11. 1. 2009

Svátek Křtu Páně – cyklus B

Svátkem Křtu Páně se uzavírá vánoční sváteční okruh, od zítřka začíná liturgické mezidobí. Ježíšův křest a zázrak proměnění vody ve víno na svatbě v Káně galilejské jsou původními prvky svátku Epifanie, tedy Zjevení Páně. Všechna tato zjevení jsou projevem prostoty a pokory. Není zde ani stopy po moci a slávě, kterou očekávali od Mesiáše někteří vykladači. Moudří muži z východních končin přinášejí bohaté dary a skládají je k nohám slabého dítěte v betlémské jeskyni. Svatba v Káně je radostným setkáním prostých lidí palestinského venkova, projevem jejich života; Pán při ní učinil svůj první zázrak. Vodu ve víno proměnil v nádobách určených k očišťování. A u řeky Jordánu? Kristus stojí v řadě spolu s hříšníky a čeká na Janův křest, který je znamením pokání. Vánoce nám ohlásily, že nadešla hodina smíru mezi Bohem a člověkem. Zjevení Páně, dnes představené v jeho křtu, nás přesvědčuje, že ten, který přišel, je Bůh (srov. Pokorný, L., Světlo svátostí a času, Zvon 1990, Praha, str. 114). Díky Kristu se naše lidská ubohost a omezenost, prostota a pokora stávají nositeli Božství, prostorem pro projev jeho moci. S touto myšlenkou vykročme do všedních dnů našeho života i do této eucharistie.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice a ozval se hlas Otce: "To je můj milovaný Syn, v němž jsem si zalíbil."

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Izaiášova slova jsou nesmírně stručným zaslíbením, na němž lze postavit celý život. Slyšet Hospodinovo slovo, spoléhat na to, že on věrně naplní smlouvu se svým lidem, obrátit se k Hospodinu a přijmout jeho odpuštění a v neposlední řadě věřit v moc a sílu Hospodinova slova. To byla poučení pro vyvolený národ, která našel i na mnoha jiných místech Starého zákona. Po návratu z babylonského zajetí, kam se národ dostal pro svou nevěrnost, bylo třeba na těchto slovech stavět další existenci celé izraelské pospolitosti.

Iz 55,1-11

Toto praví Hospodin: "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla!
Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi. Hle, národům jsem ho ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů.
Přivoláš národ, který neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil.
Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští, neboť nejsou mé myšlenky myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému – praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho.
Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

ŽALM Iz 12,2-3.4bcd.5-6

Odpověď: S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.

Bůh je má spása! – Bez obavy mohu doufat. – Hospodin je má síla a chvála, – stal se mou spásou. – S radostí budete vážit vodu – z pramenů spásy.
Děkujte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! – Hlásejte mezi národy jeho díla, – zvěstujte vznešenost jeho jména!
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, – ať je to známé po celé zemi! – Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, – neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele.

2. ČTENÍ

První list Janův není naplněn jen výzvami k věrnosti ve víře a k řádnému křesťanskému životu. Obsahuje také mnohá ujištění, která měla mladou křesťanskou obec vybavit důvěrou a odvahou. Jsou to ujištění o moci víry a o její spolehlivosti. Víra křesťana nestojí na výkonu lidského rozumu nebo na síle lidské poznání, ale na svědectví Božím, které se projevilo ve společenství Ježíšových učedníků.

1 Jan 5,1-9

Milovaní! Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa. Aleluja.

EVANGELIUM

Vidět v Ježíši toho, kdo je větší a důležitější než Jan Křtitel, je pro dnešního křesťana samozřejmostí, pro prvou generaci křesťanů to ale tak jasné nebylo. Proto evangelia zdůrazňují svědectví samotného Jana o tom, kdo je Ježíš, a plnost Ducha, která je Ježíšovi dána a kterou znázorňuje evangelní scéna u Jordánu. Otevřené nebe je znamením Boží blízkosti a Boží přízně a toto nebe se otevírá právě nad Ježíšem.

Mk 1,6b-11

Jan kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým."
V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!"

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš, Boží Syn, je svým příchodem na tento náš svět spojen s lidstvím a s lidskou všedností, je Ježíšem z Nazareta. Svůj život spojil s Palestinou, stal se součástí konkrétního lidu, pracoval jako tesař, měl své příbuzné a zachovával židovské zvyky. Ve třech důležitých okamžicích jeho života se však tato všednost prolomila a mimořádným způsobem bylo zjeveno skryté tajemství tohoto člověka. Slovo nebeského Otce "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!" zaznívá právě dnes, na počátku jeho veřejného působení, když byl Janem pokřtěn v řece Jordánu; stejně zazní v polovině Ježíšovy životní cesty na hoře Proměnění a bude definitivně potvrzeno pohanským setníkem ve chvíli, kdy tento Ježíš zemře na kříži za spásu světa. "Tento člověk byl opravdu Syn Boží!" (Mk 15,39). O tom, kým Ježíš doopravdy byl a je, nás ujistila také jeho slova a gesta – znamení. Pro naši všednost a projevy naší lidské slabosti je toto ujištění o jeho Božství velmi důležité. Bude naše víra dost silná na to, abychom je s jistotou zachytili, až se bude tvrdě projevovat naše lidství?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

12. 1.

Žid 1,1-6

Mk 1,14-20

Komentář: Žid 1,1-6
"Mnohokrát a mnoha způsoby" mluvil Bůh i k tobě a dával se ti poznat. Vrať se k některé z těch chvil, děkuj za ni a buď otevřený(á) pro dnešní setkání s ním.

13. 1.

Žid 2,5-12

Mk 1,21b-28

Komentář: Žid 2,5-12
I dnes mohu v úžasu vyslovit: "Co je člověk, že na něj pamatuješ?" Jaká bude má odpověď na Boží pozornost vůči mně?

14. 1.

Žid 2,14-18

Mk 1,29-39

Komentář: Žid 2,14-18
Jsme Ježíšovi sourozenci, Ježíš se nám připodobnil a dovede nám pomáhat ve zkouškách. Proč se tedy bát, proč pochybovat o jeho přítomnosti, o jeho pomoci v mých starostech a těžkostech?

15. 1.

Žid 3,7-14

Mk 1,40-45

Komentář: Žid 3,7-14
Při vědomí Boží péče a jeho požehnání (viz čtení předchozích dnů) "nezatvrzujte svoje srdce". Naopak – "povzbuzujte se navzájem" a uchovávejte "až do konce svou počáteční důvěru".

16. 1.

Žid 4,1-5.11

Mk 2,1-12

Komentář: Žid 4,1-5.11
Věřím? Věřím Bohu? Věřím tomu, ke kterému svým životem směřuji? A je víra v mém životě pro lidi kolem mne hmatatelná a viditelná?

17. 1.

Žid 4,12-16

Mk 2,13-17

Komentář: Žid 4,12-16
Boží slovo je mocné, odděluje dobré a zlé, proniká až do nitra. A zároveň – tváří v tvář našim hříchům a selháním – má s námi Ježíš, náš velekněz, soucit. Neboj se tedy přistoupit "s důvěrou k trůnu milosti ..."