Svátek Křtu Páně – cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice a ozval se hlas Otce: "To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil."

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Dříve než Izaiáš vybídne k přípravě cesty pro Hospodina, k zarovnání údolí – tj. doplnění mezer v lásce – a ke snížení hor a pahorků – tj. umenšení naší pýchy a povýšenosti, nechává zaznít Hospodinova slova: "Těšte, těšte můj národ ... mluvte k srdci Jeruzaléma ... je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost..." a dnešní úryvek je uzavřen další připomínkou starostlivé Boží lásky, jež kladené nároky činí břemenem, které netíží: "Pán, Hospodin, přichází s mocí ... Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovečky šetrně vede."

Iz 40,1-5.9-11

Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy.
Hlas volá: "Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná: Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa."
Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni svůj hlas a neboj se; řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!" Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.

ŽALM 104

Odpověď: Veleb, duše má, Hospodina!

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Velebností a vznešeností ses oděl, – světlem se halíš jak pláštěm. – Napjals nebesa jak stanovou plachtu, – nad vodami jsi zbudoval své síně.
Z mraků si děláš svůj vůz, – kráčíš na perutích větru. – Větry si volíš za své posly, – za své služebníky plameny ohně.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! –Všechno jsi moudře učinil, – země je plná tvého tvorstva. – Zde moře mohutné a široširé, – v něm nespočetné hemžení – živočichů drobných i velkých.
Všichni čekají od tebe, – že jim dáš obživu v pravý čas. – Ty jim dáváš, a oni sbírají, – otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Děsí se, když skryješ svou tvář, – hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země.

2. ČTENÍ

I tento text upomíná na Boží milosrdnou lásku, která se klene i nad naší špatností. Opět jsme vyzýváni k odložení starého a bezcenného a k vykročení po stezce úzké a obtížné (2,12), na níž však vždy budeme podpíráni Boží dobrotou, láskou (3,4) a milostí, z níž jsme se stali dědici života věčného.

Tit 2,11-14; 3,4-7

Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života i světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků.
Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Jan říkal: Přichází mocnější než já; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Aleluja.

EVANGELIUM

Lukáš oproti ostatním dvěma synoptickým evangelistům zdůrazňuje, že Duch svatý na Ježíše sestoupil, když se modlil (v. 21). Modlitba a dary Ducha svatého spolu nerozlučně souvisejí a skrze ně, skrze modlitbu v Duchu svatém, i každý z nás může slyšet Otcův hlas: "Ty jsi můj milovaný syn, má milovaná dcera, v tobě mám zalíbení!" (v. 22)

Lk 3,15-16.21-22

Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: "Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm."
Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení."

K ZAMYŠLENÍ

Křest je branou k životu a k Božímu království. Je první svátostí, kterou Kristus nabídl všem, aby měli věčný život, a svěřil jej své církvi spolu s evangeliem... Křest je tedy především svátostí víry, kterou člověk odpovídá na Kristovo evangelium, osvícen milostí Ducha svatého. Kromě toho je křest svátostí, která činí člověka živým údem těla církve, tvoří z něj příbytek Boží v Duchu svatém, dává mu podíl na královském kněžství a přičleňuje ho k svatému lidu. Křest rovněž vytváří svazek jednoty mezi všemi, kteří byli pokřtěni. Křest je obmytím vodou ve slově života, a proto smývá z člověka každou poskvrnu viny, jak prvotního hříchu, tak i hříchů osobních, poskytuje účast na Boží přirozenosti a dává adoptivní Boží synovství. (Všeobecný úvod k obřadům křtu, srov. 3-5).

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

11. 1.

1 Sam 1,1-8

Mk 1,14-20

Komentář: 1 Sam 1,1-8
Možná jsem se i já stal(a) někdy obětí výsměchu pro nějakou mou nedostatečnost. Nemám zapomínat, že v Bohu mám zastání (i v některých lidech – viz Elkánu)! A nedostávám se někdy do pozice jeho druhé ženy Penniny?

12. 1.

1 Sam 1,9-20

Mk 1,21b-28

Komentář: 1 Sam 1,9-20
I naše strasti, bolesti, hořkost v duši (i vůči Hospodinu!) patří do modlitby. "Jen v Bohu se ztiší duše má" (Ž 62,2). Nic před ním nemusím a nemám skrývat!

13. 1.

1 Sam 3,1-10.19-20

Mk 1,29-39

Komentář: 1 Sam 3,1-10.19-20
Zkus dnes v modlitbě říci společně se Samuelem: "Mluv, tvůj služebník naslouchá." A nezapomeň pak zůstat v tichu a opravdu naslouchat.

14. 1.

1 Sam 4,1-11

Mk 1,40-45

Komentář: 1 Sam 4,1-11
Izraelité se místo změny smýšlení, místo obrácení, v boji s Filišťany zaštiťují symbolem Boží přítomnosti – Hospodinovou archou. Nepřipomíná mi to něco v mém životě? Odpovídají mé činy, můj život křesťanským symbolům, které nosím, které používám?

15. 1.

1 Sam 8,4-7.10-22a

Mk 2,1-12

Komentář: 1 Sam 8,4-7.10-22a
Izraelité se chtějí připodobnit okolním národům, chtějí mít také krále, přitom jejich pravým králem je Hospodin. Nedám i já někdy na mínění druhých, nechci se jim připodobňovat místo toho, abych se držel(a) své jedinečné cesty s Pánem?

16. 1.

1 Sam 9,1-4.17-19; 10,1a

Mk 2,13-17

Komentář: 1 Sam 9,1-4.17-19; 10,1a
Saul (mladý, zdatný, převyšující všechen lid) jako král naprosto zklame. Jako by Hospodin připravoval dějinné poučení – nezáleží na vzhledu. Držím se toho ve svém jednání vůči druhým?