Anna neodešla. Řekla totiž svému muži: „Přivedu chlapce, až ho odstavím, aby se ukázal před Hospodinem a zůstal tam navždy.“
Když odstavila Samuela, přivedla ho s sebou do Hospodinova domu v Silo, s tříročním býčkem, s jednou měřicí mouky a s měchem vína; chlapec byl ještě malý. Porazili býka a přivedli chlapce k Helimu.
Anna řekla: „Prosím, můj pane, jako že jsi živ, můj pane, já jsem ta žena, která stála tady u tebe a modlila se k Hospodinu. Za tohoto chlapce jsem se modlila, a Hospodin vyslyšel mou žádost, jak jsem ho prosila. A proto také já ho odevzdávám Hospodinu na všechny dny, po které bude živ – je odevzdaný Hospodinu.“
I klaněli se tam Hospodinu.

ŽALM 84

Odpověď: Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Bože.

Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! – Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních, – mé srdce i mé tělo – s jásotem tíhnou k živému Bohu.
Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, – stále tě mohou chválit. – Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, – když se chystá na svatou pouť.
Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu, – popřej sluchu, Jakubův Bože! – Štíte náš, Bože pohleď, – popatř na tvář svého pomazaného!

2. ČTENÍ

Přikázání víry a vzájemné lásky, které je v listě Janově vícekrát opakováno, nestojí ve vzduchoprázdnu. Je to přikázání, dané těm, kdo mohou a mají vědět o své blízkosti k Bohu, která je charakterizována výrazem „jsme Boží děti“. Této blízkosti se jim dostalo skrze Krista. A nejen to. Svatopisec ukazuje i na závěrečnou budoucnost, která bude zřejmě větší, než je přítomnost, kterou si ale nelze představit. To vše má vést věřícího k neotřesitelné důvěře a k vzájemné lásce.

1 JAN 3,1-2.21-24

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Otevři, Pane, naše srdce, abychom naslouchali slovům tvého Syna. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíšovi je dvanáct let a v tom věku každý Žid slavil to, co dnes Izraelité nazývají „bar micváh“ (= syn přikázání), tj. vstupoval do plné odpovědnosti vůči Zákonu. Ježíš na prahu své oficiální dospělosti zjevuje svoji totožnost Učitele a Syna. Na jednu stranu ukazuje svůj odstup od omezeného rámce každodenního rodinného života, jelikož „musí být v tom, co je jeho Otce“ (v. 49), na druhou stranu se plně začleňuje do své pozemské rodiny: po nalezení se vrací s rodiči a poslouchá je.

LK 2,41-52

Ježíšovi rodiče putovávali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dny a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.
Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi.
Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“
Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“
Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.
Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.
Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.

K ZAMYŠLENÍ

Rodina, to je neustálé hledání toho lepšího. Toto společenství se opírá o vzájemnou důvěru a nezištnou lásku. Rodiče se na tyto hodnoty spoléhají, děti jsou jimi obklopeny a jimi je rodiče formují. Přesto, že se už známe, stále se učíme důvěřovat jeden druhému a v lásce se přijímat. Vždyť o překvapení na společné cestě není nouze. Také Josef a Maria museli hledat nenadálá řešení a čelit ohrožení. Bez opravdové lásky a bezmezné důvěry by to stěží dokázali. Nebývá snadné opustit vlastní, na první pohled třeba chatrné, jistoty a přijmout řešení Boží. Nejít naplánovanou cestou a udělat, co si přeje Bůh: „Vezmi dítě i jeho matku a jdi…“ Naše lidská láska se inspiruje v jeho lásce. Víme, že Bůh pro nás chce nejenom to lepší, ale to nejlepší. Od nás očekává onu důvěru a upřímné úsilí o lásku. Pokud se o ně snažíme, víme, že jsme nalezli to lepší, vlastně nejlepší řešení. Patříme do Boží rodiny.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1. 1. Slavnost Matky Boží, Panny Marie

Nm 6,22-27

Lk 2,16-21

Komentář: Nm 6,22-27
Na počátku nového roku mohu (jako Boží dítě – viz druhé čtení Gal 4,6) a mám počítat s Hospodinovým požehnáním, s kterým mohu v důvěře procházet následujícím rokem.

2. 1.

1 Jan 2,22-28

Jan 1,19-28

Komentář: 1 Jan 2,22-28
Zůstávat v Synu i v Otci – znamená držet se své víry, poznaného a vyznaného Krista. A Duch svatý, kterého jsme přijali, nás poučuje o všem, když v Něm zůstáváme.

3. 1.

1 Jan 2,29 – 3,6

Jan 1,29-34

Komentář: 1 Jan 2,29 – 3,6
„Nejen se smíme nazývat Božími dětmi, ale také jimi jsme!“ A jako Boží synové a dcery v něj máme skládat všechnu svou naději a odstraňovat hřích ze svého života tím, že zůstáváme v Něm.

4. 1.

1 Jan 3,7-10

Jan 1,35-42

Komentář: 1 Jan 3,7-10
Navazujeme na včerejší úryvek. Jako Boží děti, narozené z Boha, nemáme hřešit a máme žít spravedlivě. On nám k tomu dává svoji sílu, které se máme otevřít, nechat se jí prostoupit, znovu: zůstávat v Něm.

5. 1.

1 Jan 3,11-21

Jan 1,43-51

Komentář: 1 Jan 3,11-21
Výzva k vzájemné lásce (vyrůstající z Lásky – Krista, který za nás položil život) je výzvou pro dnešní den. Milovat činem, doopravdy!

6. 1. Slavnost Zjevení Páně

Iz 60,1-6

Mt 2,1-12

Komentář: Iz 60,1-6
Zjevení narozeného Krista – světla, které vzešlo světu i mně. Spolu s církví, s bratry a sestrami, jsem pozván „rozhlásit Hospodinovu chválu“ – rozhlašovat, co učinil pro nás všechny i pro mne osobně.