Svátek Křtu Páně

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice, a ozval se hlas Otce: „To je můj milovaný Syn, v němž jsem si zalíbil.“

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, při křtu v řece Jordánu sestoupil na Ježíše Krista Duch svatý a tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn. Dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Izaiášova slova jsou nesmírně stručným zaslíbením, na němž lze postavit celý život. Slyšet Hospodinovo slovo, spoléhat na to, že on věrně naplní smlouvu se svým lidem, obrátit se k Hospodinu a přijmout jeho odpuštění a v neposlední řadě věřit v moc a sílu Hospodinova slova. To byla poučení pro vyvolený národ, která našel i na mnoha jiných místech Starého zákona. Po návratu z babylonského zajetí, kam se národ dostal pro svou nevěrnost, bylo třeba na těchto slovech stavět další existenci celé izraelské pospolitosti.

Iz 55, 1-11

Toto praví Hospodin: „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko! Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla!
Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi. Jeho jsem národům ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů.
Přivoláš národy, které neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil.
Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští. Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému – praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.
Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

ŽALM Iz 12,2-3.4bcd.5-6

Odpověď: S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.

Bůh je má spása! – Bez obavy mohu doufat. – Hospodin je má síla a statečnost, – stal se mou spásou. – S radostí budete vážit vodu – z pramenů spásy.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! – Hlásejte mezi národy jeho díla, – zvěstujte vznešenost jeho jména!
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, – ať je to známo po celé zemi! – Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, – neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.

2. ČTENÍ

První list Janův není naplněn jen výzvami k věrnosti ve víře a k řádnému křesťanskému životu. Obsahuje také mnohá ujištění, která měla mladou křesťanskou obec vybavit důvěrou a odvahou. Jsou to ujištění o moci víry a o její spolehlivosti. Víra křesťana nestojí na výkonu lidského rozumu nebo na síle lidské poznání, ale na svědectví Božím, které se projevilo ve společenství Ježíšových učedníků.

1 Jan 5,1-9

Milovaní! Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno.
Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa. Aleluja.

EVANGELIUM

Vidět v Ježíši toho, kdo je větší a důležitější než Jan Křtitel, je pro dnešního křesťana samozřejmostí, pro prvou generaci křesťanů to ale tak jasné nebylo. Proto evangelia zdůrazňují svědectví samotného Jana o tom, kdo je Ježíš, a plnost Ducha, která je Ježíšovi dána a kterou znázorňuje evangelní scéna u Jordánu. Otevřené nebe je znamením Boží blízkosti a Boží přízně a toto nebe se otevírá právě nad Ježíšem.

Mk 1,6b-11

Jan kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“
V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana pokřtít v Jordáně. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se z něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“

K ZAMYŠLENÍ

Ježíšův křest je opravdu bohatým tajemstvím. Při této události Ježíš řekl své „ano“ Otci, „ano“ službě, kterou mu Otec svěřil. A Otec potvrdil své „ano“ vůči Synovi. Touto událostí Ježíš dorostl ke své službě a zároveň přijal Ducha moci, který jej uschopnil ke konání mocných skutků a k hlásání evangelia. I pro nás platí, že službu v církvi či ve světě můžeme přijímat a konat jen v Božím Duchu. Jinak je to jen prázdná napodobenina.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

9. 1.

1 Sam 1,1-8

Mk 1,14-20

Komentář: 1 Sam 1,1-8
Lidské obtíže a nezdary se mnohdy jeví jako znamení Boží nepřízně. Písmo to ale vidí jinak. Právě na lidském nezdaru se může projevit Boží věrnost a moc.

10. 1.

1 Sam 1,9-20

Mk 1,21b-28

Komentář: 1 Sam 1,9-20
Modlitba je cestou, kterou se může věřící člověk vždy vydat. Boží pomoc ale nemusí přijít ve chvíli, kdy s ní počítá člověk, přichází ve chvíli, kterou zná Bůh sám.

11. 1.

1 Sam 3,1-10.19-20

Mk 1,29-39

Komentář: 1 Sam 3,1-10.19-20
Bůh volá a člověk má odpovědět. Je podivuhodné, že Bůh potřebuje mnohdy i pomáhajícího člověka, jakým byl Eli. Ale odpověď za Samuela nemohl dát ani Eli, ani nikdo jiný. A tak je tomu i dnes, když Bůh k člověku mluví.

12. 1.

1 Sam 4,1-11

Mk 1,40-45

Komentář: 1 Sam 4,1-11
Tento příběh končí jinak, než by čtenář pohádek očekával. Ale nelze přehlédnout, že poraženým nebyl Hospodin, ale Izraelité a že ani poražených Izraelitů se Hospodin nezřekl.

13. 1.

1 Sam 8,4-7.10-22a

Mk 2,1-12

Komentář: 1 Sam 8,4-7.10-22a
„Být jako ostatní“ – to je pokušení všech, jimž má být Bůh svrchovaným vládcem. Tak tomu bylo i u Izraelitů, kteří chtěli mít krále. Ale tam, kde lid Izraele nebo křesťané se nějak vyrovnají ostatním lidem, zažijí podobné potíže, jako ti, o nichž si mysleli, že jsou na tom lépe.

14. 1.

1 Sam 9,1-4.17-19; 10,1a

Mk 2,13-17

Komentář: 1 Sam 9,1-4.17-19; 10,1a
Má-li mít Izrael krále, potom podle Hospodinovy volby. Respektovat skutečnost, že Bůh může ovládat situaci nejen přímo, ale i prostřednictvím jím vyvoleného člověka, je věcí víry dnes jako tehdy.