Sekce: Nedělní liturgie
9. 1. 2011
Svátek Křtu Páně – cyklus A
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice a ozval se hlas Otce: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil.“
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Boží služebník je vyslán, aby přinesl „právo“, což je synonymem pro spásu. Narozdíl od tehdejších panovníků, kteří při převzetí vlády dávali veřejně vyhlašovat své nové zákony a pak okázale projevovali svoji moc, tento služebník „nebude křičet, nebude hlučet“ (v. 2). Ujme se právě těch, kteří jsou ve světě slabí – Izraelitů utlačovaných v babylónském vyhnanství, ale potažmo i dalších národů (v. 6).
Iz 42,1-4.6-7
Toto praví Hospodin: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Ostrovy čekají na jeho nauku.
Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, utvořil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“
ŽALM 29
Odpověď: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.
Vzdejte Hospodinu, Boží synové, – vzdejte Hospodinu slávu a moc. – Vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, – v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu!
Hospodinův hlas nad vodami! – Hospodin nad spoustami vod! – Hlas Hospodinův, jak je mocný, – hlas Hospodinův, jak je velkolepý!
Vznešený Bůh zaburácel hromem, – v jeho chrámu však všichni volají: Sláva! – Hospodin trůnil nad potopou, – Hospodin jako král bude trůnit věčně.
2. ČTENÍ
Křtem Bůh pomazal Ježíše Duchem a mocí (v. 38). Ježíš byl sice naplněn Duchem už od svého zrození, avšak po křtu Duch svatý začal skrze něj působit novým způsobem – křtem začíná nová etapa jeho života, etapa zasvěcená hlásání evangelia a službě. Od té chvíle Ježíš chodil po Judsku i Galileji a prokazoval lidem dobrodiní: uzdravoval a osvobozoval od moci zla.
Sk 10,34-38
Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.
Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Nebesa se otevřela a zazněl Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! Aleluja.
EVANGELIUM
V tomto úryvku jsme svědky nádherného vztahu oboustranné lásky mezi Ježíšem a Otcem. Ježíš se nechává pokřtít od Jana, aby z lásky naplnil Boží vůli. Bůh pak ujišťuje Ježíše, že on je jeho milovaným Synem, ve kterém má zalíbení. Toto ujištění je doprovázeno darem Ducha, který uschopňuje Ježíše k tomu, aby skrze slova a činy zjevil pravou Otcovu tvář.
Mt 3,13-17
Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“
Ježíš mu však řekl: „Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli.“ A tak mu vyhověl.
Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle – otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“
K ZAMYŠLENÍ
Křest, to je účinné poselství spásy, nabídnuté zcela konkrétně nám. Je to ekumenická svátost. Odvolává se na příkaz zmrtvýchvstalého Pána apoštolům a prvnímu společenství věřících a dává nám podíl na jeho velikonočním tajemství, s Kristem nás spojuje, začleňuje nás do církve – Božího lidu Nové smlouvy, je branou k novému životu a činí z nás nové stvoření. Prvotní iniciativa – nabídka – je na straně Boží, jde o jeho velký dar, na něj však má odpovědět naše jednoznačné přijetí skrze víru. Pak je možné toto účinné poselství spásy realizovat!
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
10. 1.
Žid 1,1-6
Mk 1,14-20
Komentář: Mk 1,14-20
I dnes jsem zván odpovědět na Ježíšovu výzvu: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ I v obyčejnosti dnešního dne, vědoma si toho, že se „naplnil čas“, mám především hledat jeho království.
11. 1.
Žid 2,5-12
Mk 1,21b-28
Komentář: Mk 1,21b-28
I dobré zprávy se rychle rozkřiknou, nejen ty špatné a smutné. Jde jen o to, aby bylo co k rozkřiknutí – aby byl Ježíš zjevný na mém životě, na životě naší farnosti…
12. 1.
Žid 2,14-18
Mk 1,29-39
Komentář: Mk 1,29-39
„Všichni tě hledají.“ – Mám potřebu Ježíše hledat a nacházet? Nacházet s ním věci nové, nechat se jeho slovem proměňovat? Nebo mi stačí to, co už vím a co dělám?
13. 1.
Žid 3,7-14
Mk 1,40-45
Komentář: Mk 1,40-45
Malomocný i přes Ježíšův zákaz nemůže nemluvit o velikém daru uzdravení, kterého se mu dostalo. Uvědomuješ si i ty veliké Boží dary, které jsi dostal(a) ve svém životě? A vydáváš Kristu svědectví?
14. 1.
Žid 4,1-5.11
Mk 2,1-12
Komentář: Mk 2,1-12
Komu z mých blízkých, sousedů, známých mohu být „nosičem“ lůžka, prostředníkem setkání s Kristem, s jeho uzdravující a osvobozující mocí?
15. 1.
Žid 4,12-16
Mk 2,13-17
Komentář: Mk 2,13-17
I když jsem Ježíšovou smrtí a jeho zmrtvýchvstáním ospravedlněn(a), pořád by mi měl zůstat postoj hříšníka, který ví, že znovu a znovu potřebuje Boží uzdravující moc a jeho odpuštění.