14. 9. 2008

Svátek Povýšení sv. Kříže - cyklus A

Kristova a naše eucharistie je na jedné straně hostinou s Bohem, ale současně i obětní hostinou. Ze zjevení víme, že v Novém zákoně je jediná oběť a všechny náznakové oběti předchozích dob zanikly jedinou a skutečnou obětí, kterou přinesl Ježíš Kristus na kříži. Jaký je vztah oběti a hostiny mše svaté k Ježíšově oběti na kříži? Mší svatou se neuskutečňuje žádná jiná oběť. Ta, kterou Kristus přinesl na kříži, je jediná a neopakovatelná. Sebeobětování a poslušnost k Otci určovaly celý Kristův život. Ve smrti na kříži se projevily poznatelným vnějším znamením a toto sebeobětování, tento vykupitelský postoj, je v druhé Božské osobě trvale na věčnosti přítomný. Jestliže se krvavým způsobem stal poznatelným na kříži, stejně se stal poznatelným ve mši svaté způsobem nekrvavým pod způsobami chleba a vína. Mše svatá je tedy nesmírným tajemstvím, při němž lze při každé mši svaté stát pod křížem Kristovým. (Pokorný L., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, str. 13n).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Naší jedinou chloubou je kříž našeho Pána Ježíše Krista: v něm je naše naděje, život a vzkříšení, skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys chtěl, aby všichni lidé byli spaseni křížem tvého Syna; dej, ať pochopíme, že jeho smrt na kříži je vítězstvím nad smrtí, a doveď i nás do slávy vzkříšení. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Formulaci "Hospodin poslal na lid jedovaté hady" (případně jiné jí podobné) je třeba chápat na pozadí myšlení, které nerozlišuje prvotní a druhotné příčiny. Tím se vyjadřuje, že Bohu se nic (ani zlo) nevymklo z rukou. Důležitá je zde spíše skutečnost, že k záchraně nedošlo nějakým kouzlem, nýbrž skrze lítost lidu a Mojžíšovu přímluvu. Pohled na měděného hada se pak pro Janovo evangelium stává předobrazem věřícího pohledu na Krista "povýšeného" na kříži (Jan 3,14n.).

Nm 21,4b-9

Hebrejové táhli směrem k Rákosovému moři a lid už omrzelo být stále na cestě.
Lidé mluvili proti Bohu i Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abychom umřeli tady na poušti? Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy."
Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele. Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: "Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady." A Mojžíš se modlil za lid.
Hospodin řekl Mojžíšovi: "Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu." Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal na živu.

ŽALM 78

Odpověď: Nezapomínejte na Boží skutky!

Slyš, můj lide, mé naučení, – nastav uši slovům mých úst! – Otevřu k průpovědi svá ústa, – vyložím tajemné události z pradávných dob.
Když Hospodin hubil Izraele, hledali ho, – obraceli se a sháněli se po Bohu. – Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, – že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem.
Lísali se k němu ústy, – ale svým jazykem mu lhali, – neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné – a nebyli věrni jeho smlouvě.
On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, – často potlačoval svůj hněv – a nedal zcela vzplát své nevoli.

2. ČTENÍ

Tento hymnus, teologicky velmi bohatý, ukazuje v protikladech Ježíšovu cestu sestoupení a povýšení. V první části se hlouběji rozvádí Ježíšova "kenoze", tj. "vyprázdnění se" od nároků na pocty a slávu. Ježíš se "vyprázdnil": stal se služebníkem, obyčejným člověkem, který dokonce zemřel potupnou smrtí kříže. Navenek se "zřekl" svého jména (avšak nepřestal být Bohem a Pánem slávy, jen to nebylo vidět očima lidí), a proto jako člověk dostal Jméno nad jiná jména. Ponížený a potupený služebník byl povýšen a stal se Pánem! Služebník opovrhovaný od lidí je nyní prostoupen tak velkou Boží slávou, že všichni musí uznat: Ježíš Kristus je Pán!

Flp 2,6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Klaníme se ti, Kriste, a velebíme tě, neboť svým křížem jsi vykoupil svět. Aleluja.

EVANGELIUM

V tomto úryvku se velmi stručně a výstižně vyjadřuje cesta spásy: Boží láska k člověku vyvrcholila v daru jediného Božího Syna; víra v něho je pak již teď vstupem do věčného života. "Kdo věří v Syna, má život věčný" (v. 36), a proto "není souzen" (v. 18). Takový člověk se totiž otevřel k přijetí Božího života: přešel ze smrti do života – nestojí už proti Bohu, ale v Bohu.

Jan 3,13-17

Ježíš řekl Nikodémovi: "Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen."

K ZAMYŠLENÍ

Svátek Povýšení svatého Kříže je stejně jako kterákoli nedělní eucharistie návratem k velikonočnímu tajemství. Kříž je nejenom znamením pokoření a smrti, ale také symbolem vítězství, nejen důkazem mučednictví, ale také osvobození. Kříž sám o sobě není naším cílem, u kříže přece radostné poselství evangelia nekončí. Kříž nás přivádí k nejhlubšímu tajemství poslání Syna Božího, svatý Jan nám připomíná, že tímto tajemstvím je láska. V kříži tak máme neustále před očima skutečnost, že my jsme schopni milovat, protože sami jsme někým milováni. Bůh k nám lidem ve své lásce v Kristu sestoupil právě skrze kříž a stejným způsobem, prostřednictvím kříže, jsme my schopni dostat se k Bohu. Pravá láska je totiž vzájemná. Konec konců, to je také poslední cíl Velikonoc.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

15. 9. Památka Panny Marie Bolestné

Žid 5,7-9

Lk 2,33-35

Komentář: Žid 5,7-9
Poslušnost v nesení utrpení (ne však dobrovolně vyhledávaném) přináší své ovoce. Pros o vytrvalost (i pomoc) pro ty, kteří trpí.

16. 9.

1 Kor 12,12-14.27-31a

Lk 7,11-17

Komentář: Lk 7,11-17
Ježíš se slitovává, smilovává i nade mnou. Nemám však zůstávat u oplakávání svých hříchů, ale žít dobře z jeho milosti, z požehnání, které mi dává.

17. 9.

1 Kor 12,34 – 13,13

Lk 7,31-35

Komentář: Lk 7,31-35
S ničím nejsem spokojený(á); všechno je mi jedno. Ani jedno není postojem křesťana, a přesto ohrožují i mne. A co postoj otevřenosti k věcem novým, postoj citlivosti pro Boží vedení, postoj chvály – jsou mi blízké?

18. 9.

1 Kor 15,1-11

Lk 7,36-50

Komentář: Lk 7,36-50
"Komu se odpouští málo, málo miluje." Poznání vlastní hříšnosti vede k milosrdenství vůči druhým. (A proti tomu přesvědčení o vlastní skoro-dokonalosti, sebe-spravedlnosti vede k povyšování, ke strnulosti, k zatvrzelosti, ke lpění na formě...) Kde se nacházím já?

19. 9.

1 Kor 15,12-20

Lk 8,1-3

Komentář: Lk 8,1-3
Komu mohu být pomocníkem či přímluvcem v jeho službě?

20. 9.

1 Kor 15,35-37.42-49

Lk 8,4-15

Komentář: 1 Kor 15,35-37.42-49
Pochybnosti patří ke každému lidskému životu, nemají mne však odvádět od Pána. Mohu si být jistý(á), že nesu "podobnost s tím, který je z nebe", že mu patřím, že na mne nezapomněl a že se o mne stará!